Když muž se ženou nejen snídá!
Když se Jana rozcházela s Petrem, řekl jí toho spoustu. A spoustu nepěkného. Ale mezi všemi těmi větami zazněla jedna, na kterou v životě nezapomene: „Je mi líto, že to takhle dopadlo. Jsi jediná ženská mého života, která se dokázala pořádně nažrat. Budeš mi chybět.“
Ano, dokázala sníst cokoli, to je pravda, tabulku čokolády nebo talíř tvarohových jahodových knedlíků v deset hodin večer, plný kýbl kuřecích křídel z fastfoodu, když si to situace žádala, v restauraci málokdy chyběl na talíři pořádný steak. Nikdy by ji nenapadlo, že právě tohle může Petra fascinovat.
Když jsem se o tématu jídlo nedávno bavila se skupinou mužů, aniž by pořádně dokázali vysvětlit proč, považovali za důležité, aby se jejich ženy nebály alespoň jednou za čas pořádně se najíst a jídlo si vychutnat. „Jídlo je součástí životní spokojenosti. Myslím, že když se žena neumí pořádně najíst, nemůže být spokojená, a tudíž ani já nebudu spokojený,“ říká jednatřicetiletý manažer Roman.
Jeho slova potvrzuje i psycholožka Marta Boučková: „Jak je pro nás jídlo důležité, ukazuje už samotné navazování známostí. První schůzka přece většinou zahrnuje buď kino, nebo společné jídlo, případně oboje. Lákání na ‚pěkně strávený čas u stolečku s příborem‘ využívají hojně zejména ti, kteří se teprve snaží druhou stranu zaujmout. A pokud jsou chuťové pohárky u dvojice ze stejného těsta, jsou na půli cesty zahájit pokus o dlouhodobější vztah.“
Soulad v posteli i u stolu
Lidský vztah k jídlu v první řadě ovlivňuje rodina, kde vyrůstáme. Tento základ pak předurčí, kolik a co ke svým návykům doplníme od dalších spřátelených strávníků. Na začátku každého partnerského vztahu může nastat problém, jak sladit své zajeté stravovací návyky. Zatímco vy jste zvyklí snídat po cestě do práce nebo až v práci, váš protějšek si zase rád u snídaně posedí a vůbec mu nevadí, že kvůli tomu denně vstává o půl hodiny dříve… Večer se pak míjíte zase, protože vy jste se naučila odbýt večeři pouze chlebem s pomazánkou, zatímco on vyžaduje teplé jídlo coby satisfakci za celodenní stres. A tak to řešíte…
Když s někým začínáte žít, očekává se, že se budete vzájemně poznávat, domlouvat a hledat kompromisy – mimo jiné i v otázce jídla. „Pokud se nám vůbec nedaří sladit čas společného stravování ani sdílet nějaké společné jídlo, může to vyvolat trhliny ve vztahové intimitě páru,“ říká psycholog Zbyšek Mohaupt a dodává: „Jsme-li schopni harmonicky stolovat, vytváříme tak jeden ze základů pevného vztahového pouta ‚sdílet stůl i lože‘. Dovolím-li někomu, aby se mnou sdílel stůl, dávám tím zároveň najevo značnou důvěru, pravděpodobně na dost prastarém základě – že mi jídlo neotráví, neznechutí, nesebere a podobně.“
Je samozřejmě nesmysl chtít po někom, aby přestal jíst vepřové koleno a pít pivo, když mu to chutná. Ale není přece nutné (o zdravotní stránce ani nemluvě) ládovat se jím denně, nebo…? Každopádně bez drobných ústupků se žádný partnerský vztah neobejde. Paradoxně drobnosti typu „usednu k snídani alespoň s hrnkem čaje, když už nemusím míchaná vajíčka a slaninu“ bývají jedny z nejsložitějších.
Vybíravá, nebo dietářka?
Někteří z nás chápou jídlo jako naplnění základních potřeb a je jim prakticky jedno, co dostanou na talíř. Jiní zase mají k jídlu doslova nezdravý až patologický vztah a jídlem nahrazují něco, co jím rozhodně nahradit nelze. Těm pak pomůže pouze psycholog a odborník na výživu. Třetí skupinou jsou gurmáni – požitkáři, pro něž je jídlo jeden ze zdrojů každodenní radosti a potěchy.
Pokud se ve vztahu sejdou lidé, z nichž každý je z jiné skupiny, mohou mezi nimi nastat problémy. Věřte tomu nebo ne, ale znala jsem vztah, kdy on rád navštěvoval zajímavé restaurace a doma vařil originální recepty, bohužel ona se v jakémkoli podniku pokaždé ptala po „smažáku“ a jeho mistrovská díla hodnotila slovy „hm, jde to“, protože jídlo prostě nepovažovala za nic zásadního. Ten vztah nevydržel.
Třicetiletý obchodník Tomáš je vášnivý sportovec a odjakživa jedl všechno. Vděčný strávník, jehož hříchem je sladké. „Problém je, že mou radost z regionálních, sezonních a jiných specialit většinu času sdílím sám. Partnerka jí velmi málo, a to jenom několik vybraných pokrmů. Nejedná se o žádnou dietu, váží padesát tři kilogramů, ale je prostě vybíravá. Bohužel mám pocit, že nás to rozděluje. Mě nebaví vařit speciality pro sebe, a pokud je řada na ní, opakuje se pár položek v jídelníčku. Ale má to i výhody, v restauraci mám jistotu 1,5 porce a vím, že mi doma nikdo nesní čokoládové pralinky a drahou zmrzlinu,“ usmívá se. Rozcházet se kvůli tomu nehodlá, ale pochopitelně ho to mrzí.
Soudě podle mého malého soukromého průzkumu, co se týká vybíravosti, muži ji většinou dokážou překousnout, byť – jak se vyjádřil jeden z nich – „je mu těch žen líto“. Co však muži nesnášejí, jsou věčné dietářky, které „pozvete do drahé restaurace na pořádnou večeři a ony si dají salát bez zálivky“. Takové ženy budou zřejmě od dotyčného pozvány poprvé a naposled. „Nikdo nejí rád sám, a pokud si muž objedná předkrm, hlavní jídlo a moučník a žena jen salát bez dresinku a k tomu pije vodu, připadá si muž hloupě,“ komentuje to odbornice na výživu Václava Kunová.
Proč nejíš? Držím dietu!
Pokud se žena přece jen rozhodne hubnout, samozřejmě si nemůže dát každý večer pořádný nášup a musí svoje večeře nutně upravit. To však neznamená pozřít dva lístky salátu a hladově se rozhlížet po partnerově talíři. „Pokud partner vaří, je dobré mu v klidu a s předstihem vysvětlit, co by se hodilo k lehké večeři, a raději vynechat slovo dieta. Muž si může dát totéž, ale přidá k tomu pečivo nebo přílohu,“ radí Václava Kunová. Podle ní muže nejvíc štve, když ženy hubnou nesmyslně – buď to vůbec nepotřebují, nebo na začátku halasně oznamují svoji dietu a dopodrobna oznamují, co smí a nesmí jíst, aby o pár dnů později zkonzumovaly všechno, co jim přijde pod ruku.
„Muž má samozřejmě v paměti její nedávná prohlášení, a tak logicky situaci komentuje. Svým způsobem může mít pravdu v tom, že je lepší jíst takzvaně normálně. V jiných případech však může jít o muže s atributy manipulátora, který ženě rád podsouvá její nadbytečná kila, byť třeba neexistující, a dostává ji tím do podřízené role,“ dodává odbornice. Dietní situace je každopádně ideální na vysledování chování toho druhého, jak dobrým je „spoluhráčem pro život“ a jak kvalitní vztah s ním dokážete vytvořit. Partneři v takové chvíli zaujímají celé spektrum reakcí – od podpory až k otevřenému nepřátelství. Přitom bez partnerovy podpory se jen málokomu podaří zhubnout. Proto, ženy, i když se pustíte do nějaké té diety, udělejte ústupek: alespoň malou porci snězte se svým partnerem.
Jídlo v manželství
V začátcích partnerského vztahu se většina lidí schází u dobrého jídla. Jenomže po určité době se tento zvyk vytrácí: na společné stolování není čas. Tím se však vytrácí i určitý zájem o druhého, což potvrzuje pětačtyřicetiletý Radek. „Co si dává manželka k jídlu, už nějakou dobu vůbec neřeším, nesnídáme spolu ani nevečeříme. Kdyby si dala v restauraci cokoli, bylo by mi to zřejmě jedno. U milenky je to něco jiného, tam společné hody doslova vyžaduju a chci, abychom si je pořádně užili,“ říká. Krizi u dlouhodobých vztahů samozřejmě neodstartuje jenom to, že jste spolu přestali jíst, ale spíš fakt, který si vychutnáváte jako největší výhodu své lásky – že se cítíte naprosto uvolněně a že máte pocit, že už se nemusíte tolik snažit. Už prostě nepřemýšlíte o tom, že si k večeři namažete rohlík, který zhltnete na gauči před televizí. Vzájemná důvěra a vztahová pohoda ale svádějí k pohodlnosti. Odvyknete si kvůli druhému se trochu přemáhat. Desítky maličkostí, při kterých pohodlí vítězí nad ochotou a snahou druhého potěšit, se pak jednoho dne sečtou a vznikne velký problém – je vám to všechno tak nějak jedno.
Nedávno jsem někde četla, že až u poloviny párů zaviní rozchod sledování romantických filmů. Partneři porovnávají svůj fádní život s filmovými scénami a nevěří, že jejich láska má smysl, když v jejich vztahu podobná gesta chybí. Ale nemůžeme si za jejich absenci sami? Co by nám to udělalo vstát někdy o patnáct minut dřív a připravit alespoň malou snídani? I kdybychom spolu seděli jenom u šálku čaje nebo kávy… kdy jsme se takto potkali naposledy?
Jídlo je součástí životní spokojenosti. Myslím, že když se žena neumí pořádně najíst, nemůže být spokojená. Jsme-li schopni harmonicky stolovat, vytváříme tak jeden ze základů pevného vztahového pouta ‚sdílet stůl i lože‘.
Hledání kompromisu Když to zjednodušíme: muži chtějí ženy s hezkou postavou a zároveň ženy, které se nebojí pořádně se najíst. Jak z tohoto paradoxu vyjít se ctí a tak, aby nás muži milovali? MUDr. Václava Kunová: Muži vnímají nejvíce objem jídla na talíři, rozhodně nepočítají, kolik má naše jídlo kilojoulů, tuků, bílkovin a sacharidů, natož aby přemýšleli o jeho glykemickém indexu. Rozumnou volbou k večeři je slušně velký kus libového masa nebo ryby a velká porce zeleniny. Chleba je možné vynechat, aniž by si muž něčeho všiml. Při společném obědě lze postupovat stejně, jen si dát menší přílohu. Místo moučníku uvítá většina mužů kus kvalitního sýra. Nikdo si nemusí připadat divně a ze všeho nejvíce z tohoto postupu bude profitovat žena. Uvolní se a nebude ve stresu, který, jak známo, hubnutí spolehlivě blokuje. Mgr. Zbyšek Mohaup t: Pořádně jíst lze i tak, abych netloustl… S jídlem každopádně konzumujeme i lásku, potažmo partnerský vztah – ne náhodou je v terminologii manželského poradenství označován vztah, v němž neprobíhá vzájemný sex, jako „nekonzumovaný vztah“. A kromě toho, společné stravovací rituály jsou jedním z účinných způsobů snižování hladiny stresu.
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
