Mají krásnější lidé lepší život? | E15.cz

Mají krásnější lidé lepší život?

Mají krásnější lidé lepší život?

Jana Krejčí

Máte za úkol vybrat nové spolupracovníky na uvolněné pracovní místo a stojí před vámi dvě ženy. Jedna je na první pohled velmi pohledná, dalo by se říct, že skoro krásná a přitažlivá. Druhá nemá o nic horší životopis, ale její vzhled vás ani trochu neuchvacuje. Co uděláte?

Práci dostane ta schopnější, která bude větším přínosem, zněla by patrně nejčastější odpověď. Taková odpověď se totiž očekává a každá jiná by byla považována za sexistickou. Ve skutečnosti ale hraje fyzický vzhled mnohem větší roli, než si myslíme a než jsme ochotni připustit. Výzkumy ukazují, že když se přijdou o místo ucházet dva jedinci (ať už ženského, nebo mužského pohlaví), kteří budou mít přibližně stejné vzdělání a přibližně stejné zkušenosti, pak rozhodne právě fyzický vzhled a to, jestli se nám dotyčný líbí, nebo nikoli. Toho, který se nám zdá hezčí, ale budeme mít tendenci upřednostnit dokonce i v případě, že jeho pracovní předpoklady se budou jevit jako o něco horší. Vzhled totiž může jiné nedostatky do značné míry vyvážit.

Evoluční biolog Matt Ridley říká: „Být krásným je výhodné. Vždycky to tak bylo a vždycky to tak bude.“ Oscar Wilde tvrdil, že krása má tolik významů, kolik má člověk nálad. Zároveň napsal, že krásné ženy mají všude dveře otevřené.

Dveře k úspěchu

Stejný názor zastávají další vědci včetně psychologů a opírají se jednak o výzkumy a jednak o konkrétní příklady z historie i současnosti, které podle nich jasně dokládají, že krása od nepaměti otevírala dveře k úspěchu, ať už to byl úspěch při hledání partnera, úspěch ve společnosti, či úspěch v pracovní kariéře. Mocní, majetní a společensky či ve svém pracovním oboru úspěšní muži si k sobě vybírají ženy, které jsou obecně považovány za hezké až krásné.

Boháči mívají po svém boku krasavice,“ tvrdí Matt Ridley, který tomuto tématu věnoval celou kapitolu v knize Červená královna. Nazval ji „Proč se boháči žení s krasavicemi?“ a zamýšlí se v ní mimo jiné právě nad tím, jak fyzický vzhled ovlivňuje partnerský výběr a jaké další výhody může přinášet. Výsledky jeho zjištění jsou jednoznačné. Ne každý krásný nebo pohledný jedinec je v životě úspěšný, ale pokud je někdo krásný a oplývá ještě dalšími
kvalitami, jeho šance na úspěch se zvyšuje ve srovnání s jedinci fyzicky nepřitažlivými.

Ridley je rovněž přesvědčen, že jde o jev, který je evolučně daný. Podle něj je výběr partnera do značné míry řízený geneticky. Někteří jedinci říkají, že si vybírají srdcem, jiní tvrdí, že raději dají na rozum. Rozum a instinkty podle Ridleyho prý ale vůbec nemusejí jít proti sobě. Instinktivně většině žen imponují muži, kteří jsou bohatí. Rozum jim říká, že soužití s nimi bude výhodné po mnoha stránkách. Mužům se krásné ženy líbí, instinktivně na jejich fyzické přednosti reagují, ale soužití s nimi je zároveň výhodné. Jak? „Krásná žena úspěšného muže reprezentuje,“ vysvětluje Matt Ridley. „Dodává mu lesk a zvyšuje svým vzhledem jeho úspěch. Oškliví muži s krásnou ženou vedle sebe vždycky trochu povyrostou.“

Haló-efekt

Lze jistě namítnout, že každý máme jiný vkus a že je vnímání krásy individuální, takže v konečném výsledku budeme mít u pracovního pohovoru všichni stejnou šanci, ale jak potvrzuje mnoho výzkumů, není tomu tak. Když se vedle smyslně vyhlížející blondýny s postavou typických komiksových hrdinek postaví jako další uchazečka o práci malá, zavalitá žena se špatnou pletí a výrazně asymetrickými rysy, bude už dopředu handicapována, byť to ve skutečnosti může být velmi milá, inteligentní, pracovitá a zábavná osoba.

Při prvním pohledu ani během prvního krátkého setkání ovšem není dost dobře možné něco takového poznat, a tak se při hodnocení řídíme jinými mechanismy. Lidé, s nimiž se setkáváme, v nás vyvolávají nějaký dojem a podle tohoto dojmu k nim zaujímáme prvotní stanovisko. Ne každý dojem je samozřejmě stejně silný a ne každý má buď zápornou, nebo kladnou hodnotu.

První dojem je při vnímání ostatních velmi důležitý. Je to prožitek vznikající při prvním setkání s člověkem (ale také s jevem, situací, zvířetem a podobně), který často obsahuje nesprávné složky a předsudky. Je složen z afektivního postoje, okamžitého soudu o pozorovaném a z asociačního spojení s rysy a podobou pozorovaného. Jednou ze složek prvního dojmu je takzvaný haló-efekt.

Autorem termínu je psycholog Edward Lee Thorndike, který ho označil jako globální chybu v posuzování druhých lidí. Jak dokazuje řada studií a výzkumů, náš celkový první dojem je povrchní a patří k nejčastějším omylům v sociálním vnímání, ačkoli samozřejmě ne vždy je mylný. Z padesáti pěti procent je tvořen vzhledem, který je kromě gestikulace a mimiky utvářen účesem, oblečením, jeho barvami, doplňky, jako jsou kabelka, taška, hodinky, mobilní telefon, pero, kravata u mužů a šperky a typ líčení u žen, z třiceti osmi procent hlasem a z pouhých sedmi procent obsahem sdělení.

Chlupatá záda a ježibabí nosy

Ať už je ale první dojem mylný, či nikoli, pořád to nic nemění na tom, že vzhled náš úsudek ovlivňuje. Všichni se patrně shodneme na tom, že krása je relativní, ale Matt Ridley zdůrazňuje, že ačkoli Rubens by si za modelku těžko vybral Twiggy a ne každému se líbí „komiksové“ blondýny, tato relativita má své hranice. „Těžko byste hledali kulturu, která by čtyřicetileté ženy či desetileté dívky pokládala za atraktivnější než dvacítky,“ uvádí ve své knize Červená královna. „Těžko si lze představit, že by ženy někdy byly přitahovány bachratými muži nebo že by zakrslí muži byli pokládáni za atraktivnější než dlouháni. Těžko si představit, že by se nám u kteréhokoli pohlaví líbila nevýrazná, ustupující brada. Kdyby byla krása záležitostí módy, proč by se do módy nikdy nedostala vrásčitá kůže, šediny, chlupatá záda a ježibabí nosy? Čím je móda proměnlivější, tím méně se mění. Ušlechtilá tvář a štíhlá šíje královny Nefertiti ze známé tři tisíce let staré plastiky se nám líbí stejně jako faraonovi Achnatonovi, který se dvořil její předloze.“

Tělesná krása je pro člověka důležitá i proto, že je a vždycky byla také ukazatelem dobrého zdraví. Člověk vyhledává k rozmnožování krásné lidi, aby s nimi spojil své geny a přivedl na svět zdravé potomky. Tým vědců ze Spojených států, Norska a Polska zjišťoval, proč se tolika mužům bez ohledu na módní druh postavy líbí ženy typu Barbie s postavou ve tvaru přesýpacích hodin. Vědci vytvořili dvě skupiny žen. V jedné z nich byly ženy s postavou tvaru přesýpacích hodin a v druhé ženy s chlapeckou postavou, u nichž rozdíl mezi obvodem pasu a boků nečinil výrazný rozdíl.

Ukázalo se, že ženy s vyšším rozdílem v obvodu mezi pasem a boky mají v průběhu menstruace vyšší hladinu pohlavních hormonů, a to prý několikanásobně zvyšuje pravděpodobnost početí. A to muže přitahuje. Vědci zároveň dodávají, že není nutné mít v pase šedesát centimetrů, ale že důležitý je právě ten kontrast.

Kráska a zvíře

Že je fyzický vzhled důležitý a jak moc krása, respektive ošklivost ovlivňují naše vnímání ostatních, potvrzují i staré příběhy a pohádky. Typickým příkladem je pohádka o Popelce. Dokud byla „upopelená“, nikdo si jí nevšiml. Teprve když si na sebe vzala krásné šaty, učesala se, umyla a zkrásněla, stala se v očích prince, ale i v očích všech ostatních žádoucí a přitažlivou dívkou, o jejíž srdce stálo za to bojovat. Když byla nenápadnou šedou myškou, byla pro ostatní nezajímavá.

V pohádce Kráska a zvíře se sice kráska zamiluje do netvora, ovšem i z něho se stane krásný princ, což je její odměna. Kladné hrdinky, které na konci pohádek čekalo štěstí a úspěch, byly až na ojedinělé výjimky vždy krásné. To samo o sobě dokládá, jak je krása pro člověka podstatná. „Macecha měla dceru ošklivou jako noc,“ píše se v jedné pohádce bratří Grimmů. „Dora byla vysoká, kostnatá, měla špičatý nos, ruce a nohy dlouhé jako hrábě a nehezké tenké pavoučí prsty. Na Marušku byla radost pohledět. Buclaté tváře jí jenom kvetly, když se smála, dělaly se jí hluboké dolíčky a nožky měla hbité jako
laňka…“

Historik a sociolog Georges Vigarello, autor knihy Historie krásy, těla a umění, tvrdí, že lidé od nepaměti hledají krásu, ať už ve věcech, v přírodě, nebo v jiných lidech. „Krása je pomíjivá a křehká, ale jisté je, že člověk vždy toužil po kráse.“ Španělský malíř Pablo Picasso v jednom rozhovoru prohlásil, že existuje krása zjevná a pak krása skrytá, a že jakkoli se mu líbí na první pohled krásné ženy, rád odkrývá právě tu krásu, která se nalézá pod povrchem. „Miluji ženy. Neexistuje žena, ve které by se nedala najít krása, když si dáte tu práci a pozorně se na ni zadíváte.“

Autor: Jana Krejčí
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!