Mama hotel, osud dnešních třicátníků
Zatímco v dobách našich rodičů se mladí lidé po maturitě snažili co nejdříve vylétnout z rodinného hnízda a osamostatnit se, dnes je tomu jinak. Mnoho třicátníků (a třicátnic) objevilo kouzlo s názvem „mamma hotel“. Hotel se službami all inclusive… Ačkoliv se problém bezesporu týká i žen, ty jsou většinou již během dospívání vedeny ke starání se o rodinu, takže minimální snahu o chod domácnosti u nich většinou nalezneme. Proto se článek zaměří jen na opačné pohlaví.
Pohodlnost vítězí
Život u rodičů má své výhody, kterých se dnešní muži zříkají velmi neochotně. Mamma hotel ideálně řeší otázku bydlení, životních nákladů a nezřídka kdy i osamělosti, kterou mnozí „mamánci“ trpí. Že pak musí strpět nekonečné dotazování na soukromí a aktivity mimo domov, berou jako nutné zlo, které je bohatě vyváženo veškerým servisem. Do něj patří nonstop plná lednička či perfektně vyprané a vyžehlené prádlo.
„Je více motivů, proč tak mladí muži žijí. Zásadní je sociální nezralost a profesionální angažovanost,“ tvrdí psychoterapeut David Doležal. Dodává, že vedle nejistých mladých mužů se jeho rad dožadují i jejich zoufalé partnerky.
Jak odhalíte mamánka
Mamánek se bezesporu pozná podle faktu, že bydlí u rodičů, ačkoliv již dávno překročil třicítku. Většinou má i stabilní zaměstnání. Takový partner vás bude chtít nastěhovat k sobě domů pod záminkou, že spolu budete skvěle vycházet, maminka vám se vším pomůže a všichni společně ušetříte.
Vaše možnosti jsou omezené – cokoliv totiž v „cizím“ domě řeknete či budete chtít změnit, bude muset projít právě přes maminku. Ta vás bude také neustále kontrolovat, opravovat a radit vám (samozřejmě s dobrým úmyslem). Jedinou schůdnou alternativou společného bydlení může být vícegenerační dům a pevně daná pravidla soužití. K těm však mamánkové obvykle z praktických důvodů nepřistoupí.
Pokud se vám poštěstilo dostat maminčina mazánka z domu, je se svou matkou pravděpodobně v kontaktu alespoň přes telefon. Tímto způsobem spolu řeší všechny problémy či sporné situace. Pokud budete mít jiný názor, než maminka, stanete se terčem zloby a kritiky. Vaší jedinou možností je naklonit si tchýni na svou stranu, což nebývá vždy lehké právě kvůli tomu, že jste jí odvedla synáčka z domu.
Vaše představa, že nesamostatného jedince postupem času předěláte, je s největší pravděpodobností lichá. Mamánci si totiž vybírají partnerku právě takovou, jaká je jejich maminka. Z toho vyplývá i jejich „funkčnost“ pro život. Až jednou maminka nebude, rozpadne se jim svět. Proto bývá nejtvrdším oříškem právě jejich partnerský vztah. „Partnerský vztah se pro mamánka najednou stává ,zhoršením životního prostředí‘, což může navenek vypadat jako zlý úmysl partnerky,“ dodává Doležal.
Několik příkladů ze života
Karolína (32): „Zpočátku jsem jeho fixaci na matku nebrala vážně, myslela jsem, že je jen otázka času, než se středobodem jeho vesmíru stanu já. To byl ovšem krutý omyl. Tou, co se stará, nakupuje, vaří a pere, jsem zůstala i po svatbě, zatímco jeho matka je stále tou nedosažitelnou modlou, která rozhoduje o našem životě. Když manžel před rokem přišel o práci, tak jeho matka rozhodovala o tom, co bude dál dělat a jaká práce je pro něj vhodná.“
Slávek (28), pracující: O domácnost se stará máma. Je vlastně pořád doma, a tak nakupuje, připravuje jídlo pro tátu, pro mě i pro mou sestru a jejího přítele. Sestra jí pomáhá s uklízením. Já si uklízím svůj pokoj. Přítelkyni domů nevodím, to bych to pak musel řešit s rodiči. Raději jezdím za ní.“
Marek (28), pracující: Dostudoval, nastoupil do zaměstnání, ale dál má svůj pokoj v třípokojovém bytě rodičů. Občas si na noc přivede slečnu, někdy přespí u ní, ale do samostatného bydlení se mu nechce.
Juraj (26), pracující: „Bydlení s rodiči nepovažuji za nic nenormálního. V šestnácti jsem utekl z domu, vyzkoušel jsem privát s kamarády, ale bylo to příliš drahé. Dal jsem polovinu výplaty za nájem v bytě na předměstí. Tak jsem se vrátil k našim. Když dnes přijdu z práce, donesu nákup, prohodím s rodiči pár slov a mám soukromí. Vařím si sám, protože jsem vegetarián.“
Milada (56), vdova: Žije se svým 35letým synem ve velkém bytě. „Kdyby odešel z domu, asi bych si sehnala podnájemníka. Takhle se starám o vlastního. Vyperu mu, vyžehlím, navařím, on mě zase vždy na víkend zaveze na chatu, dělá velké nákupy, odveze mě k doktorovi. Samozřejmě, občas mě trápí, kdy už přivede domů nějakou nevěstu, ráda bych se starala o vnoučka. Ale zatím to neřeším.“
Češi na tom nejsou nejhůř
Podle průzkumu agentury GfK drží například Spojené státy dlouhodobý trend odchodu z domova mezi 18. a 20. rokem (nejčastěji kvůli studiu), ve Velké Británii se osamostatnění odkládá na 20. až 25. rok. Výjimkou je Itálie, kde zůstává u rodičů až 90 procent 30letých. V sousedním Slovensku je tendence podobná jako u nás: u rodičů zůstává až 31 procent 29letých a okolo 17 procent třicátníků. Obecně lze tedy říct, že počet mamánků spíše narůstá.
Lze ale vinu svalovat pouze na lenost a pohodlnost mladých lidí? Psycholog František Harold se dívá na celou věc i z pohledu matek. „Především matky samoživitelky mají často strach z osamělosti. Navenek si stěžují, že se jejich potomek nehodlá osamostatnit, ve skutečnosti však mají samy z takové změny obavu,“ podotýká. Stává se tak, že se dospělé děti nechají vmanipulovat do pocitů viny a odpovědnosti za rodiče, které „přece nemůžou nechat samotné“. Ještě větší tlak a výčitky pak pociťují, pokud žijí například jen s dlouho rozvedenou matkou nebo jen s otcem.
Rady pro mamánkovo okolí
Chcete-li, drahé maminky, zbavit vašeho synka nelehkého údělu mamánka a se zpožděním jej alespoň trochu připravit na reálný život bez kompletních služeb, s okamžitou platností zastavte vaše služby. Konec praní, konec vyváření a nakupování, samozřejmě i konec splácení nezaplacených faktur za mobil…
Bude se chvíli vztekat, pravděpodobně padnou i ostřejší slova a potečou možná i slzy, ale čím dřív ochutná postižený přirozené prostředí, tím dřív se „pochlapí“. Neméně účinnou zbraní, kterou však můžete využít jen u studujících mamánků, je vyslání synka na Erasmus, stáž či workshop co nejdále od domova.
Partnerky, nezoufejte předčasně, ale už od začátku musíte nastavit jasné mantinely. Dohodněte se na věcech, které by mohly být předmětem hádek: praní a úklid ponožek, mytí nádobí, nákupu toaletního papíru a dalších banalit, které se ale ve vyhrocené chvíli můžou stát předmětem ostrého sporu. Samozřejmostí jsou dohodnuté limity v počtu a podobě návštěv a telefonátů maminky. Partnerství je přeci (většinou) záležitostí jen dvou lidí.
Autor: Magda Koutská
17. června 2010
