Mají smysl vztahy na dálku?

Obecně by se dalo říci, že žena, která vztah na dálku nikdy nezažila, patří k těm šťastnějším. Zpravidla totiž jen málokdo touží po tom, aby svého milovaného partnera, s nímž navíc plánuje společnou budoucnost, vídal třeba jen jednou za dva týdny o víkendu a ještě kvůli tomu musel urazit stovky kilometrů. Nemá smysl si cokoli nalhávat, většině lidem tento způsob vztahů nevyhovuje. A zvláště ženy mohou v takovémto partnerství dokonce psychicky strádat a trpět. Na druhou stranu ale nic není tak černobílé a jistá pozitivs u vztahů na dálku také najdete.

Zamilovanost vydrží déle

V samotných začátcích vztahu se můžete nad partnerem žijícím v jiném městě nadšeně rozplývat a prvotní zamilovanost vám vydrží déle. Vedle toho bývá pocit zamilovanosti silnější než u vztahů, kde partnera vídáte denně. Důvod je přitom velmi jednoduchý. Partnera nevídáte příliš často, což je důvod, proč také pomaleji začínáte vnímat jeho chyby a vlastnosti, které vám mohou vadit. Napa díky tomu, že většinu času trávíte pouze v zamilovaných představách a o novém partnerovi více sníte, než jej reálně vidíte, dostáváte do kruhu nebezpečných představ.

To, jaký váš nový objev skutečně je, nevnímáte a žijete více ve vlastních představách o tom, jaký by mohl být. „Jeho reálné vlastnosti odhalujete pomalu, protože nemáte možnost jej pravidelně vídat. Většinou ani netušíte, jak dotyčný reaguje v mnoha situacích a jaké chování je mu vlastní. Během občasných návštěv se dotyčný přirozeně snaží zanechat ten nejlepší dojem. Na to není sice nic tak špatného, ale ve skutečnosti vám tím jen ztěžuje možnost jej reálně poznat. Obecně totiž platí, že pokud máte tendenci vztah považovat za dlouhodobý a vážný, měla byste s dotyčným zpočátku trávit co nejvíce času a poznat ho v různých situacích,“ vysvětluje psycholog Vojtěch Benda.
 
A dodává, že ve vztazích na dálku si mohou dobře libovat například i osoby se sklony k alkoholismu, zneužívání drog či třeba chroničtí nevěrníci. Než zjistíte, že váš drahý má na prstě ještě dvě další milenky nebo třeba manželku s malým dítětem, chvíli to potrvá. A stejně tak se vám asi po telefonu nebude na dálku svěřovat s tím, že přišel v týdnu třikrát opilý a počtvrté přespal u kamarádky, protože už nezvládl dojít domů vůbec.

Je těžké nestat se „stíhačkou“  

Pokud během déle trvajícího vztahu na dálku narazíte na nějaké nejasnosti, věřte, že nebude snadné dopídit se pravdy. Pokud pojmete podezření, že dotyčný nemluví zcela pravdu a že by třeba vedle vás mohl mít i jinou známost, budete s ním toto téma nejen těžko řešit, ale také mu sotva něco dokážete. Na druhou stranu ukončit slibně vypadající začínající vztah jen proto, že vám pár věcí tak úplně nezapadá do sebe, by také mohlo být unáhlené.

Navíc pokud jste skutečně zamilovaná a sníte o partnerovi jako o panu dokonalém, budete si fakt, že vám lže nebo něco tají, připouštět jen nerada a pomalu. A dobu nebude jasný důkaz o jeho vině, pravděpodobně neseberete odvahu k radikálnímu kroku. „Ženy mají něco jako šestý smysl. Když něco není v pořádku, vytuší to. Na rozdíl od nás chlapů jsou schopny podle drobných odchylek v chování a zdánlivě nepatrných nesrovnalostí ve výpovědích o zcela obyčejných věcech, vystopovat třeba nevěru nebo sklony k alkoholismu. Žena takovou věc kolikrát tuší dříve, než ji sama dokáže pojmenovat. A u vztahů na dálku toto platí dvojnásob! Proto se vám může po čase stát, že začnete něco tušit na základě drobných niancí v rozhovorech s vaším druhem. Začnete se pídit po tom, kde je pravda, budete se více zajímat o to, co muž dělá ve volném čase, jací jsou jeho přátelé a tak dále,“ popisuje Vojtěch Benda.

A v zápětí dodává, že právě takovéto chování, kdy žena začne projevovat větší zájem o partnera než dosud, může vést k tomu, že se postupně stává takzvanou „stíhačkou“. A muž jí tuto přezdívku s oblibou přisoudí. Je to vlastně jeho obranná reakce, pomocí které si chce uchránit vlastní soukromí a osobní svobodu. Ve finále pak zpravidla trpí obě strany. Nikdo není ten vyloženě špatný a nikdo není zcela bez viny.

Budoucnost značně nejistá

Největší komplikace nastávají u vztahů na dálku v okamžiku, kdy jeden z partnerů zatouží po společné budoucnosti. I malému dítěti je jasné, že dokud dva dospělí nebydlí spolu, těžko lze vytvořit klasickou fungující rodinu. A přesně tak to je. Dokud je vztah na úrovni zamilovaných víkendových milenců, je to v pořádku. Ale jakmile jeden nebo druhý zatouží po společné budoucnosti, může to být začátek konce. Buď se partneři najdou v brzké době řešení, které vyhovuje oběma, nebo vztah končí.

Často může být předmětem sporu město, kde budou oba žít. Pokud se nedohodnou oba přirozeně na základě vlastních pocitů, je dobré přistoupit k pragmatickému uvažování. Kdo vydělává více a v jakém městě je lepší pracovní zázemí? Pak tam byste měli jít raději. Anebo pokud je jeden z páru třeba těžký astmatik, vyberte raději město s lepším ovzduším. A pokud zase někdo potřebuje být například na blízku nemocným rodičům, vyberte společné bydlení tak, aby nebyl problém za rodiči jezdit. Důležité je ale načasování onoho přestěhování do společného bytu. „Vztah na dálku je reálně udržitelný maximálně rok. Pak už se může jednat o vztah značně kontraproduktivní. Výjimku tvoří pouze vztahy, kde jeden z páru studuje v jiném městě. Pak je nejlepším řešením nastěhovat se k sobě hned po absolvování. Od první společné debaty o společném bydlení by pak nemělo k reálným činům být také déle než zhruba půl roku. Jakékoli protahování společných plánů vztahu vždy výrazně škodí. Nikdo by přece nechtěl strávit třeba tříletý vztah nekonečným čekání, kdy dotyčný sebere odvahu a konečně se přestěhuje,“ míní psycholog Benda. Podle jeho slov mívají s přestěhováním do společné domácnosti především ti, kteří žijí celý život ve svém rodném městě.

Pro mnoho takových osob je opuštění rodného kraje velmi obtížné. I když třeba sami touží po rodině s partnerkou, podvědomě toho nejsou schopni. Ztráta letitých přátel, změna zaměstnání a povinnost začít znovu jinde, je pro ně natolik obtížná, že mnohdy raději jen slibují „společné bydlení na jaře“, pak „počkáme až po novém roce“ a pak třeba ještě „až příští rok dokončíme v práci ten projekt“. Realita je ale taková, že se dotyčnému zkrátka nechce. Ne všechny vztahy na dálku musí být neprespektivní a odsouzeny k zániku, ale pokud vám výše popsaný případ něco připomíná, raději začněte hledat jiného partnera.

Otestujte ho

Pokud máte vztah na dálku a zatím nijak nepociťujete potřebu společného bydlení, můžete si partnera již teď otestovat, zda bude pro společný život tím pravým. I když od vás může být vzdálený stovky kilometrů, jsou jasné signály, díky kterým zjistíte, zda mu na vás a společné budoucnosti záleží. Pokud jste se například někdy ocitla v těžké situaci, byla jste zraněna nebo jste náhle vážně onemocněla, vzpomeňte, jak se váš partner zachoval.

Pokud ležíte v nemocnici, čeká vás třeba operace a drahý se zmůže pouze na smsku „To bude dobré, lásko“, pak to rozhodně není ten pravý. Jestli zrovna není na druhém konci světa a je reálné za vámi autem či třeba autobusem přijet a alespoň vás psychicky podpořit, měl by to udělat. Absolutně neomluvitelné jsou případy, kdy žena leží po úrazu sama doma a její partner namísto toho, aby ji večer navštívil, jde raději na pár piv s kamarády. Pokud se vám něco podobného někdy stalo, věřte, že tento vztah nemá smysl. Vykašlal se na vás jednou, vykašle se na vás i podruhé, potřetí.

Vyzkoušet partnera můžete ale i jiným méně zásadním způsobem. Stačí se zmínit, že bude třeba firemní večírek, na který byste chtěla jít s ním. Sdělte mu to dostatečně předem. Pokud vztah bere vážně, čas si jistě udělá. Jestli se ale všem společným akcím ve vašem městě brání, nemyslí vztah rozhodně nijak vážně.

Autor: Ivanna Benešová
7. ledna 2011