Je šance změnit mamánka? I jeho matka mě podporuje

Karel je můj kolega z práce. Známe se asi dva roky. Ze začátku jsme toho o sobě moc nevěděli - prostě dva lidé, co shodou okolností pracují ve stejné firmě. Vloni na podzim, když probíhaly velké organizační změny, jsme se poznali blíž, protože jsme spolu začali víc spolupracovat. Postupně jsem zjistila, že se mi čím dál víc líbí, a nemyslela jsem na něj jen jako na kolegu.

Karel je totiž neskutečně vtipný. To se mi na chlapech vždycky líbilo. Ať šlo o jednání ve firmě nebo pracovní oběd s klienty, pokaždé hodil do placu tolik hlášek, že jsem se smála ještě druhý den. Navíc jsem byla čím dál víc okouzlená i jeho přehledem. Připadal mi ohromně chytrý. A ten úsměv k tomu…

Když mě pak pozval on sám na rande, bez váhání jsem souhlasila. Romantická večeře se vydařila, ačkoli se mi zdálo, že v něčem je Karel takový zvláštní. Nenapadlo ho třeba podržet mi dveře a pustit mě do nich, svléknout mě z kabátu. Večeři sice zaplatil, ale doprovod domů mi nenabídl. Posadil mě na tramvaj a hotovo.

Ve třiceti bydlí s mámou

Na dalším rande už jsme se líbali a na třetím se ujistili, že spolu chceme chodit. Pak jsem byla dalších pár týdnů nejistá, protože jsem pořád čekala, kdy mě pozve domů, abychom se posunuli dál. První jsem to říct nechtěla. Místo toho ale Karel přišel s tím, že by mě rád seznámil se svojí mámou.

Popravdě mě to dost udivilo. Čekala bych, že to je to poslední, co chlapi řeší. A v žertu jsem opáčila, že bych se radši dřív seznámila s něčím jiným. „No ono to s tím souvisí. Já totiž s mámou bydlím, takže ji poznáš, až tě přivedu domů,“ odpověděl a nemyslel to jako vtip.

Nezastírám, že jsem byla poněkud zaskočená. Karlovi je skoro třicet, a to už mi opravdu nepřipadá jako věk, kdy se bydlí u rodičů. Ale nic jsem neřekla s tím, že si názor udělám, až se s jeho mámou potkám. Na návštěvu jsem přišla za několik dní a Karlova máma na mě od začátku udělala moc příjemný dojem. Milá paní, svůj ostrovtip zdědil Karel určitě po ní.

I jeho máma ví, že udělala chybu

Když jsem se pak Karla ptala, proč bydlí spolu, vysvětlil mi, že je to prostě pro oba momentálně výhodné - ekonomicky i prakticky. Prý že mámě s lecčím pomáhá (s otcem jsou léta rozvedení) a ona mu za to „občas uvaří“. Situace mu vyhovuje.

Chodíme spolu skoro tři čtvrtě roku a já čím dál víc vidím, že Karel je mamánek se vším všudy. Je zvyklý na kompletní servis od praní přes žehlení a úklid až po teplou večeři. Navíc to považuje za naprosto normální a standardní věc. Jinak je to skvělý chlap a mně je s ním krásně, jenže si dobře uvědomuju, že očekává podobný přístup i ode mě. Kdybychom se jednou sestěhovali, je jasné, že by čekal plný servis - a to já odmítám.

Před nějakým časem jsem s jeho mámou měla na tohle téma rozhovor. Přišla s tím překvapivě ona. Že prý jsem jí moc sympatická a přeje si, aby nám to vyšlo. A že si dobře uvědomuje, že mi to hodně zkomplikovala a syna do života zatím moc nevybavila.

Nechci mu dělat náhradní mámu

„Byla jsem ráda, že tu je, když mě manžel opustil. Jenže jsem nějak prošvihla tu správnou dobu, kdy bylo třeba razantně přestřihnout pupeční šňůru. Poslední dva roky jsem sama chtěla, aby se odstěhoval, jenže mě vždycky přesvědčil, že je to zbytečné. Prý že až bude mít trvalý vztah, tak půjde, ale proč bychom měli bydlet každý sám ve svém,“ vyprávěla.

Možná to má svou logiku, ale jakmile jsme jednou dospělí, měli bychom se postavit na vlastní nohy. Tedy aspoň já si to myslím. A Karlova máma mě teď hecuje, abychom „společně toho pacholka trochu probraly.“ Na jednu stranu je dobře, že v ní mám spojence, na druhou mi připadá, že se chce syna už zbavit a hodit odpovědnost na mě. Já mám teď řešit to, co zavinila svou přehnanou péčí ona.

A je mi jasné, že by to bylo sakra těžké. Karel je zvyklý na nějaký model a já bych doma chtěla úplně jiný. Jenže jak už jsem několikrát zmiňovala, je to jinak skvělý chlap a já ho miluju, chci s ním být. Ale mám strach, jestli to v budoucnu vůbec může fungovat.

Kristýna, 27 let