Každý konflikt mě vyvede z míry
Co tady tak blbě stojíte? Nemůžete se pohnout o dva metry dál?!“ rozčiluje se muž v tramvaji a probodává vás pohledem. Váš obličej se zbarvuje dočervena, nohy se sunou přikázaným směrem a on nedá pokoj: „No, ještě, ještě, chodit umíte, ne?“
Neodpovídáte, klopíte oči a jeho slova vás pronásledují i poté, co tramvaj opustíte. Podobným konfliktům se nevyhnete. Lepší je naučit se s nimi pracovat. „Lidstvo jako by se dělilo na dvě vzájemně se doplňující a zároveň nesmiřitelné čeledi. Na jedné straně lze nalézt „prudiče“ – mající zvláštní zálibu ve vyvolávání střetů, na straně druhé pak jakési,autotrapiče ‘,“ říká psycholog Petr Šmolka.
Pro prudiče je hodnotou pocit vítězství, spojený často s pokořením ostatních (bude se hádat vždy a všude), pro autotrapiče bývá analogický konflikt spojen s pocitem vlastního selhání. Zbytečné konflikty si nezaslouží nic víc než mávnutí ruky. Snadno se to řekne, ale nepříjemných myšlenek se někdo nezbaví.
Petr Šmolka navrhuje zkusit se konfliktu vyhnout. „Prudič na naši reakci čeká; je téměř vyloučené, abychom ze střetu s ním vyšli vítězně. Nikoli my, ale on nemá zábrany, je s to používat rány pod pás, k nimž bychom se nikdy nesnížili, v emotivní hádce se cítí jako ryba ve vodě a vždy si uzurpuje poslední slovo,“ popisuje. Někdy by možná stačilo „sjet“ takového člověka pohledem plným despektu, nepohnout se – v případě situace v tramvaji – ani o centimetr a svým chováním tak jasně odmítnout jakoukoli konfrontaci. Účinný může být i nácvik asertivity: „Nejde jen o nácvik asertivních technik, ale především zvnitřnění asertivních pravidel. V tu chvíli se totiž sama asertivita může změnit v účinný životní postoj, umožňující člověku vycházet z podobných situací bez šrámu na duši.“
Konflikty k životu patří. Systém bez nich, ať už jde o partnerský vztah, nebo firmu, by byl mrtvý a nevyvíjel by se. Aby vám ale ty malicherné nekomplikovaly život, potřebujete trochu odvahy. V situacích, kde nestačí mávnout rukou nebo sjet prudiče pohledem, zkuste použít asertivní techniku nazvanou „otevřené dveře“. Zatímco prudič očekává odpor a do pomyslných dveří se snaží vlámat lví silou, vy mu je těsně před nosem otevřete a on se v nich – obrazně řečeno – rozplácne.
A jak konkrétně na to? Při konfliktu v tramvaji navrhuje psycholog větu: „Máte pravdu, tohle se mi děje často, pořád někde překážím a ještě ke všemu mám hodně velkou spotřebu kyslíku. Raději bych měl chodit pěšky, ale jsem línej jako veš.“ Pokud dokážete reagovat s humornou nadsázkou, získáte si i přihlížející obecenstvo, které na vás bude povzbudivě mrkat. Prudič zmlkne a vy opustíte tramvaj s příjemným pocitem.
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
