Jsou Vánoce skutečně svátky klidu?

Každý rok si několikrát připomenu školní průpovídku „Vánoce jsou svátky klidu, nezkoušejte naši třídu“. Už si nevzpomínám, jestli tenhle kraspisně vyvedený nápis, doplněný kapry, stromečky a sněhovými vločkami, někdy na některého z učitelů zabral.

Zato si naprosto jasně vybavuju, že se mi ta průpovídka několik let vnucuje už od října. Vánoční šílenství začíná občas i dřív a nenápadněji – jenom si vzpomeňte, kolikrát jste si v už srpnu pomyslely něco jako „to by byl hezký dárek pro babičku pod stromeček, musím si to někam zapsat“. Platí tedy vůbec ještě pořád ona dokola omílaná věta „Vánoce jsou svátky klidu“?

Zkusme si projít, co je potřeba udělat, aby o vánočních svátcích vznikl v domácnosti onen propagovaný „klid“.

Nejpozději do Mikuláše musí být napečeno, protože děti nosí do školy a školky ukázky cukroví a Mikulášové a čerti taky rádi ochutnají, a navíc, cukroví musí dojít. Do Mikuláše musí být samozřejmě taky vygruntováno, protože Mikulášové ani čerti nezkoušejí děti z básniček na ulici. Do téhož termínu obvykle podlehnete mnoha naléháním mnoha reklam a nakoupíte spoustu dárků, které v pečlivě uklizeném bytě pečlivě schováte. Prosinec je vlastně už celý součástí adventu, takže je potřeba taky rovnoměrně rozmístit věnce, mašličky, větve a jinou výzdobu.

Ovšem takhle to vypadá, že všechna práce je hotova už v listopadu. Takže v prosinci můžete v klidu posedávat u kafíčka a pojídat napečené cukroví.

Moment.

Pojídat cukroví? To se přece před Vánoci nedělá, to by nezbylo. Aha, takže je potřeba napéct víc cukroví, aby i předvánoční návštěvy okusily vánoční atmosféru. Jenomže to si v už uklizeném bytě naděláme binec. Nevadí, uklidíme znovu.

Moment.

Posedávat u kafíčka? V prosinci? Když musíme v práci dokončovat hořící projekty, dělat uzávěrky, před vánoční dovolenou stihnout práci dopředu, honit termíny, organizovat vánoční firemní večírky a nedejbože se jich účastnit? Aha, tak to asi nestihneme ani ten druhý úklid.

Moment.

Jaký druhý úklid? Nemáme ještě uklizeno ani poprvé, protože v listopadu jsme přece pekly to cukroví, a taky plánovaly prosinec tak, abychom všechno stihly, a sháněly dárky, abychom nemusely v prosinci do plných obchodů, ale oni ještě neměli všechno…

Tak moment.

Realita je taková, že od října na nás útočí reklama a cpe nám vánoce, na které se celý listopad a prosinec ze všech sil chystáme. Dobře. Dejme tomu. Ale – máme potom skutečně o vánočních svátcích klid? Nebo říkáme sváteční klid tomu, že po dvou měsících upadneme na dva dny do letargie, protože už to prostě jinak nešlo?

Vánoční svátky, kromě náboženských tradic, sloužily původně k tomu, aby si lidé po namáhavé podzimní dřině aspoň na pár dní vydechli a tím se jednak odměnili a jednak nabrali síly na další dřinu.

Teď ovšem jsou vánoční svátky v takvaně civilizovaných zemích spíš obrovskou kolektivní honičku za ještě uklizenějším bytem, ještě lepšími dárky a ještě vyšším počtem druhů cukroví. A při honičce si, jak známo, neodpočine nikdo.

Co takhle si letos o Vánocích skutečně oddychnout?

Třeba najednou zjistíte, že máte doma uklizeno celý rok. Třeba si vzpomenete, kolik cukroví jste loni musely zmrazit a pak sníst na Velikonoce.

Třeba si uvědomíte, že místo zběsilého běhání po obchodech a zoufalého shánění darů je lepší si s lidmi sednout a v klidu popovídat, a že čas, který byste jinak strávily v narvaných tramvajích nebo popojížděním v kolonách, jde využít i jinak.

A třeba to ocení celá rodina. Koneckonců, Vánoce jsou svátky klidu…

Autor: Jana Michlová