Kolikrát v životě je možné se opravdu zamilovat?
Když se zamilováváme, mozek vyhodnotí, zda protějšek zapadá svým chováním, postojem i vzhledem do určitého vzorce, který jsme si vytvořili. Pak přichází na řadu produkce fenyletylaminu, noradrenalinu, oxytocinu, hormonů a neurotransmiterů, které vytvářejí zamilovanost. Za rok až dva roky z koktejlu hormonů vystřízlivíme. A poté máme na výběr, zda je pro nás partner stále nejbližším člověkem. Pokud ano, můžeme mluvit o lásce.
Zamilovanost je stav se silným citovým nábojem, který se těžko zvládá. Jsme pod vlivem emocí, vášně, sexuální přitažlivosti a neschopnosti fungovat v praktickém životě. Mladí lidé se zamilovávají „bezhlavě“ a bez zbytečných strachů a obav. Naopak člověk, který prošel v životě nejednou zkušeností a prožil si i velké zklamání, se k počáteční zamilovanosti staví opatrněji. Zkušenost ukotvená v podvědomí mu do jisté míry určuje, koho si vybere a jak hluboko se do zamilovanosti propadne, nicméně zamilovanosti jako takové se stejně neubrání.
Pokud se zamilujeme fatálně, může nás pohltit šílená vášeň a síla, na kterou nejsme vůbec připraveni. Často ve své praxi potkávám lidi, kteří jsou intenzitou pocitů naprosto zaskočeni. Některé z mých klientů potká zamilovanost i v období vrcholících životních sil, kdy je většina z nich přesvědčena o tom, že už je čekají jen radostné chvilky prožívané po boku jejich dlouholetých partnerů. Nicméně na scéně se neplánovaně objeví někdo nový a všechno je jinak…
DĚTSKÁ, OSUDOVÁ A ŽIVOTNÍ
Díky své praxi jsem si mohla ověřit, že za život můžeme projít několika opravdovými stavy zamilování. První zamilovanost nazývám „dětskou láskou“, která je naivní a díváme se na ni i s odstupem času jako na romantickou pohádku. Většinou ji prožíváme v době adolescence, kdy zažíváme první sexuální zkušenosti. Tato láska je většinou tak silná, že na ni nezapomeneme. Ať už je první láska pro nás tím nejhezčím zážitkem, nebo naopak noční můrou, vždy ovlivňuje naše budoucí vztahy. Formuje nás pro další období našeho partnerského života. Uvědomujeme si při ní, co chceme, co se nám líbí a co nám nevyhovuje.
Další je „osudová láska“. Ta je většinou nenaplněná nebo neopětovaná. Jedná se o partnera, který nás oslní, ale je pro nás nedostupný. Většinou se jedná o partnery, se kterými máme společný silný zážitek, jemuž přikládáme větší význam, než ve skutečnosti má.
Třetí zamilování nazývám „životní láskou“. Přichází v období zralosti. Známe smysl našeho života, naše hodnoty, máme už i dostatečnou trpělivost, která nám pomáhá překonávat překážky. Tato zamilovanost může přerůst v životní lásku trvalého charakteru.
Jsou lidé, kteří stále hledají svou celoživotní romantickou lásku. A kde nic tu nic. Problém je v tom, že se nezdravě upínají k zidealizované představě. Nepřipouštějí si, že normální vztah má určité fáze a zákonitosti. A tak přecházejí ze vztahu do vztahu, ale o skutečné zamilovanosti se v tomto případě nedá mluvit.
Prožít opravdovou zamilovanost může člověk většinou tak dvakrát až třikrát za život. To ostatní jsou pouze přechodné lásky, které přinášejí pouze krátkodobý pocit uspokojení. Kdo tvrdí, že se zamilovává každý měsíc, podle mého názoru opravdovou zamilovanost ještě nezažil.
PROČ JSME SE PTALI ŠÁRKY VÁVROVÉ, KOLIKRÁT JE MOŽNÉ SE ZAMILOVAT?
Psychoterapeutka a koučka Šárka Vávrová je odbornice s bohatou praxí, která se svými klienty řeší mimo jiné vztahy a hledání partnera a snaží se každému z nich pomoci najít životní směr.
Článek vyšel v časopise Moje psychologie.
