Jako ve filmu, tak i doma?
Julia Roberts se zvlhlýma očima opouští svůj losangeleský byt, když uslyší troubení auta. Pohlédne z okna a vidí Richarda Gera, který s kyticí v zubech šplhá po požárním schodišti, aby vysvobodil svoji princeznu…
Pětatřicetiletou Annu tato scéna z Pretty Woman pokaždé dojme k slzám. „Jsem filmová plačka. Přitom jsem to viděla snad tisíckrát,“ tvrdí úspěšná obchodní zástupkyně, a není sama. „Mě zase bere Notting Hill,“ přiznává redaktorka Klára, která dokonce umí nazpaměť i mnohé repliky. Proč vlastně máme tak rádi romantické filmy a knihy?
Díváme se na ně třeba stokrát, a ačkoli dobře víme, že v reálném životě to chodí úplně jinak, jsme šťastní a říkáme si: Ale co kdyby??? Ostatně – jak taky zaznívá v Pretty Woman – nejen „blbé“ Popelce to vyšlo.
Pro příklad ze současnosti přitom netřeba chodit daleko: Kate Middleton, dívka z obyčejné anglické rodiny, si koncem dubna vzala prince Williama. „Touha po romantice je naprosto přirozená věc a je spíš silnější u žen než u mužů. Kolikrát mezi každodenními povinnostmi myslíme na to, že bychom druhému mohli dát najevo svou náklonnost, že o něj stojíme, že nám na něm pořád záleží. A touha po květinách a romantických večeřích je vlastně potřeba ujistit se, že partner o nás pořád stojí, že nás pořád má rád,“ vysvětluje oblibu romantických příběhů Katarína Lomská Filasová.
Ve filmech a knihách vidíme uskutečnění svých vlastních tužeb a snů a dávají nám příslib, že někde i nás čeká to, po čem toužíme. „Romantické příběhy jsou virtuální svět podobně jako třeba sociální sítě na internetu. Ženy v nich prožívají všechno to, co by chtěly prožívat i v reálném životě, ale jaksi se nedaří. Nacházejí tu skutečné gentlemany, fantastické milence, muže, kteří na rozdíl od skutečných často říkají ,miluji tě‘, nosí květiny, píšou básně.
Je to únik z reálného světa a zřejmě po něm touží řada z nás. Vždyť Danielle Steel prodala téměř 600 milionů výtisků svých knih plných romantických příběhů,“ říká Markéta Dočekalová, scenáristka a autorka románu Něco za něco. Podle ní však nelze házet všechny ženy do jednoho pytle. Existuje i početná skupina těch, které romantické filmy ani knihy rády nemají. Touží ztotožnit se s tím, na co se dívají nebo co čtou, a mají rády, když je film nebo román osloví tím, že příběh je současný a působí pravdivě.
Filmy, knihy a naše vztahy
I když většině lidí je naprosto jasné, že romantické příběhy nemají s reálným životem nic společného, někdy se nás dotýkají víc, než bychom sami byli ochotni si připustit. Krásný film nebo kniha tak mohou spustit celou lavinu problémů. A to zejména v oblasti partnerských vztahů. O negativním vlivu romantických filmů na vztah dvou lidí vzniklo v poslední době několik vědeckých studií.
Například odborníci z univerzity v Edinburghu, kteří se zabývají tématem partnerských vztahů, analyzovali čtyřicet hollywoodských romantických komedií z let 1995–2005. Zjistili, že problémy, kvůli kterým manželé přicházejí do poraden, často vznikly na základě představ o lásce a vztazích podobajících se příběhům, které viděli ve filmu. Zklamané manželky si stěžovaly, že jejich partneři k nim nejsou vnímaví a nedovtípí se, po čem touží. Říkaly terapeutům, že kdyby je opravdu milovali, pak by přece museli jejich přání vycítit. V rámci studie uskutečnili vědci i další experiment.
Skupina 130 studentů sledovala romantickou komedii Lásce na stopě, zatímco druhá skupina se dívala na film, který měl do romantiky daleko. Výsledek byl, že diváci romantické komedie byli náchylnější věřit na osud a náhodu. Páry dokonce měly potíže, když spolu chtěly po filmu efektivně komunikovat. Psycholožku Katarínu Lomskou Filasovou výsledky této a podobných studií nepřekvapují.
Podle ní je však důležité neopomenout jednu důležitou věc: při posuzování vlivu různých faktorů na partnerské vztahy a na manželské soužití hraje rozhodující roli životní zkušenost a osobnostní zralost. Obecně platí toto: čím méně máme zkušeností a zralosti, tím snáze podléháme vlivu okolí a iluzím, které prezentují romantické příběhy. „Nejvíc jsme ovlivnitelní v době, kdy formujeme svou osobnost čili v dětství a dospívání. Tam se učíme o tom, jak fungují vztahy, vytváříme si různé prototypy. Proto když romantické příběhy čtou mladé dívky, může se stát, že pak budou hledat právě onoho prince na bílém koni a přehlédnou fajn kluka jen proto, že neodpovídá přesně vysněnému popisu. Na druhou stranu se ale nespokojí s prvním člověkem, který jim zkříží cestu. Takže romantické příběhy mají svá negativa i pozitiva,“ dodává odbornice.
Dobré konce
Filmy jako Pretty Woman, Nevěsta na útěku, Notting Hill, Krásná pokojská mohou mít podle Kataríny Lomské Filasové negativní vliv zejména proto, že v ženách vyvolávají zcela nerealistická očekávání a předkládají verzi dokonalých vztahů. „Vezměte si hlavního hrdinu takových filmů – citlivého romantika, zdatného bojovníka a pečujícího otce od rodiny v jednom. Kolikrát se u něj míchají vlastnosti jemné a drsné povahy reálně neslučitelné. Jenomže ženy pak takového muže hledají i v reálném životě. A ne a ne ho najít, případně když s někým navážou partnerský vztah, začnou ho tlačit do pozice pana Dokonalého. To s sebou samozřejmě přináší další problémy,“ upozorňuje odbornice. Jedním z nejzávažnějších je nekomunikace.
Obzvlášť ženy ovlivněné jednáním filmových hrdinů žijí v přesvědčení, že co je jasné jim, musí být přece nad slunce jasné i tomu druhému. Očekávají potom, že partner uhodne, co si přejí, a když se to nestane, jsou zklamané a vyčítají mu to. Ve skutečném životě přitom jen málokterý muž čte ženě přání ze rtů a zahrnuje ji po letech manželství spoustou překvapení a dárků „jen tak“, aby se prostě cítila šťastná. Kromě toho příliš virtuální romantiky z člověka může udělat cosi jako „narkomana“ závislého na neustálém pocitu štěstí. V každodenní realitě ho pak hledá jen velmi těžko…
Ovšem jak už bylo řečeno, romantické příběhy mohou mít i svá pozitiva. Například Philip Hodson, člen Britské asociace poradců a psychoterapeutů, prohlásil: „Nebyli bychom spokojení, pokud by romantické filmy neměly šťastný konec. Potřebujeme žít s příběhy, které nám pomáhají vyrovnat se s tvrdou životní realitou. Idealismus má stále svůj význam – může nás přesvědčit o tom, že bez ohledu na to, jak jsme nešťastní, tlustí, slabí nebo nudní, někde na světě existuje někdo pro nás. Všichni potřebujeme v životě naději.“ A všichni se potřebujeme bavit, což je podle Markéty Dočekalové dalším pozitivním aspektem romantických příběhů. „Pokud je sledují a čtou ženy s nadhledem a životními zkušenostmi, mohou si u nich skvěle vydechnout.“
Mohou za to filmy?
Romantické příběhy neovlivňují jen partnerské vztahy, ale i jiné stránky našeho života. Americká profesorka Kim Bard z univerzity v Portsmouthu například zjistila, že když se díváme na film a některá postava je nám opravdu velmi blízká, často podvědomě napodobujeme i její mimiku. Dokázala to na jednom experimentu v kině. Když hlavní hrdina v rozpačitých situacích zvedal jedno obočí, s podobnou grimasou opouštěli kino i někteří diváci. Podle odbornice však naštěstí nejde o trvalý jev – až dojmy odezní a my je v duši správně roztřídíme, naše psychika se zklidní a na zvednuté obočí si ani nevzpomeneme.
Ale existují i další důkazy o tom, že filmy nás opravdu ovlivňují. Reklamní agentury pracující pro americké obchodní řetězce už dávno dobře vědí, že není lepším spouštěčem nákupní posedlosti než poctivě natočený „slaďák“ nebo „doják“. Plni dojmů jsme schopni z kina zamířit do nejbližšího obchodu a koupit si podobné šaty, jaké měla ve filmu Julia Roberts, byť kdesi vzadu v mozku moc dobře víme, že bez její výšky a hubené postavy na nás nevyniknou a už příštího dne budeme koupě litovat. Obchodní centra však o tomto následném efektu dobře vědí, a tak nám cestu z kina rafinovaně prokládají nabídkou…
Psycholožka Katarína Lomská Filasová říká, že pod vlivem romantických příběhů, ale i časopisů, kamarádek a kulturních vlivů z jiných zemí, máme v poslední době mnohem menší tendenci spokojit se s tím, co je zrovna dostupné – hledáme, vybíráme to lepší a ještě lepší, snažíme se co nejméně chybovat a pořád se rozvíjet. „Neplatí to jen o vztazích, ale také o kariéře. Už se nespokojíme se seberealizací v domácnosti. Chceme cestovat, učit se jazyky, žít na úrovni,“ tvrdí odbornice.
Jenže každá mince má svůj rub i líc: mnoho z nás v honbě za tím pro sebe nejlepším přebere, a pak je pro nás složité některé věci stihnout. Případně tak dlouho hledáme toho pravého partnera, až nakonec zůstaneme bez něj… Kolika procenty se na tom podílí psychika rozjitřelá romantickými příběhy a nakolik si za to za můžeme sami, o tom lze (zatím) jenom spekulovat.
