Marlène Schiappa: Nesnažím se být dokonalá
Jako aktivistka za práva pracujících žen jste potkala spoustu matek, které dokázaly skloubit profesní a rodinný život. Co mají společného?
Odvahu to zkusit. Jít do toho a dovolit si dělat chyby, třebas to i někdy nezvládat.
Můžete popsat, jak si organizujete svůj den?
Oh la la, to je chaos! Každý můj den je trochu jiný. Základ je, že ráno si vypiju čaj, dám si dlouhou sprchu, během které si umyju vlasy. Pořád mám zapnutý iPhone, snažím se nachodit denně aspoň deset tisíc kroků, večer blbnu se svými dcerami a někdy s nimi tancuju po kuchyni. Mezitím pracuju, ale má práce se může odehrávat kdekoli: na radnici v Le Mans, kde pracuji jako zastupitelka, nebo v Paříži někde v redakci.
Když jste se po narození dcery vrátila do práce, co vás nejvíc překvapilo? Co bylo obtížnější, než jste čekala?
Konflikt pracovní doby versus otevírací doby v jeslích. Jak ode mě někdo může očekávat, že dokážu vyzvednout dítě v jeslích v 17.45, když v práci končím okolo sedmé? Kdybych mohla z práce odejít v pět, nejspíš by mě to ani nenapadlo. V mé knize Nanejvýš čtyři hodiny spánku obě hrdinky zažívají při návratu do práce historky, které jsou částečně inspirované mou vlastní zkušeností: ve vaší kanceláři sedí někdo jiný, upozaďují vás a tvrdí vám, že je to „pro vaše dobro“.
Trpíte někdy pocitem viny, připadáte si jako příšerná matka?
No samozřejmě. Každý den. Zapomínám dětem sbalit na plavání, podepsat poznámky ze školy, nakoupit pomůcky… Ale naučila jsem se být k sobě tolerantní, mám chyby stejně jako přednosti. Opravdové špatné matky žádným pocitem viny netrpí! (směje se)
Naučila jste se říkat „ne“?
Ano! Rozhodně. Vždycky si položím otázku: Co se stane tak strašného, když si troufnu říct ne? Často si situaci představujeme horší, než doopravdy je.
Praktikujete meditaci?
Cvičím jógu, chodím běhat a praktikuji „barevné dýchání“, které jsem představila ve své knize J’arrete de m’épuiser (Už nejsem vyčerpaná). Vdechuji světle modrý vzduch, nechávám ho kolovat ve svém těle a vydechuji tmavomodrý vzduch spolu s toxiny a negativními myšlenkami. Je to určitý způsob vizualizace. Na mě to funguje.
Jakou činností podle vás ztrácíme nejvíc času zbytečně?
Domácími pracemi. Mám kamarádku, která žehlí povlečení… Povlečení! Povlečení, chápete to? Stejně se hned zmačká. Já uklízím jen minimálně a nikdy nic nežehlím, zásadně kupuju oblečení, které se žehlit nemusí.
Myslíte, že dnešní doba očekává od žen příliš?
Určitě. Morgane a Emilie, hrdinky mojí knihy Nanejvýš čtyři hodiny spánku, obě pochopí, že některé věci je lepší vzdát a nesnažit se být dokonalá.
Rozhovor vyšel v časopise Moje psychologie.
