Jsem jako moje matka?! | e15.cz

Jsem jako moje matka?!

ZDROJ: Ženy - E15

Klára Kolářová

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
V době dospívání se snažíme od svých matek co nejvíc odlišit. Ale pak obvykle přijde chvíle, kdy zjistíme, že v něčem jsme úplně stejné. Kdy nastal ten okamžik právě u vás? Tuto otázku položila Moje psychologie svým čtenářkám.

Na základní škole mi připadala moje maminka stará, a to mě měla v osmadvaceti. Záviděla jsem spolužákům, když pro ně chodily mladé maminky. Tehdy jsem si řekla, že já budu jiná, budu ta mladá maminka, kterou jsem vídala ve filmech. O dvacet let později zjišťuji, že s mými nároky na školu a finančním zajištěním je to nereálné. Nevím, jestli jednou budu taky připadat svému dítěti stará, ale to je možná daň za to, že mu chci dopřát vše, co bylo dopřáváno v dětství mně.

Zuzana T., 25 let, fotografka

Maminka měla vždycky celou řadu rad, obav a úzkostí, kterými mě rozčilovala. Pak, když jsem sama rodila a vdávala nebo ženila děti, dala jsem jí za pravdu: nervovala jsem se totiž úplně stejně. Dneska ji v duchu odprošuju a mrzí mě, že jsem na ni byla protivná a nechtěla kolikrát její doporučení poslouchat.

Věra Hořejší, 77 let, v důchodu

Když jsem jednoho dne zvedla malíček ruky, ve které jsem držela šálek s kávou. Bylo to přesně to směšně hraběnčí gesto, kterému jsem se u mámy vždycky smála. Takhle nenápadně to začalo a od té doby si uvědomuju, že jsem celá ona, a také dcery mě na to velmi často se smíchem upozorňují.

Irena Obermannová, 53 let, spisovatelka

SNAŽÍM SE CHOVAT CO NEJMÉNĚ JAKO MOJE MATKA, A TAK TY CHVÍLE, KDY TOMU TAK NENÍ, RADĚJI ZAPOMÍNÁM.

Helena Fikerová, 28 let, fotografka

Tohoto okamžiku jsem se vždy bála a pořád si opakovala, že nikdy, ale vážně nikdy nebudu jako moje máma, že budu dělat vše úplně jinak – samozřejmě dokonale. Toto předsevzetí mi však vydrželo jen do mých jednadvaceti, kdy jsme měli s manželem vlastní byt. V tu chvíli jsem propadla uklízecí mánii, stejně jako to dělala máma, a už jsem se vezla.

Vladimíra Kabelková, 50 let, OSVČ (matka Adély K.)

Když jsem jako kovaný bordelář, kterému ještě před nedávnem shnily talíře na koleji, křičela v prvním podnájmu po svém příteli, že mu služku dělat nebudu a že ten koš má vynést hned, a ne až potom. V jeho nechápavém výrazu, proč řeším takovou blbost řevem, jsem poznala své vlastní náctileté já, které nedokázalo pochopit, proč ta nemožná matka nemůže chvíli počkat.

Adéla Kabelková, 26 let, studentka

TĚCH NÁZNAKŮ BYLO VÍC A ZAČALY SE OBJEVOVAT PO DVACÍTCE: KDYŽ JSEM ZMĚNILA ÚČES A V ZRCADLE NA MOMENT ZAHLÍDLA MÁMU, KDYŽ JSEM V ORDINACI HODILA MÁMIN ZHNUSENÝ POHLED NA ČLOVĚKA, CO KAŠLAL A NEPŘIKRYL SI PUSU… DEFINITIVNÍM MOMENTEM ALE BYLO SETKÁNÍ MÉHO PŘÍTELE S MOJÍ MÁMOU. VEČER PO RODINNÉM GRILOVÁNÍ MI NADŠENĚ ŘEKL, ŽE JSME OBĚ ÚPLNĚ STEJNĚ PRDLÝ.

Michaela Churavá, 30 let, asistentka v chráněném bydlení

Letos je to 25 let, kdy moje maminka před Vánocemi při autonehodě zemřela. Od té události jsem převzala její pochodeň a snažím se jít ve stejných šlépějích. Jejím mottem bylo „Svět všechno vydržel, protože se smál“. Letos mi zemřela dcera na rakovinu, bojovala statečně a jsem na ni pyšná. Bylo to velmi zlé, ale kdyby se mně nepoštěstilo to, že jsem se mohla narodit právě mé mamince a já v ní nemohla mít svůj vzor, netuším, jak bychom to spolu mohly zvládnout. Dokonce za mojí dcerou „přišla“ na onkologii, a i když ji dcera znala pouze z fotek, přestala se svého nevyhnutelného odchodu bát. A já vím, že je moje holčička v jejím objetí a že mi obě dvě drží palce.

Martina Samková, 51 let, herečka

Je pár takových momentů, kdy se chovám přesně jako moje máma, tak jak jsem si říkala, že se nikdy chovat nebudu. Znáte to. Ale pak někdy do mě vjede nezastavitelná síla, kdy vím, že zvládnu všechno, co budu chtít – a já vím, že to je dar, co mám právě od mámy.

Jana Nováčková, 29 let, animátorka

Pocit, že jsem jako svoje matka, nastal po dvacátém roku mého života, kdy jsem si uvědomila, že vypjaté situace zbytečně dramatizuji. Další moment nastává při komunikaci s blízkými osobami – mám občas tendenci vnucovat svůj názor jako ten nejlepší a správný. Nicméně v obou případech jsem s tím schopna úspěšně pracovat.

Zuzana Dostálová, 39 let, violoncellistka

Když jsem si poprvé uvědomila, že jsem jako moje mamka, byla jsem ještě puberťačka a jednalo se o typický soubor grimas, které mamka má, když se rozčílí. Myšlenka, že se to prostě nějak vstřebá, ale byla velmi mylná. Nejenže tyto grimasy ve vypjatých situacích užívám, na což mě přítel gentlemansky upozornil, ale dokonce se k nim přidružila i stejná hlasová modulace!

Eva Štěpánová, 26 let, bohemistka

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.

Autor: Klára Kolářová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video