Malé věci s velkou láskou

Když dárky a povzbuzení nezabírají

Pro příklad člověka, jemuž menší či větší projevy každodenních skutků lásky očividně plní jeho citovou nádrž až po okraj, nemusím chodit nikterak daleko. Je jím osoba, s níž jsem vyrůstala – moje maminka. Nikdy ji příliš nedojímaly slova povzbuzení – vždy měla spíš pocit, že se jí ten druhý snaží vlichotit prázdnými řečičkami.

Zkoušela jsem jí dávat různé překvapivé dárky – oblíbené pendreky, knížky o jejích milovaných květinách či DVD s nejnovějším tanečním filmem. Ne že bych ji tím nepotěšila – maminka z dárků vždycky měla a má radost. Nedá se však říci, že by byla unesena – a to dokonce ani tehdy, když se mi podaří trefit se do něčeho, co má opravdu ráda.

Teprve po třiceti letech jsem začala pomalu, ale jistě objevovat, co dává mé velmi praktické mamince pocit, že je milována – jsou to užitečné věci, které nám usnadňují život: posekaný trávník, umytá koupelna, pomoc při malování či pohlídání psa, když zrovna musí pracovně odjet na služební cestu.

Pro někoho je to obtížný jazyk

Zatímco někdo se při nabídce praktické pomoci rozzáří jako vánoční stromeček, jiný člověk ji nebere jako skutek lásky, ale jako urážku. Lidé, kteří celé dětství poslouchají výroky typu „Nečekej, že se o tebe budu starat“ či „Pamatuj si, život ti nikdy nic nedaruje“ smýšlejí způsobem „Proč bych měl pro druhé lidi něco dělat, když to dost dobře zvládnou sami?“ Pokud za takovouto ženu umyjete během její nepřítomnosti koupelnu, signalizujete jí tím „Tak ona si myslí, že to nezvládám, že si neplním svoje povinnosti.“ Jak se v tom vyznat?

Jednoduše – přestaňte se domnívat, co si druhý myslí a co by mu udělalo či neudělalo radost a zkuste se raději zeptat. Věta: „Pomohlo by ti, kdybych … “ vám pomůže předejít nepříjemným vztahovým karambolům. Stejně tak pokud druhý odpoví „Ne, raději si to udělám sama“, neberte to jako útok na svoji vlastní osobu. Tahle věta neříká nic víc a nic míň, než že dotazovaný v tuto chvíli nemá chuť přijímat tento projev lásky.

Naučte se chodit s otevřenýma očima

Život je plný příležitostí projevovat lásku prostřednictvím skutků služby. Stačí se jen rozhlédnout. Kupříkladu takové nakupování skrývá spoustu příležitostí, jak posloužit druhým. Chystáte se na velký rodinný nákup? Vezměte s sebou někoho z okolí, kdo nemá auto, určitě vám bude vám bude vděčný. A co nákupy ve specializovaných obchodech?

Zkuste se zeptat sousedů či přátel, jestli něco nepotřebují. Moji přátelé jsou v tomto ohledu pro mne inspirací – Jitka pravidelně dováží svým sousedům – důchodcům – brikety na topení, Marika neopomene zvednout telefon, když jde nakupovat do kadeřnických potřeb (je příjemné dopřát svým vlasům profesionální péči), Míša shromažďuje objednávky ekologicky šetrné drogerie a Katka má přehled v objednávkách knížek. A Zuzka kdykoliv jde k nám na návštěvu (a je jedno, jestli se staví na půl hodiny nebo na půl dne), nezapomene napsat SMSku „Mám něco koupit?“

A co ty ostatní, nudné a monotónně se opakující činnosti jako je vaření, péče o děti či uklízení? Takový hrnec uvařeného oběda, odpoledne bez dětí, které jste vzali na výlet či vyčištěné koberce dokáží zázraky. A to už vůbec nemluvím o umytých oknech, vyčištěné troubě či napastovaných parketách.
Inu, jak říkala Matka Tereza: „Nesnaž se dělat velké věci, ale malé věci s velkou láskou.“