Není milenka jako milenka aneb Luxusní společnice | E15.cz

Není milenka jako milenka aneb Luxusní společnice

Není milenka jako milenka aneb Luxusní společnice

Jana Benešovská

Z internetové inzerce by se mohlo zdát, že najít si profesionálku na cokoli je dnes stejně jednoduché jako kliknout myší. Je to falešný dojem, obzvlášť když se všude kolem motá sex. A o ten jde přece především, nebo…

Když do vyhledávače zadáte heslo „luxusní společnice“, internet vychrlí takovou nabídku služeb, že to skoro vypadá jako by na světě neexistovalo nic jednoduššího než si najít ženu na večer. Má to dva háčky: zaprvé – jde o to, jakou ženu a zadruhé – co si představujete pod pojmem společnost.

Při bližším pátrání zjistíte, že tak jednoduché to nebude. Skutečná nabídka, zvlášť pokud chcete ženu z kategorie, která se opravdu může pyšnit označením „luxusní“, je podstatně skromnější, než by se na první pohled mohlo zdát a vlastně na internetu ani neexistuje.

Kontakt s placenou sexuální společnicí přiznává podle průzkumu sexuálního chování sexuologů Jaroslava Zvěřiny a Petra Weisse zhruba osm procent českých mužů. Mezi ně nejčastěji patří muži se základním vzděláním, nebo naopak muži vysoce postavení. První si placenými službami většinou kompenzují nějaké sexuální nedostatky, druzí si tyto ženy platí spíš z rozmařilosti.

„Pořizují si ženu a zážitky s ní do sbírky,“ říká psycholog Petr Šmolka. Už si dopřáli spoustu přepychových zbytečností, a tak k nim ještě přikoupí atraktivní ženu a sex s ní. Někteří si tím dodávají ještě hlubší pocit vlastní důležitosti a vyjadřují svou úspěšnost, myslí si psycholog. Zatímco mužům z první skupiny většinou stačí jakákoli, která se podvolí, muži z druhé hledají dívku, za kterou se všichni ohlédnou a která ještě zvýší jejich prestiž. Půvabnou, elegantní, inteligentní. A zdánlivě nedostupnou.

Proto ty velké peníze, které létají kolem. Jen bohatý muž, který si takovou dívku pronajal, ví, že jí za hodinu dává tisíce korun a pochopitelně platí i všechno ostatní: cestovní výlohy, pokud se scházejí jinde než v místě ženina bydliště, večeře, drinky, hotel a další servis.

Není asi žádným tajemstvím, že mezi tyto klienty patří profesionální sportovci, investoři, vysoce postavení manažeři nebo takzvaná zlatá mládež. Všichni tihle jsou vesměs mladí, chtějí se bavit a nehledí přitom na korunu, respektive na tisícovky. Objednávat si drahou společnici patří ve světě zlatých kreditních karet prostě k dobrému tónu. Otázka je jiná: opravdu si tito muži musí takové ženy kupovat? Nestačilo by je prostě sbalit?

Stačí se v pátek nebo v sobotu večer vydat do některého z vyhlášených pražských klubů a uvidíte tady spoustu cizinců, kterým očividně někdo řekl, že ženy na východ od jejich domoviny jsou nejen krásnější, ale také povolnější a očividně čekají na příležitosti přicházející ve formě dobře situovaného západoevropského muže, jenž poté, co jim koupí dva míchané drinky, může očekávat až nevýslovnou ochotu. To platí i pro Čechy. Tedy pro ty dobře oblečené a pro ty ochotné utrácet, aspoň za zmíněné dva drinky.

Můžete se jít na vlastní oči přesvědčit, že to funguje víc než spolehlivě. Proč tedy utrácet za drahé společnice? „Protože sbalit takovou v baru dá i přes tu jednoduchost stejně moc práce,“ shrnul to jedinou větou člověk, který má v této problematice zkušenosti.

Prachy že nejsou všechno?

Důvodů, proč ženy v dnešní době vstupují do sexbyznysu, je podle Lucie Šídové několik: „Častým motivem jsou finance, nemožnost najít jiné zaměstnání a nutnost živit rodinu. Také dluhy, vzrušení, zábava, drogová závislost. Mladé dívky vstupují do světa sexbyznysu většinou z důvodů materiálních, aby si přivydělaly na školu, mohly cestovat, kupovat si dražší oblečení, žít pestřejší život. Některé tím řeší svoje traumata z dětství.“

Důvodem, proč si mladá generace obstarává peníze sexem, je podle odborníků i to, že se její příslušnice odmítají vzdát bohatšího životního stylu, který jí servírují média jako běžný standard. Podle mediálních vzorců je komerční sex výtahem do lepší společnosti, je vnímán jako běžný a přirozený. Jedinou cestou k získání peněz se pak pro mladé slečny stává ulovení dobře zajištěného muže – ať už na krátkodobý vztah, anebo na delší budoucnost.

Mediální obraz přispívá k tomu, že mladí lidé přestávají být na komerční sex citliví. Doprovod špičkových manažerů na zahraniční služební cesty, obchodní jednání, nadstandardní služby osobních asistentek po pracovní době anebo práci na erotických videochatech za prostituci vůbec nepovažují. Naopak! Večeře ve špičkové restauraci nebo noc v pětihvězdičkovém hotelu bývá vnímána spíš jako příjemný bonus.

Ačkoli odborníci tvrdí, že komerční sex rovná se pro mladé jen a pouze pouliční prostituce, není to tak úplně pravda. Pojmy jako caddy girl, hosteska nebo luxusní společnice vznikly právě proto, aby ženám pomohly se s prací v sexbyznysu snadněji vyrovnat. Zkrátka a dobře: není prostitutka jako prostitutka.

„Ženy často uvádějí, že žijí ve dvojím světě. Ve světě sexbyznysu, kde fungují jiná pravidla, jiné hodnoty, jiný způsob chování, kde mají jiné jméno, jinak se oblékají, a ve světě druhém, kde fungují zase jiným způsobem. Mají jiné jméno a oděv, pro tento svět pak mají vymyšlené historky o tom, jakou dělají práci, kde si vydělávají tolik peněz a proč mají tak luxusní oblečení,“ říká Lucie Šídová a pokračuje: „Pohybují se mezi oběma světy, což je pro některé velmi náročné. Žijí ve lži, a to je psychicky vyčerpává.“

A je tu ještě minimálně jeden problém, s nímž se ženy musejí vyrovnat. V erotickém byznysu si snadno zvyknete na značný příjem a vysokou životní úroveň. I s vysokoškolským titulem, v seriózním zaměstnání, si s nástupním platem přinesete domů mnohem méně peněz. A to nestačí. Mnohé ženy se tak ke své práci nebo k bohatým mužům jako finančnímu zdroji vracejí. Kvůli svému snu začaly studovat, kvůli penězům jsou schopny svůj sen zadupat do země.

„Setkáváme se s tím, že ženy v sexbyznysu začínají na určité pozici, například barmanky, striptérky a později začnou nabízet i sexuální služby. Funguje to ale i obráceně. Ženy, které jsou tímto průmyslem už unavené, z něj odcházejí nebo v něm zůstávají, ale právě jako barmanky, striptérky nebo přecházejí třeba na videochaty,“ říká Lucie Šídová.

Luxus z modelingové agentury

Co se týká nejluxusnější kategorie sexbyznysu, dá se do ní nahlédnout jenom obtížně. Ženy z kategorie luxusní jsou většinou velmi vzdělané, umí jazyky, člověk se s nimi cítí příjemně a sebejistě. Takovou dívku lze ale těžko najít na internetu. Skutečné luxusní společnice většinou nemívají agenturní zastoupení a rozhodně neputují od klienta ke klientovi.

Funguje to spíš tak, že jsou luxusní společnicí pro dva tři muže maximálně. Pochopitelně pro dva tři muže, kteří se navzájem neznají. Co by to bylo za top společnost, kdyby si „luxusní“ Andreu jednou přivedl Adam, podruhé Ivo a potřetí by přišla s kolegou obou, akorát že ze zahraničního zastoupení té stejné společnosti? Jak to ale dělají ti, kteří do takové top společnosti teprve potřebují proniknout?

Třeba tak, že zavolají do modelingové agentury a ptají se tam, jak ostatně potvrzují slova Anety Zárubové z agentury Czechoslovak Models: „Za naši agenturu mohu říct, že několik podobných poptávek jsme dostali, i když je to velmi výjimečné. Do určité chvíle to děláte za peníze s několika, pak za dárky s jedním, pak si přejete, aby se ten jeden s vámi nerozešel, nejlépe aby si vás vzal…

Potom snadno zjistíte, že Pretty Woman nebyla jen blbá pohádka… Ve filmu si prostitutka Vivien musela opatřit reprezentativní šaty, aby budila dojem důstojné společnice mezi byznysmeny. V reálném životě je to stejně tak: nestačí jenom tělo nebo intelekt, ale kosmetika, manikúra, pedikúra, vlasy, masáže, šaty, boty… Pokud chce být žena atraktivní pro svého muže, stojí to hodně peněz. A co teprve pro takového, který má miliardy a může si vzít v podstatě každou, na kterou si ukáže?

Je jasné, že takový muž se nespokojí jen tak s něčím a že vybraná žena se musí zatraceně snažit. Dokud se jí to daří a muž tenhle životní styl platí, funguje to. Třeba tak, že ona dotyčná se prezentuje jako moderátorka v komerční televizi nebo modelka, v zákulisí je ale všechno jinak. Čtením zpráv a českým honorářem anebo procházkou po módním mole se sotva dá vydělat na dům za Prahou, byt v Praze, dvě auta v garáži, šatník a botník za miliony, pět luxusních dovolených ročně…

Titulek luxusní milenka by tomuto článku možná slušel lépe. Řekněme, že by – soudě alespoň podle oslovených při přípravě tohoto textu – lépe vystihl podstatu věci. I když, i u této kategorie platí: není milenka jako milenka. Kdo se v tom má vyznat?

Autor: Jana Benešovská
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!