Kamarádi „na kafe“ – existují vůbec?

Zatímco v mládí má mnoho slečen desítky kamarádů, časem se pozvolna z života vytrácí, až mnohdy nezbude žádný. Mnohým ženám pak tato přátelství chybí. Bohužel pokusy o znovuobnovení dávných přátelství nebo navázání nových „smíšených“ přátelství dopadají často rozpačitě. Samozřejmě existují také ženy, které blízkého kamaráda či kamarády mají, běžně se s nimi scházejí na kávu, na oběd či večeři. Jsou taková přátelství opravdu stejná, jako přátelství se ženou, nebo vždy mají určitý náboj, který bude přátelský vztah dvou žen vždy postrádat?

Jak to vidí samy dámy?

„Měla jsem postupně tři kamarády, ani s jedním však přátelství dlouhodobě nefungovalo. Vždycky začali chtít víc. Mně naopak vyhovoval jen občasný pokec u kávy. Na přátelství mezi mužem a ženou nevěřím. Vždy se z toho časem vyklube něco dalšího.“

(Marta, obchodnice s vínem, 31 let)

„Na kafe nemám žádného, ale několik jich mám na pivo. Jsou to moji a manželovi společní kamarádi. Jenže máme dítě a nemáme hlídání, takže jednou jde na pivo manžel a občas zaskočím já – sedím s kluky u piva a povídáme si. Nikdy mě nenapadlo si některým něco začít.“

(Jája, na rodičovské dovolené, 28 let)

„Zamlada jsem měla spousty kamarádů, ale jak jsme se poženili a povdávaly, přátelství se pomalu vytratila. Je fakt, že v každém mém přátelském vztahu byl nějaký náboj, ale vždy jsem to udržela v mezích přátelství. Teď mně tento typ vztahu strašně schází. Jenže je poněkud zvláštní někoho po letech kontaktovat, jednou jsem to udělala a bývalý spolužák si to přebral úplně jinak, byl to trapas.“

(Simona, úřednice, 45 let)

„Jak se říká – kamarád taky rád – za tím si stojím a mnohokrát jsem prožila, jak u sebe, tak u manžela, že toto přísloví platí do poslední tečky. Opravdové kamarádství s chlapem je utopie. Manželovi kamarádky trpím. Přesněji TRPÍM! Zajímavé je, že žádná není ošklivá. Chlapi si totiž ošklivé kamarádky nehledají. Divné, co?“

(Zdena, úřednice, 49 let)

„Měla jsem vždy hodně kamarádů a málo kamarádek a upřímně řečeno, časem se vždy ukázalo, že buď byli zamilovaní oni do mě nebo já do nich.“

(Ida, na rodičovské dovolené, 29 let)

„Nejzlatější kámoši jsou gayové, pokecáte si jak s kamarádkou, ale mužský pohled se nezapře. Navíc když s vámi sedí někde v baru, tak se neomaleně neotočí za každou pěknou sukní, co projde lokálem. Díky bývalé práci mám takové kamarády dva a jsem moc ráda! Navíc přítel nežárlí, když jdu večer s kamarádem do kina.“

(Ema, na volné noze, 23 let)

Proč to v mládí funguje skvěle a ve středním věku mnohem hůř?

Asi příliš nepochybujeme, že přátelství ženy a muže může za určitých podmínek fungovat. Nesporné je, že v dospívání a kolem dvacítky jsou takové vztahy docela běžné, čím jsme však starší, tím se nám s muži „kamarádí“ hůř. Možná je to i proto, že jsme v mládí mnohem více idealistické a méně pragmatické, než v době, kdy máme děti a několik vážných vztahů za sebou. Do přátelských poměrů s druhým pohlavím se nám též začnou „plést“ životní partneři.

Navíc existuje nemnoho čtyřicátníků ochotných poslouchat „cizí“ ženské starosti, které jsou vhledem k příchodu dětí a péči o domácnost (a mnohdy i manžela) často poněkud monotónní. Možná i proto pěstují čistě přátelské vztahy s muži spíše určité typy aktivních nezávislých žen se specifickými zájmy, které mívají i jiná témata k hovoru, než jsou děti a vaření.

Za zamyšlení také stojí postřeh paní Zdeny, která tvrdí, že manželovy kamarádky jsou vždy pohledné. Zatímco kamarádky obvykle bývají „k světu“, u kamarádů to platit nemusí. Příroda je zkrátka mocná čarodějka; ženy jednoduše od přírody přitahuje „duše, která porozumí“ – a co přitahuje muže, víme všichni…

Někteří odborníci jsou skeptičtí

Spisovatel Oscar Wilde kdysi řekl: „Mezi mužem a ženou neexistuje přátelství – jen vášeň, nepřátelství, láska – ale žádné přátelství“. Někteří vědci jsou podobného mínění jako Wilde, například závěry jednoho výzkumu university v americkém Wisconsinu tvrdí, že na pozadí přátelství mezi mužem a ženou je vždy jistá dávka sexuální atraktivity pro druhého a minimálně jednostranných nadějí na posun vztahu směrem k fyzickému sblížení – takto však prý doufají častěji muži, než ženy. Což je možná logické; pro ženy bývá vrcholem vztahu splynutí duší, pro muže spíše splynutí těl.

A jak to vidíte vy? Je přátelství mezi mužem a ženou možné jen tehdy, když už nic jiného nezbývá – jak tvrdil český spisovatel a humorista Miroslav Švandrlík?