Láskou skoro šílení
Důležité upozornění hned na začátek: nemusí vám být dvacet, abyste měli na očích růžové brýle, protože právě prožíváte první velké zamilované období. Tento problém mají lidé ve dvaceti, třiceti i padesáti, muži i ženy, prostě my všichni. „Když vybíráš, měj oči otevřené, jakmile máš vybráno, přivři je,“ říká lidová moudrost.
Jenže když se zamilujeme, řídit se jí je těžké. „Brání nám v tom především mozek. Ten začne produkovat fenyletylamin, noradrenalin, oxytocin, zkrátka pestrý koktejl hormonů a neurotransmiterů, který vytváří tzv. filtr zamilovanosti. Podvědomě vnímáme na partnerovi přednostně to pozitivní a negativní vjemy potlačujeme,“ vysvětluje psycholožka Zuzana Lišková. Že staré rčení o slepé lásce je pravdivé, dokázali v roce 2004 britští vědci z londýnské University College.
Jejich studie odhalila, že cit lásky potlačuje činnost oblastí mozku, které jsou odpovědné za kritické myšlení. Jinými slovy: když se s někým sblížíme, jsou v mozku potlačeny schopnosti hodnotit jeho povahové rysy. Vědci rovněž zjistili, že na mozek působí stejně romantická i mateřská láska. Obojí potlačuje aktivitu mozkových nervů, které mají co dočinění s kritickým sociálním hodnocením druhých a s negativními emocemi.
Naštěstí – jak upozorňuje Zuzana Lišková – zmíněný filtr zamilovanosti nefunguje dokonale, natož dlouhodobě. K zamilovaným tedy časem dorazí i ty méně pozitivní – varovné – signály. „Jak s nimi dotyčný naloží, záleží na intenzitě jeho lásky, typu osobnosti, na předchozích zkušenostech s partnery, ale také na jeho aktuální seznamovací pozici na trhu. Jinak se bude rozhodovat mladá, přitažlivá žena, jinak postarší nezajímavý outsider,“ říká odbornice. Zkrátka někdy i přes růžové brýle vidíme, že partnerovo chování není ideální a dokážeme na něm vidět chyby. Bohužel často máme tendenci svůj protějšek omlouvat – věříme, že ho silou své lásky změníme. Jaký omyl!
Miluju víc, než je zdrávo
Přehlížení negativních aspektů partnerova chování se neděje jen v období zamilovanosti první rok nebo dva. Někdo má tendenci omlouvat své protějšky i desítky let – milují je víc, než je zdrávo. „Abychom o někom mohli říct, že miluje víc, než je zdrávo, musíme na něm pozorovat, že mu vztah zcela evidentně přináší nějakou újmu. Víc, než je zdrávo, miluje například člověk, který se na veřejnosti nechává partnerem ponižovat a ponižování se nijak nebrání, naopak snaží se za každou cenu druhému ve všem vyhovět,“ říká psycholožka Alex Doležalová.
Takoví lidé jsou ochotni pro vztah ztratit důstojnost, peníze, přátelství, obětovat touhu po rodině, zázemí a po dětech. Jako by žili v temné místnosti se zataženými závěsy. Všichni kolem nich vidí okna i dveře, kterými by mohli odejít, ale pro ně neexistují. Něco uvnitř nich se smířilo s tím, že v tmavém pokoji stráví celý život. Víc, než je zdrávo, milují muži i ženy: ženy většinou obětují přátele a zájmy, snaží se veškerý čas investovat do partnera a často se nechávají ponižovat až do úplné ztráty jakéhokoli sebevědomí; muži zase do partnerek investují peníze – půjčují si tak dlouho, až skončí na dně. Pro jedny i pro druhé milovat rovná se trpět.
Neznamená to, že tito lidé jsou slabí nebo hloupí, jsou nemocní a nemohou si sami pomoci. „Jedná se o určitou formu patologie a s ní související nezralost osobnosti. Jednoduše řečeno: víc, než je zdrávo, miluje člověk, který není psychicky úplně dospělý, neumí spoléhat sám na sebe, nevěří si a neumí být sám. Příčiny nezralosti nacházíme většinou v dětství a v raných rodinných vztazích,“ dodává Alex Doležalová. Vyměnit vzorec z dětství za nový, a tak se uzdravit, vyžaduje práci na sobě sama za pomoci dlouhodobé individuální psychoanalytické psychoterapie.
Pozor na varování
Už Sigmund Freud tvrdil, že jednu z podstatných rolí v lásce a jejím prožívání hraje temperament: třeba u cholerika vzplanou pozitivní i negativní vášně mnohem rychleji než u melancholika, jiná je i intenzita jejich prožívání. Když k tomu přičteme fakt, že ve fázi zamilovanosti máme tendenci vnímat své protějšky zkresleně a vidět jen to, co vidět chceme, nelze se divit odborníkům, kteří varují před unáhlenými sňatky – byť zamilovanost z dvojice přímo tryská. Takovému kroku se sice mylně říká sňatek z lásky, ale ve skutečnosti je to téměř nesvéprávný akt, jímž si snoubenci zadělávají na budoucí nesoulad.
„Lidé se po pár měsících nedokážou vnímat takoví, jací ve skutečnosti jsou, a když po čase opadnou ze vztahu vášně, jsou navzájem překvapeni, koho vlastně pojali za muže nebo za ženu. Rozhodně bych nedoporučovala vymazat ze vztahu fázi vzájemného chození a na to navazující společnou domácnost, kdy se může dvojice lépe poznat a odhalit nedostatky druhého,“ říká Zuzana Lišková. Všechna negativa asi neodkryjete, ale možné zárodky budoucích problémů se rozpoznat dají. Typické jsou třeba projevy žárlivosti, které řadě lidí na počátku vztahu imponují. Jenže zdánlivě nevinné partnerovy výčitky se pak často mění v noční můru. „Varovat by vás mělo i to, že se partner i přes krátkou dobu známosti stihl několikrát opít do němoty, případně užil jiné drogy v takové míře, že nezvládl své chování. Pokud totiž podléhá všemožným substancím do té míry, že užíváním těchto látek způsobuje vzájemnou nepohodu už v době počáteční zamilovanosti, je pravděpodobné, že užívání alkoholu a drog bude jednou značný problém i v déle trvajícím vztahu,“ tvrdí Alex Doležalová.
Obezřetnost doporučuje i v případě, že ve vztahu od začátku pociťujete finanční nepohodu: pokud máte pocit, že na partnera doplácíte a v důsledku toho musíte obětovat mnohé ze svých radostí, je to špatně! „Zejména ženy jsou v touze po vztahu ochotny ze svých potřeb ustupovat natolik, že teprve po několika měsících odhalují pravou tvář partnera – zjišťují, že živí alkoholika nebo podporují lenivého ‚maminčina mazánka‘,“ dodává. S tím souvisí varování před leností a tendencí přenechávat veškerou zodpovědnost druhému. Také při nefungujícím sexu by vám už na začátku měla v hlavě zablikat červená kontrolka. „Pokud v této oblasti nejste ani přes veškerou snahu schopni pociťovat radost a uspokojení, je namístě se nad pokračováním vztahu vážně zamyslet,“ doplňuje psycholožka.
Zamilovanost? Nebo láska?
Opravdu zamilovat se podle odborníků člověk může jen párkrát za život: dvakrát, čtyřikrát, ale rozhodně ne víc. Když jim klienti říkají, že byli zamilovaní už mockrát, obvykle jim nevěří, tu pravou zamilovanost zřejmě ještě nepoznali. Každopádně pokud k tomu dojde a člověk cítí ono pověstné „šílenství“, není podle Alex Doležalové důvod tento cit kočírovat nebo jakkoli potlačovat. „Kočírovat by měl člověk až své chování, které pod vlivem zamilovanosti vede k sebedestrukci, tedy k jakékoli formě osobnostního nebo sociálního úpadku,“ říká odbornice.
Když pak zamilované poblouznění odezní, nastane jedna ze dvou situací. Buď člověk zjistí, že vztah stál pouze na zamilovanosti – na chemických základech, na kterých se stavět nedá, anebo cítí, že zamilovanost už sice přešla (už se dokáže otočit za jinou ženu nebo mužem), ale partner zůstává i tak tím nejbližším člověkem, s nímž si rozumí. V tom případě je to láska. Psycholožku Zuzanu Liškovou klienti často navštěvují s otázkou, co mají dělat, když svůj protějšek milují víc, než on je – je to normální, nebo člověk směřuje k velkému zklamání? „V takových případech není nutné podléhat panice. Vztahová dynamika obvykle funguje v čase tak, že dochází k výměně pozic – závislejší se stane méně závislým a naopak,“ říká odbornice a pokračuje: „Pokud člověka znepokojuje přemíra vlastní lásky, nemusí se nutit k oslabování svých citů. Měl by si pouze naordinovat minimalizaci projevů své lásky.“
Co to znamená konkrétně? Například že s vyznáním lásky počkáte až na partnerovo, odpustíte si věčné dotazy ohledně jeho citů, upustíte od různých „službiček“ a nebudete to vždycky vy, kdo bude iniciátorem milostných her nebo kdo bude vyžadovat jeho neustálou přítomnost ve vaší blízkosti…
Hranice mezi spalující vášní a velkou nenávistí bývá jen velmi tenká (vzpomeňte na filmy Válka Roseových nebo Miluj mě, prosím), proto buďte od začátku obezřetní a nenechte svou lásku přerůst v posedlost.
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
