Jsme v sexu opravdu svobodné?

Když rakouský profesor Ludwig Haberlandt vyvinul v 50. letech antikoncepční pilulku, pravděpodobně netušil, jaký bude mít jeho vynález vliv na budoucí generace a jejich sexuální chování. A zejména na to, jak fatálně jeho pilulka ovlivní ženskou sexualitu a mateřství. Vynález to byl vpravdě přelomový, nejenže umožnil partnerům souložit a nepočít, ale přesunul zodpovědnost za to, co se v posteli odehraje, zcela do rukou ženy.

Osvobození je to ale relativní. Před vynálezem hormonální antikoncepce museli o důsledcích svého počínání přemýšlet oba -a byli to především muži, kteří se museli chránit. Kondomem anebo přerušovanou souloží, což byla po staletí zdaleka nejčastější forma ochrany. A pokud se nechránili anebo se chránili špatně, byli společností nuceni nést zodpovědnost za následky.

Ač to tak na první pohled nevypadá, „kouzelná pilulka“ osvobodila zejména muže. Najednou mohou souložit bez nepohodlné ochrany a bez obav si užít vyvrcholení v tělesném spojení se ženou, což je pro obě strany bezesporu nejintenzivnější a nejpříjemnější. Mohou zapomenout na obavy z nechtěného početí, partnerka je připravena k sexuálním hrátkám, ale do budoucna se s ní vůbec nemusí počítat. Neboli ideální stav: slast 100 %, zodpovědnost 0 %. Pochopitelně tenhle vzorec platí pro oba, stejně věcně až cynicky může k sexuálnímu aktu přistupovat i žena.

SEXUÁLNÍ SVOBODA

Ale zde vyvstává zásadní otázka: Je to tak? Doopravdy chtějí ženy stejně jako muži souložit bez vidiny jakékoli budoucnosti? Není náhodou jejich přirozená role plodit děti, a hledat proto nikoli kratochvilné sexuální dobrodružství, ale dlouhodobého partnera, se kterým se o péči o potomky podělí? Nechovají se tedy zcela v rozporu s tím, co jim velí jejich DNA? Ano i ne. Budeme-li se bavit o sexuální svobodě, kterou hormonální antikoncepce přináší, je jednoznačně bezbřehá a jistě existuje řada žen, které na ni nenechají dopustit.

Důsledky dlouhodobého užívání pilulek ale rozhodně hovoří proti: kromě dnes prokázaných zdravotních rizik je tu zcela neopominutelný aspekt sociální. Ženy s vidinou zvýšené atraktivity pro sexuální partnery leckdy bezmyšlenkovitě (a také proto, že jim to doporučí gynekolog) léta užívají léky fatálně proměňující jejich hormonální systém a odsouvají mateřství na později. A jak upozorňuje například psychogynekoložka Helena Máslová, mnohdy kvůli tomu „proprokrastinují“ celé své plodné období a v pětatřiceti letech začnou zoufale přemlouvat své tělo po léta uměle udržované v neplodnosti, aby se rozpučelo jak jarní ratolest, začalo fungovat a přirozeně plodit. A to je v mnoha případech skutečně oříšek.

Sexuální svoboda ženy je tedy v souvislosti s hormonální antikoncepcí dvojí. Je tu svobodné rozhodnutí brát, ale také nebrat pilulky. Se zodpovědností, která k tomu patří. Pokud se zaměříme na Českou republiku, rok od roku u nás ale obliba hormonální antikoncepce stoupá. V loňském průzkumu Sexuologického ústavu 1. lékařské fakulty UK a VFN vyšlo najevo, že pilulky proti početí užívá až 60 % Češek.

DESET VERSUS ŠEST

Je to klišé jako hrom, ale bohužel stále platí: zatímco muž, který střídá ženy, sklízí obdiv a závist, promiskuitně žijící žena budí jednoznačně negativní reakce. V tomto ohledu nezměnila nic ani slavná sexuální revoluce 60. let minulého století a feministky pálící podprsenky na hranicích.

V otázce volné lásky, tedy nezávazného sexu pro radost a pro potěšení, mají zelenou jednoznačně muži. Počet sexuálních partnerů u nás zůstává za léta podobný, muži hlásí deset partnerek, ženy donedávna udávaly pět partnerů, loni poprvé číslo vzrostlo na šest sexuálních partnerů za život.

Že je v těch číslech drobný nesoulad, často komentuje sexuolog Petr Weiss, který upozorňuje na to, že si v tomto ohledu muži i ženy často vymýšlí. Zatímco muži podle něj tyto počty nadhodnocují, ženy většinou přesný počet partnerů nepřiznají. Jeho slova dokládají většinový pohled na sexualitu mužů a žen. Zatímco muži se se svými trofejemi rádi pochlubí, nebo je dokonce přifouknou, ženy v obavě o svoji pověst mlží a realizují se tajně.

Co se v sexuální osvětě nepodařilo vybojovat feministkám, to se povedlo tvůrcům amerického seriálu Sex ve městě, který měl premiéru 6. června roku 1998. Veleúspěšný seriál HBO z New Yorku poprvé otevřel v nebývalé míře témata doposud považovaná za tabu, od ženské masturbace přes seriózní sexuologické a gynekologické problémy až po nejpraštěnější sexuální výstřelky. Prostřednictvím eskapád čtyř kamarádek a jejich otevřených hovorů se podařilo trefně popsat sexuální život současných Američanek a inspirovat ženy po celém světě k větší otevřenosti v otázkách sexu.

Jestliže média o seriálu mluví jako o revolučním, výjimečně nepřehánějí. Nastolil novou agendu, divačky se mohly s ústřední čtveřicí ztotožnit, existují výzkumy, které v souvislosti se seriálem potvrdily stoupající návštěvnost sexshopů u žen (podobně jako při nedávné mánii vyvolané kvalitativně nesrovnatelně horšími Padesáti odstíny šedi). Přestože kritici zdůrazňují plytké spotřební hodnoty prezentované v seriálu, pro řadu žen se staly hrdinky Sexu ve městě ikonami, které jim pomohly najít ženské sebevědomí a odvahu dělat v posteli to, co chtějí.

PORNO, TY A JÁ

Jenomže je tu ještě jedna zásadní oblast „kinematografie“, která do ženské intimity dnes a denně zasahuje. Ač nejsou jeho primárními divačkami, způsobuje pornoprůmysl v ženském sexuálním chování obrovské změny. A tentokrát bohužel negativní. Porno je dnes na rozdíl od „doby předinternetové“ masově dosažitelné, a přestože se v současnosti hovoří o rozvoji „female friendly“ pornofilmů, drtivá většina produkce předvádí sex v jeho nejmaskulinnější a nejexplicitnější podobě.

Sexuologové potvrzují, že lidé podvědomě přejímají scénáře zobrazované v pornofilmech, protože si jejich sledováním vštípí, že to tak nějak má vypadat i ve skutečnosti. A jde to i do takových detailů, jako je úplná depilace, která se v pornofilmech praktikuje proto, aby na kameře bylo vše lépe vidět. Již zmíněný sexuolog Weiss říká, že se díky pornu masově rozšířil anální sex, který ženy v oblibě obecně příliš nemají, anebo zcela bizarní způsob ukončení soulože ejakulací na obličej partnerky.

Dokonce podle něj existují mladé ženy, které jiný způsob mužského orgasmu ani nezažily, což je nejen absurdní, ale také dehonestující. Podtrženo sečteno, pornoprůmysl má bezesporu své kladné stránky, například pomáhá najít sexuální odreagování lidem, kteří zrovna žádného sexuálního partnera nemají, ale rozhodně žádnou osvětu, která by podpořila sexuální svobodu ženy podobně jako zmíněný seriál Sex ve městě, neposkytuje. Naopak upevňuje machistický přístup k sexu, kde jsou ženy nuceny chovat se nepřirozeně a plnit přání muže.

Takže rada na závěr? Vymanit se z jakékoli sexuální manipulace a odvážit se dělat v posteli (či kdekoli jinde) pouze to, co skutečně chci a cítím. Přestat se ohlížet na pornoscénáře, přestat během sexu nepřirozeně hekat v domnění, že je to tak správně, nehrát orgasmus, nedělat nic, co chce partner jen proto, že ho to v pornu vzrušuje, a vám se do toho nechce. Naopak o sexu - i při sexu - s partnerem nahlas mluvit, otevřeně dát najevo, co se mi líbí, po čem toužím a co všechno jsem ochotná s chutí a láskou provádět. Ne nadarmo se říká, že v posteli se smí dělat úplně všechno - musí to tak ale chtít oba.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.