Lze mu tolerovat milenku?

Nedávno proběhla tiskem zpráva, že jeden charismatický český herec, který žije s okouzlující českou herečkou, má s jejím svolením potomky s jinou půvabnou dámou. Ať už to má harmonicky působící herecký pár zařízené jakkoliv, je většině smrtelníků zřejmé, že dlouhodobě tolerovat partnerovi milenku je značně ponižující, nadmíru nepohodlné a nepraktické.

Bohužel ona velkorysá žena není první ani poslední ženou, která své pomyslné lože sdílí s další dámou nebo dokonce dámami. Máme to opravu zapotřebí? Odpověď na otázku je pro mnohé z nás jasná a jednoznačná – „NE!“. Jenže existují páry, situace a spletité životní příběhy…

Já bych mohla žít bez sexu, ale on žije sexem

Nesoulad v sexuální oblasti je poměrně častým důvodem k tomu, že si muž (žena) najde milenku. Dokonce existují ženy, které své partnery přímo vyzvou k tomu, aby si tedy „na ten sex“ někoho našli. Jejich nechuť k sexu je nepřekonatelná, nebo jim prostě stačí jedna intimní chvilka za měsíc a víc nejsou ochotné či schopné poskytnout. Nicméně touha zachovat rodinu, společným potomkům domov a oba rodiče pospolu bývá tak velká, že jsou povolné „přimhouřit“ oko.

Ne vždy si však tyto dámy umí představit, jak bude vše probíhat v každodenním životě, co to udělá s jejich soužitím do budoucna – „Mamko, dneska se zpozdím, stavím se tak na hodinu, možná dvě u Irenky. Mohla bys, prosím, udělat tu dobrou bramboračku a vyvenčit místo mě psa?“ Realita všedního života pak nejednu takovou dámu donutí velkorysou nabídku pozvolna přehodnotit. S naprostým klidem, vyrovnaností a spokojeností v duši tolerovat nevěru (nevěry) je takřka nemožné a „výjimky“, které to dokážou, spíše potvrzují toto pravidlo.

Máme se rádi, patříme k sobě, ale láska už navždy vyprchala

Je s ním už od posledního ročníku základní školy, vlastně s nikým jiným nechodila, stejně jako on. Mají spolu dvě děti, a přestože jim není ani 40, tak za sebou mají skoro víc než 20 let společného života. Ona je docela spokojená; na „roupy“ není čas – děti, práce, domácnost i koníčky ji naprosto vyplňují všední i sváteční dny. Jenže s ním začali po narození dětí šít všichni čerti, sice má „tu svojí“ rád a neměnil by, ale všude běhá tolik pěkných slečen, které mu unikají. Vždyť si v mládí vůbec nic neužil, nezkusil! Jednou se o tom dokonce při sklence vína zmíní doma.

Nadmíru velkorysá a pravděpodobně velmi milující partnerka řekne: „OK, tak si to vyzkoušej, jen nechci nic vědět, nic poznat a nic chytit“. Až nezdravě empatická a úžasně tolerantní dáma však možná úplně neodhadla své možnosti, hranice své tolerance a sebeúcty. Nejeden „ptáček“ v takové situaci doslova zblbnul; mozek si prohodil místo s orgánem umístěným vpředu mezi končetinami a „nevylétaný ptáček“ pak nakonec ulétnul jinam.

Je prostě takový, vždycky bude mít nějakou „bokovku“

Notoričtí nevěrníci, kteří si obvykle svými neustálými zálety kompenzují nějakou bolest či nedostatečnost duše (nebo jsou prostě takoví) bývají zábavnými společníky, šikovnými milenci a vůbec muži s magickou přitažlivostí. Nicméně život po jejich boku je pro ženu se zdravým sebevědomím očistcem. Nejprve si říká proč? Co je na mně nehezkého – jsem tlustá, moc hubená, stará, málo vyvinutá, hodně vyvinutá, krátkovlasá, moc chytrá apod.?

Po několika jeho „úletech“ pochopí, že ona je v pořádku, ale divný je on. Jenže takto si to zpracuje pouze dáma silná, zralá. Slabší, méně vyzrálou osobnost takový život oloupí o sebevědomí, pokořená a ponížená si pak často zvykne ta to, že vedle něho zkrátka nikdy nebude sama. Sklopí uši, přivře oči a život plyne dál.(Nebo protéká mezi prsty?) Zvláštní však je, že po boku uhrančivého záletníka a jeho milenek jsou někdy ochotné žít i sebevědomé, nezlomené, krásně zralé dámy, které dokážou milovat jeho duši, jeho osobnost víc, než to, jak žije.

Zkrátka i v partnerských vztazích lze najít věci mezi nebem a zemí, situace, které jeden naprosto nechápe a druhý v nich dobrovolně žije. Do jisté míry jsme v tomto ohledu strůjci svého štěstí. Nicméně žít spokojený partnerský život s mužem sedícím na dvou židlích je takřka nemožné. (Nebuďte bláhové, milé dámy…)