Kyberšikana: Noční můra v nových šatech

I když rozpoznat šikanu nebylo nikdy úplně jednoduché, u kyberšikany
narážíme na tento problém dvojnásob. A přitom může mít daleko závažnější důsledky než šikana běžná, takzvaná šikana tváří tvář.

Hlavním znakem šikany je opakované chování, které vede k záměrnému
ublížení dotyčné osobě. Motivem tohoto chování není obrana nebo například pomsta za způsobenou křivdu, ale násilí samo o sobě.

Když se řekne šikana, většina z nás si pravděpodobně vybaví školní třídu.
Něčím odlišného, slabého a křehkého chlapce, kterému se skupinka urostlých spolužáků nejapně posmívá, bere mu svačiny a tu a tam dokonce vlepí facku nebo dá ránu pěstí do břicha. Celou situaci tito kluci vnímají jako zábavu a legraci, jenom hlavní protagonista, onen odlišný a křehký hoch, ji prožívá jako nepříjemnou noční můru, kvůli které se každé ráno bojí vyjít z domu a trpívá bolestmi břicha. A zbytek třídy? Mlčí ze strachu, aby si oni svalovci nevybrali namísto křehkého hocha příště je,
a po čase se k nim na důkaz loajality pro jistotu dokonce přidávají.

I když je příklad ze školních lavic poněkud zjednodušující, dobře ilustruje
některé základní charakteristiky šikany. Šikana je opakovaná, jejím
cílem je ublížit, agresoři jsou fyzicky či jinak v převaze nad obětí, oběť
nemůže toto chování svým přáním zastavit a ukončit, třída mlčí nebo
se dokonce v závažnějších případech přidává na stranu agresora. Oběť celou situací velmi trpí, mnohdy se u ní časem objevují i psychické a somatické problémy. Nechce chodit do školy, mnohdy má dokonce strach vyjít vůbec z domu. Šikana ji může poznamenat na celý zbytek života. Tolik staré známé informace o šikaně.

Média – nová zbraň šikany

V posledních letech si berou agresoři na pomoc velmi mocnou zbraň,
se kterou mohou dotyčnému udělat ze života doslova peklo – internet.
Díky němu mohou být svědkem ponižování dotyčného tisíce lidí, a to
za relativně krátkou dobu. Videa se záznamy bití, nadávání a jiných ponižujících materiálů patří mezi dětmi k nejsledovanějším a většina neváhá přeposlat je dál svým kamarádům.

Ještě stále si nedovedete představit, jak závažným jevem může šikana přes internet být? Možná vám celou situaci ozřejmí příběh Megan Meierové z USA, kvůli kterému se pojem kyberšikana stal součástí amerického zákoníku. Na počátku celé tragédie stála láska. Třináctiletá Megan si založila účet na serveru MySpace, kde se seznámila s šestnáctiletým Joshem Evansem. Megan a Josh si výborně rozuměli, konverzovali prostřednictvím internetu, vyměňovali si vzájemně své fotografie. Megan byla několik týdnů v sedmém nebi. Potom 15. října přišel blesk z čistého nebe. Megan čte na internetu slova, kterým nerozumí. Josh jí píše, že je nejodpornějším stvořením na celém světě a že by bylo lépe, kdyby nežila. O dva dny později se Megan oběsila v koupelně. Z vyšetřování vyplynulo, že za celou událostí byla padesátiletá
Lori Drewová, která se chtěla Megan pomstít za to, že přestala kamarádit
s její dcerou Satan, a tak si vytvořila falešný účet na MySpace, kde
se vydávala za Joshe. Díky tomuto precedentnímu případu byl o několik
let později do amerického zákoníku zaveden pojem kyberšikana.

Případy kyberšikany v Čechách naštěstí nekončí tak tragicky jako osudy
Megan Meierové a některých dalších. Alespoň o tom nevíme, i když je možné, že na pozadí některých sebevražd mladých lidí a dětí kyberšikana figurovala. Mnozí z nich ale končí v ordinacích psychologů nebo si nesou dlouhodobé psychické následky.

Kyberšikana může mít mnoho podob. V našich podmínkách k ní nejčastěji
dochází prostřednictvím sociálních sítí a chatu, například Facebooku.
Spolužáci na server umísťují fotky nebo videa, na kterých je oběť nějakým
způsobem zesměšňována, a ostatní tyto záznamy všemožně komentují. Brzy tak o incidentu ví celá třída a mnohdy i škola. Výjimkou nejsou ani situace, kdy spolužáci na Facebooku zveřejňují nejrůznější pomluvy
nebo posměšky a vidí je tak velké množství lidí, často z blízkého
okolí oběti.

Kyberšikana ale nenabývá pouze této podoby. Někteří z nás se bohužel setkali i s jejími dalšími formami – výhrůžnými e-maily, SMS zprávami nebo anonymními telefony. Cílem takovýchto útoků obvykle bývá navodit v nás strach nebo nás nějakým způsobem zesměšnit.

Ničím neznámým není ani zneužití něčí identity. Agresoři si v tomto případě zřídí účet, například na e-mailu nebo Facebooku, na jméno někoho jiného, komu mají v plánu ublížit. Jménem tohoto člověka potom mohou rozesílat vulgární, urážlivé nebo jinak obtěžující e-maily, případně na internet umísťovat materiál, který dotyčného zesměšňuje. V některých
případech ani zřízení cizího účtu není zapotřebí – útočník si neváhá obstarat přístupové heslo k již existujícímu účtu dotyčného a užívat přímo ten.

„Jednoho dne jsem přišel do práce, připojil se na e-mail a nevěřil vlastním očím. Čekala na mě hromada naštvaných e-mailů od klientů a kolegů. Když jsem vysledoval, co se stalo, zjistil jsem, že na všechny adresy v mém e-mailovém adresáři někdo rozeslal videa s pornem. Že mi trvalo velké množství času, než jsem celou záležitost jakžtakž napravil a že jsem o některé klienty přišel natrvalo, asi ani není potřeba vysvětlovat. Účet jsem musel zrušit a založit si nový. Doteď nevím, kdo mi tu prasárnu udělal,“ stěžuje si pětatřicetiletý obchodní reprezentant Jakub.

Oběti

I když si možná myslíte, že jsou oběťmi kyberšikany pouze děti a dospívající, není to tak docela pravda. Terčem útoku agresorů se může stát prakticky kdokoli, obzvlášť v případě kyberšikany, protože v jejím
případě nehrají fyzická konstituce nebo inteligence příliš významnou
roli. V poslední době zažívají rozmach například degradující videa učitelů natočená během výuky na mobil a vyvěšená na internetu.

Často se jedná o situace, kdy učitel ztratí nervy, například pod vlivem
toho, že jej domluvený spolupachatel vytrvale provokoval a připravoval
tak půdu jedinečné nahrávce. Vyhnout se kyberšikaně je zkrátka těžké.

Nejlepším opatřením je stejně jako v čemkoli prevence. Mnohé školy mají školním řádem zakázáno užívat mobilní telefony v průběhu vyučování a nezavírají před zjištěnými projevy kyberšikany oči, ale aktivně ji řeší a viníky trestají. Mezi žáky probíhá systematická osvěta, na problematiku kyberšikany poutavým způsobem upozorňují i internetové servery. Hlavní zodpovědnost by ale měla být v našich rukou. Osvojme si zásady bezpečného chování na internetu a nevystavujme se zbytečnému
riziku.

Podle statistiky organizace E-bezpečí, která se mimo jiné zabývá i problematikou kyberšikany, v roce 2011 umístilo na web vlastní sexuální
materiály více než 8 % dětí a téměř 10 % dětí vlastní sexuálně laděné
materiály odeslalo jiným osobám, a to i přesto, že si většina z nich,
téměř 75 % všech dětí, uvědomuje rizikovost takového chování. Pokud
se někdy stanete terčem kyberšikany, neváhejte vyhledat pomoc.
Nepokoušejte se agresora na vlastní pěst vypátrat ani jiným způsobem
kontaktovat. Raději se obraťte na správce serveru, případně internetové
a telefonické linky, které se na tuto problematiku specializují.

Pokud cítíte, že je to potřeba, neváhejte vyhledat psychologickou pomoc, protože to, že se jedná o kopance virtuální, neznamená, že nejsou skutečné. Člověka bolí stejně a někdy si s nimi zkrátka sám poradit nedokáže.