Kráva zajíce nedohoní aneb Snažíme se přespříliš?!
Možná je to i z toho důvodu, že po většinu svého života jsem měla slabost spíš pro mladší muže, než jsem já. A jak si tak bloudím myšlenkami, nemohla jsem se ubránit tomu, představit si následující situaci ve stylu “Kráva zajíce nedohoní“ v animované verzi.
Řekněme, že na kameni sedí zajíc. Uši nahoru a ve vší parádě chroustá mrkev. Jde kolem kráva a říká si: „Jé to je ale fešný zajíc!“. Zajíc nic. A hle, co kráva neudělá. Dorazí domů a začne přemýšlet (ano, věřte, že i krávy tohle někdy dělají). A při tom jak se natřásá před zrcadlem a intenzivně přemýšlí, jak zaujmout zajíce přijde na geniální myšlenku! Vyhrabe korzet a bolestivě se do něj sešněruje. Po chvíli zjistí, že to asi nebude dostatečné, tak nasadí ouška od playboye a připevní si zaječí ocásek. Stojí před zrcadlem a usoudí, že „to by šlo“. Druhý den jde tou samou cestou a zajíc si opět ve vší parádě chroustá mrkev. A jelikož žádná zaječice na dohled není, tak se za krávou ohlédne. A pak už následuje klasika, dají si dvojku mléka s mrkví a je to tady. A poté co následuje, možná ignorance, možná soužití. Pointa toho je, milé dámy, snažíme se přespříliš. A pozor tímto nebojkotuji ani zajíce, ani muže, pouze konstatuji, že i ta kráva, když sundá korzet, není tak „zaječí“ jak se zdála, což ale neznamená, že by nebyla fajn kráva.
Na bázi této úvahy si říkám: kolikrát se stane, že zajíc by chtěl zaujmout krávu a šel se tím pádem převléct za býka? Šance mizivá. A tím mám na mysli, že je třeba zachovat si tak trochu nadhled a určitě se méně snažit. Protože jinak nastanou momenty, že kolem zajíce projde opelichaná zaječice, do které se zblázní. A možná i bude vychvalovat šarm její opelichanosti. A jsme u toho. Měla ona snahu? Ne. A ve finále usuďte samy… kdo vyhrává?
Denisa Krausová, Benedikt Tolar - Výstava Kráva zajíce nedohoní
Zdroj: www.chodovskatvrz.cz/
Takže, milé dámy, za prvé: ani zajícům by neuškodilo být většími formáty. Za druhé: buďte samy sebou, mějte se rády, a když to jakýkoliv zajíc, či jiné zvíře neocení, či Vás bezmezně nemiluje takové, jaké jste, tak určitě nestojí ani za tu námahu šněrovat se do korzetu.
Tolik malá úvaha nad názvem výstavy Denisy Krausové a Benedikta Tolara, která momentálně probíhá v Chodovské tvrzi a jejíž název mě nesmírně nejen pobavil, ale také zavedl k úžasnému zamyšlení a hlavně mi zvedl náladu.
Autor: Kateřina Sýkorová
8. listopadu 2011
