Kámasútra po nepálsku
V areálu jakéhokoli chrámu či svatyně v Káthmándském údolí návštěvníka na první pohled upoutají bohatě vyřezávané dřevěné prvky. Chrámy jsou zdobené dřevořezbami doslova na všech svých součástech. Sloupy, hlavice, dveře, okna i krovy jsou dlátkem mistrů propracovány do nejmenších detailů.
Když pak zvedneme hlavu k visutým krovům podpírajícím chrámové střechy, zaujmou zrak postavy nejrůznějších božstev ztvárněné obvykle v životní velikosti. Často mají několik párů rukou nebo se vlní ve víru tance.
Pár decimetrů pod postavami božstev jsou mnohdy vyřezány erotické výjevy téměř miniaturních rozměrů, které mohou vzácně být i hlavním výjevem na trámu. Nenajdeme je ale na všech nepálských chrámech, pouze na několika z nich, zejména v samotném Káthmándú, a ve starobylých městečkách, jež nepálskou metropoli obklopují - v Pátanu, Bhaktapuru a Kirtipuru. Všechny z nich jsou zasvěceny jednomu z nejvyšších hinduistických bohů Šivovi v jeho nejrozmanitějších podobách. Záměr vytvoření těchto výjevů je značně nejasný a pokládá tím živnou půdu nejrozmanitějším teoriím okolností jejich vzniku.
Někteří badatelé se domnívají, že erotické scény hrají určitou roli při ochraně chrámů. Velmi populární je výklad o velmi cudné bohyni blesků, která by nikdy na takto vyzdobený chrám nevyslala svého bouřkového posla. Podle některých pramenů je takovéto zobrazování sexu tantrickou cestou k osvícení.
KÁMASÚTRA - PŘÍRUČKA PRO NEZADANÉ
Kámasútra je starověký indický text pojednávající o lidské sexualitě. Její název se dá přeložit jako Poučení o rozkoši nebo jako Učebnice lásky. Podle tradice je autorem díla mnich a filozof védské tradice Mallanága Vátsjájana z guptovské říše (existovala ve 4. až 6. století n. l.). Svou knihu, určenou pro dvořany a bohaté měšťany, vytvořil na základě starších, dnes již nedochovaných erotických příruček zvaných kámašástry. Kámasútra měla sloužit jako vážné uvedení do milostného života, čemuž odpovídá její suchý až pedantský styl.
Jiné názory předpokládají, že se jedná o zjednodušené zobrazení důležité části životního cyklu a jednoznačně odpovídají Šivově roli velkého stvořitele, podobně jako tyčící se lingamy a tajemné napodobeniny ženského lůna jóni nejen okolo mnoha chrámů, ale téměř na každém rohu starých klikatých uliček. Lůna jsou symbolem kosmických vod a falicky tvarované lingamy představují lotosy nově vyrůstající mimo tyto vody. Můžeme je rovněž najít vyřezané na trámech přímo nad erotickými řezbami.
Jiný pohled na erotiku
Pečlivé studium nepálského erotického umění odhalí velmi zajímavé pozice a jejich značná pestrost může až překvapit. Z některých z nich vyzařuje bohatý smysl pro humor. Mnohé najdeme pouze v jediném exempláři, jiné se často opakují.
Scény, které by v jiných částech světa mohly být pokládány za nemravné až nestoudné, jsou zde zobrazeny s aurou posvátnosti, snad na základě víry, že náboženské cítění není možné při pohledu na svět růžovými brýlemi. Není zobrazován sexuální styk jen mezi mužem a ženou, ale i člověka se psem, opicí či koněm nebo koitu zvířat. Vzácné nejsou ani nejrůznější krkolomné pozice či scény ze skupinového sexu. Ženské postavy jsou navíc obdařeny bujnými vnadami a mužská přirození také neoplývají zrovna malými rozměry. Vše je provedeno v krásně vyschlém dřevě hnědočervené barvy.
„TRADICE DŘEVOŘEZBY Vyřezávání dřeva má v zemi pod Himálajem dlouhou tradici. V průběhu staletí vznikly důmyslné stavby chrámů i chrámečků, které mají běžně tři patra. Jinde vidíme čtyřpatrové svatostánky a pouze dva nepálské chrámy mají pater pět: Njatapola v Bhaktapuru a pátanský Kumbešvár. Řezbářstvím se zabývají především Nevárci, původní obyvatelé Káthmándského údolí. Samotné nepálské hlavní město Káthmándú odvozuje své jméno ze slov kástha, což znamená chrám konstruovaný z kmene stromu, a mandap, označující plošinu určenou pro náboženské obřady. Kásthamandap je nejstarší stavbou ve městě, které podle ní bylo pojmenováno. Tento napůl chrám, napůl obytný dům, který stojí na jihozápadním cípu nejznámějšího káthmándského náměstí Darbár, pochází z 12. století a podle legendy bylo na jeho stavbu použito dřevo pouze z jediného stromu.“
V Nepálu byl vytvořen unikátní systém erotičnosti, s jakým se nikde jinde na světě nesetkáme. Erotické výjevy na chrámech jsou považovány za speciální druh umění. Vůbec se nejedná o pornografii. Jsou bezchybné a neškodné, podobně jako Kámasútra slouží i ke vzdělávacím účelům pro svobodné i pro zadané. V žádném případě však nejsou obscénní ani vulgární.
Pouze socha opičího boha Hanumána, stojící u vchodu do bývalého královského paláce na hlavním káthmándském náměstí Darbár přímo proti Džagannáthově chrámu proslulému erotickými řezbami, má zalepené oči oranžovočervenou pastou sindúr, aby byl pohledu na nemravné výjevy ušetřen.
Zato skupinkám mladých i starších Nepálců, kteří se na chvíli zastavili, aby poseděli a odpočali si ve stínu chrámových střech, připadá normální a přirozené, co je vypodobněno nad jejich hlavami. Jejich poklidné rozjímání občas naruší jen cvakání spouště fotoaparátu senzacechtivého turisty, který se pídí po opravdu nevšedních záběrech.
