Koučka Linda Berger: Potřebujeme nové ženské průkopnice
Myslím, že do určitého věku ženy se to zas až tak moc neřeší. Od nějaké věkové hranice se pak zájem obrací k tomu, mají-li děti a jak je zvládají. Nějak se implikuje, že jistě nejsou dobrými matkami, když už mají takovou kariéru. Nebo se naopak řeší, že ještě děti nemají případně vůbec mít nebudou a zda jsou tedy jako ženy „normální“.
Na ženy „kariéristky“ se také pohlíží na ne úplně správné matky.
Ano, opravdu je u nás zakořeněna celá řada stereotypů. Je to jako by se skrytě očekávalo, že se žena své kariéry vzdá v bodě, kdy se stane matkou. A že každá žena se musí chtít stát matkou
Já přitom tak často vidím matky, které zůstávají s dětmi 4 roky a déle doma a jsou frustrované. To by měl dělat jen ten, kdo to opravdu chce a cítí. V dnešní době si sice žena může zvolit být doma např. dva roky, ale opravdový problém nastává až s nástupem do práce. Jak to vše v praxi skloubit? Zaměstnavatelé jsou neflexibilní, ženy na částečných úvazcích diskriminované. A tak zůstávají doma déle než by chtěly a na ty, které si to umí zařídit jinak se kouká skrze prsty.
Myslíte, že v zahraničí je to jinak? Žijete v Belgii, máte srovnání?
V Belgii je to hodně jinak. Mateřství se vůbec nepovažuje za překážku v kariéře. Ze zákona žena zůstává doma 3 měsíce, po této době se může střídat s otcem. Většina dětí jde do jeslí, kde ovšem nezůstává celý den.
Zaměstnavatelé tu jsou opravdu flexibilní s pohyblivou pracovní dobou a zkrácenými úvazky. U některých zaměstnavatelů si délku pracovní doby může žena sama zvolit. Ženy s opravdu dobrou kariérou většinou využívají chůvy tzn. dítě také není celý den v jeslích.
Podle průzkumů se ženy, které pracují mezi muži začínají po nějaké době mužům podobat. Začne to kalhotovými kostýmy, pokračuje krátkým sestřihem..
Určitě je pravdou, že většina žen, které chtějí uspět v mužském světě, přijímá mužské normy. V některých profesích je to jediná možná cesta k úspěchu. V korporátech muži nosí oblek a ženy kostýmky.
Pravdou je, že v dlouhodobé perspektivě s tím spousta žen není spokojena, má pocit nějaké oběti, ztráty identity. Pestřejší to je, když se podíváme do privátní sféry. Zde už se pomalu objevují ženské modely úspěchu. V zásadě potřebujeme nové ženské průkopnice, které budou ukazovat, že máme cenu i pokud pracujeme ženským způsobem. A co tento způsob je.
Linda Berger vystudovala Fakultu humanitních studií UK, výcvik koučů u Results coaching systém, 6-figure coaching academy s Barb Wade, v současnosti se kvalifikuje na ACC při Mezinárodní federaci koučů (ICF) a je v programu neurocoachingu Winning the inner game of money Johna Assarafa. Na jejích stránkách www.lindaberger.cz si můžete zdarma stáhnout sadu první pomoci proti sebesabotáži.
Tak především se neobhajovat. Prostě to tak je „tečka“. Tím, že se obhajujeme, dokazujeme, že je třeba se hájit. Už jste někdy slyšela, že by se musel hájit muž, který miluje svou práci?
Druhým a důležitějším bodem je, jak si to vypořádat v sobě. Chtě nechtě nějaké normy přijímáme z okolí nebo jsme pod tlakem z rodiny. A zde si je potřeba vyjasnit, co žena skutečně chce. Pokud chce i práci i rodinu, volí trnitější, avšak pestřejší cestu. Jako kouč pevně věřím, že je vždy možné najít řešení. Důležité je věřit, že to dá zvládnout a dobře. Hlavní je, si nikdy neorganizovat život podle norem druhých lidí.
