Mé dítě je gay. No a co?
V únorovém čísle Mojí psychologie jsme psali o tom, že sexuální výchova dítěte začíná už při jeho narození a že je dobré mluvit s potomkem o sexu naprosto otevřeně a upřímně. To platí i o homosexualitě.
K debatě na toto téma byste se s dítětem měli dostat někdy v průběhu první nebo druhé třídy základní školy. Ve škole se děti od kamarádů nebo z internetu dozvědí o sexu mnohé, ale spousta z toho jsou dezinformace. Dobrý důvod, abyste zahájili informativní komunikaci a mohli svému potomkovi sdělit vše na rovinu. Že nevíte, co máte říct? Pojďme se podívat na konkrétní příklad, který uvádí ve své knize „Jak mluvit s dětmi o sexu“ sexuolog Ondřej Trojan: Dana: Mami, prosím tě, co to znamená, že je někdo „teplej“?
Maminka: No, to záleží na tom, v jaké souvislosti tohle slovo použiješ. (Dobrá strategie, která vám umožní získat trochu času.) Co jsi slyšela? Pověz mi to celé.
Dana: Dnes ve škole řekl David Martinovi, že je určitě „teplej“, a také říkal, že dostane AIDS.
Maminka: Dano, „teplej“, to je muž, který miluje muže a má s ním i sexuální styky. I ženy mohou být „teplé“, i ony mohou dávat přednost stykům se ženami. Tento výraz je trochu hanlivý, mnoho lidí to totiž nechápe. Správněji se říká gay nebo lesba.
Ondřej Trojan upozorňuje, že tohle vysvětlení pravděpodobně povede k dalším otázkám typu: „Je to ošklivé?“ nebo „Proč to ti lidé dělají?“ Při rozhovoru o homosexualitě byste dětem měli pomoci vyhnout se předsudkům a především vysvětlit jim hanlivé výrazy. Pokud homosexualitu neschvalujete z náboženských nebo jiných důvodů, můžete například říci: „V některých rodinách na to mají jiný názor. Já si myslím, že homosexualita je špatná, ale nemyslím si, že homosexuálové jsou špatní lidé.“ Při debatě o homosexualitě je vhodné otevřít i otázku AIDS.
Opravdu jsem „jiný“?
V internetových diskusích na rodičovských serverech je k tématu homosexualita mnoho otázek. „Můj syn má sice plnou bednu autíček, ale nejraději si hraje s panenkou své starší sestry. A moje dcera měla loni o Vánocích největší radost z auta na dálkové ovládání. Bude syn gay a má dcera lesba?“ píše Markéta. „V tomhle případě není třeba se bát. Do puberty je jen málo jasných projevů sexuální orientace. Většina homosexuálních žen i mužů měla celkem běžné dětství s různými hračkami a normálními kamarádstvími,“ říká sexuolog Ondřej Trojan. Někdy si děti nehrají podle našich očekávání. Ale není třeba se znepokojovat, když je synovou oblíbenou hračkou panenka… A už vůbec byste mu neměli hračku brát! Pochybnosti o vlastní sexuální orientaci přicházejí u dětí zároveň s pubertou.
Obavy ohledně své sexuální identity častěji projevují chlapci. „Jde o to, že chlapecká komunita adolescentů mnohdy hůře přijímá gaye, než je tomu v komunitě dívčí. Navíc chlapci jsou poněkud zvídavější, mívají zkušenost třeba s mutuální masturbací nebo jinými dotykovými aktivitami s kamarády častěji než dívky a pak tedy nastávají pochybnosti,“ vysvětluje Ondřej Trojan. Podle něj má dnes celkem velká část mladých nějakou drobnou sexuální zkušenost s jedinci stejného pohlaví, statistiky hovoří o 10-15 % lidí. To však ještě nemusí nic znamenat. „Na druhou stranu pokud je dítě gay nebo lesba, v pubertě už to může velmi silně cítit. Jasně pociťuje atraktivitu stejného pohlaví víc než atraktivitu pohlaví opačného,“ dodává odborník s tím, že pro rodiče právě teď nastává vhodná doba pohovořit o snech a fantaziích. Ale citlivě, abyste neztratili důvěru!
Maminko, já jsem gay
Petrovi je dvacet, a že se mu líbí kluci, ví od puberty. „Dlouho jsem byl přesvědčený o tom, že to nikdy nikomu neřeknu. Jenže pak jsem zjistil, že není možné hrát před rodiči zoufalého heteráka jenom proto, že by se s homosexuálem nemuseli smířit. Neměl jsem náturu na dvojí život. Když jsem to pak jednoho dne řekl mámě, zaplavil mě jakýsi vnitřní klid. Vždycky jsme si byli blízcí, tušil jsem, že to přijme. Řekla mi, že s tím nemá problém a že je jí jedno, jestli si přivedu holku nebo kluka, hlavně abych byl v životě šťastnej,“ vypráví. Den poté sdělil Petr své tajemství i otci. „Do té doby jsem ho nikdy neviděl brečet. Připadal jsem si strašně trapně,“ dodává. Matka ho poprosila, aby jí o homosexualitě donesl nějaké materiály a knížky.
Chtěla se toho o gayích dozvědět co nejvíc a Petra se často vyptávala. Pokaždé mu to nebylo úplně příjemné, ale dokázal to pochopit a trpělivě odpovídal. Petr svůj příběh nedávno zveřejnil i na internetu. Dostalo se mu nebývalé podpory a jeho e-mailovou adresu během pár dní zavalily dotazy ohledně přiznání své sexuální orientace rodičům. Většina gayů a leseb má podle Petra stále strach - berou ohledy nejen na rodiče, ale i příbuzné a babičky, které by neunesly, že mají vnuka, který je na kluky.
Psycholožka Eva Polášková z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně k Petrovu přístupu dodává: „Iniciátory svého coming outu (přiznání sexuální orientace) rodičům bývají většinou samy děti. To, že se rozhodnou svěřit, je určitě lepší řešení, než když je s „novinkou předběhne“ někdo z okolí. Zdárnému průběhu situace ale nepomáhá, pokud je fakt, že jsem gay nebo lesba, sdělen v afektu, pod tlakem nebo třeba při hádce či v nevhodném prostředí.“ Podle odbornice je třeba si uvědomit, že na rozdíl od dětí, které mají se svou jinakostí možnost už nějaký čas se sžívat, pro velkou část rodičů je tato informace nová a logicky jsou jí zaskočeni. „Vzhledem k tomu, že rodičovské vnímání homosexuality bývá často zatíženo předsudky, jejich představy mohou být zkreslené a nepřesné. Je proto dobré být připraven a nabídnout jim potřebné odkazy na seriózní informace nebo odborníky a pochopitelně dát jim čas se s novou situací vyrovnat,“ dodává.
Zkus se jít léčit!
Že jsou Petrovi rodiče v přístupu k synovi-gayovi spíš výjimka, naznačují příběhy některých mých známých a už zmíněné internetové diskuse, ve kterých se objevují například tyto reakce rodičů na coming out: „Co na to řeknou lidi? Co nás kvůli tobě čeká? Akorát ostuda a posměšky…“, „Tolik jsme si přáli vnoučata a teď tohle. Proč zrovna my?“ nebo „Zkus se jít léčit. Určitě to půjde… najdeš si nějakou hodnou holku…“ Coming out představuje pro rodiče v určité fázi stejnou zátěž jako pro jejich děti a není jednoduché se s tím vyrovnat, byť jsou sebetolerantnější. Zdrojem potíží při adaptaci na novou situaci bývá pro rodiče podle psycholožky Evy Poláškové zejména nutnost přehodnotit dosavadní očekávání ohledně budoucnosti svých potomků, která jsou většinou silně vázána na heterosexuální způsob života: „Spolu s homosexualitou dítěte mizí z jejich pohledu i otevřená budoucnost - nenaplnění původních očekávání je vnímáno jako nevratná ztráta, s níž jsou nuceni se vyrovnat.
Mění se také vlastní status coby rodičů homosexuálního dítěte, potažmo status ,normální‘ rodiny, za kterou se dosud považovali. Proces přijetí často komplikuje nedostatek adekvátních informací, podpory a možnosti sdílení zkušenosti s jinými rodiči, kteří se ocitli v obdobné situaci.“ V praxi se potvrzuje, že mladí gayové a lesby se většinou nejprve svěřují pouze jednomu z rodičů - tomu, u kterého spíš očekávají porozumění a akceptaci. Zřejmě nikoho nepřekvapí informace, že častěji se bez ohledu na pohlaví obracejí na matku. „Pro matky může být bezpodmínečné přijetí jejich potomka snazší i díky specifičnosti mateřské vazby,“ dodává Eva Polášková. Jen málokdy jsou však rodiče prvními osobami, kterým se děti se svou nově objevenou citovou orientací svěří. Častěji se otevřou sourozencům nebo kamarádům.
Neakceptuji
„Když mi syn řekl, že je homosexuál, nevěděla jsem, jak si s tím poradit. Celou noc jsem nespala, mé pocity byly smíšené,“ svěřuje se na serveru Lidé.cz Anna. Nejkrušnější okamžiky zažila v momentě, kdy se společně se synem rozhodli svěřit tajemství manželovi. Následovala obvinění a měsíce mlčení. Nakonec se s tím manžel vyrovnal, ale trvalo dva roky, než usedl se synem k jednomu stolu a řekl, že ho má pořád rád. Cesta k vyrovnání se s jinou sexuální orientací svého potomka je u mnoha rodičů podobná. Po prvotní fázi šoku následuje snaha o popření, kdy se rodiče odmítají na toto téma bavit nebo mají sklony situaci zlehčovat ve snaze přesvědčit sebe i okolí, že jde jen o jakési přechodné sexuální experimentování. „Přestože je situace náročná, je potřeba si uvědomit, že rozhodnutím svěřit se dítě projevilo rodičům velkou důvěru a že stojí o jejich porozumění. Pro obě strany je důležité téma netabuizovat, ale otevřeně o něm hovořit a naslouchat jeden druhému,“ říká Eva Polášková.
Znám řadu příběhů rodičů, kteří se ke svému dítěti v okamžiku coming outu zachovali skvěle, jeho sexuální orientaci berou na vědomí, nicméně vnitřně ji neakceptovali. Trpí pocity viny a mají tendenci hledat viníky sami v sobě a připisovat příčinu odlišnosti svého dítěte špatné výchově. „Homosexualitu je třeba akceptovat jako skutečnost, kterou nikdo nezavinil, kterou se nelze ,naučit‘ a není možné ji ,vyléčit‘. Věřím, že řada rodičů homosexuálních dětí by potvrdila, že mnohé z prvotních obav se v čase ukážou jako liché nebo méně zásadní,“ dodává Eva Polášková. Pokud však negativní pocity dlouhodobě přetrvávají a působí problémy, doporučuje vyhledat odbornou pomoc.Maminka Anna na internetu napsala, že na vypořádání se s homosexualitou svého dítěte žádný návod neexistuje. Bohužel - nebo bohudík? Až teprve v okamžiku coming outu prý zjistíte, jací vlastně jste a zda své dítě doopravdy milujete.
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
