Máš jen mě, nebo je tu ještě někdo další?

Jmenovala se Magda, byla hezká a taky netrpělivá. Ještě se ani neusadila do křesílka v mé pracovně a už začala: „Je mi dvacet čtyři a mám o šest let staršího přítele…“ Pak se odmlčela a jako mávnutím kouzelného proutku proti mně seděla váhavá holčina, plná pochybností a zmatků.Dokonce mi najednou přišla o pár let mladší. „Možná je všechno v pořádku, možná zbytečně panikařím,“ pokračovala pomalu. „Jsme spolu teprve čtyři měsíce. Vlastně ani nevím, jestli můžu říct, že spolu chodíme.“ Sklopila hlavu. „Spíš spolu jen občas spíme… No, a naposledy, když jsme spolu byli u něj v bytě, jsem tam viděla i nějaké ženské věci.“

Zkoumavě se na mě zadívala. Za několik let poradenské práce jsem se naučila, že jsou chvíle, kdy je dobré mlčet a počkat, co bude dál. A tohle byla jedna z nich. Rozhodla jsem se ani nedivit, ani se nepohoršovat, ale ani jsem nežádala vysvětlení. Prostě jsem čekala na další pokračování.

Magda vyprávěla dál. „Rozhodně si o sobě nemyslím, že bych byla chorobně žárlivá. Ale stejně bych chtěla vědět, jaký vztah má k té… ženě, se kterou pravděpodobně bydlí. V daném okamžiku jsem celou situaci přešla a vůbec jsme o tom nemluvili. Sama ani nevím, jestli chci opravdu vědět, jak na tom s tou druhou je.“

Ode mě chtěla slyšet, co si o tom myslím já. Největší starost jí dělala otázka, kterou příteli nepoložila. Má
se zeptat, jak se věci mají? Nebude vypadat jako žárlivá stíhačka? Má sebrat odvahu a zeptat se, kým vlastně pro tohoto muže je? A to i s rizikem, že odpověď nemusí její trápení ukončit, ale spíše naopak?
Moje babička říkala „Líná huba – holé neštěstí“. Už to, že Magda tráví odpoledne u mě v pracovně, ukazuje, že mlčení rozhodně nemusí být oním příslovečným zlatem, ale trápením, které vztahu bere radost z budoucnosti.

Bude tedy jen otázkou času, kdy se tohle začne drát na světlo a vztah, který by perspektivu i měl, kdyby se pár nejasností vyjasnilo, bude nemilosrdně směřovat k zániku. A to jen proto, že něco zůstalo nevyřčeno.

Někdo může namítnout, že na otázku „Máš jen mě, nebo je tu ještě někdo další?“ se dá taky zalhat. Nicméně to už je lhaní někomu, kdo měl odvahu se otevřeně zeptat a žádat upřímnou odpověď. Někomu, kdo se ptal proto, aby se mohl zodpovědně rozhodnout, zda bude ve vztahu za daných okolností pokračovat. Někomu, kdo chtěl mít stejné informace, jaké má i druhá strana. A to je přece fér!