Mikuláši, nezapomeň přijít, ale čerta nech v pekle! | E15.cz

Mikuláši, nezapomeň přijít, ale čerta nech v pekle!

Mikuláši, nezapomeň přijít, ale čerta nech v pekle!
ZDROJ: Ženy - E15

Marie Valasová

Přemýšlíte o tom, zda pozvat dětem Mikuláše s čertem? Pro naše nejmenší bychom měli připravovat krásné, obohacující zážitky, ke kterým dobře připravená návštěva svatého Mikuláše s průvodem andělů patří.

Rozhodně bychom je však měli ušetřit zážitků traumatizujících, kterých přináší život dostatek. Pro malé dítě, které neumí odlišit fantazii a realitu a prožívá skutečnou nefalšovanou hrůzu z toho, že by si ho pekelník mohl odnést s sebou z bezpečí rodiny, je děsivá realita přítomnosti čerta skutečným utrpením. To může vygradovat až do zdravotních potíží či celoživotních následků.

Naopak svatý muž, který přichází důstojně, oděn do bílého, s biskupskou čepicí a mitrou, rozdává dárky a sladkosti, budí u dítěte zdravý respekt a jeho přítomnosti lze dobře využít k příslibu nápravy něčeho negativního, co sami neumíme dítě odnaučit, či k odměně za šikovnost a píli.

Mikuláš není "strašák na děti"


Pokud se rozmýšlíme, jak pro nadcházející svátek pro své ratolesti připravíme tajuplný večer, na který se většinou děti celý rok těší, zůstaňme raději jen u pozvání „svatého“ muže s průvodem andělů a nezvěme domů žádného nespoutaného hrůzostrašného divokého pekelníka! Uvědomme si, že jediný, kdo se ho nebude bát, budeme my sami.

V našich dětech bude „malá dušička“ vždy, i tehdy, kdy už jsou ve věku, že vytuší, že před nimi neřinčí řetězy skutečný čert z pekla, ale strejda, kterého poznají po hlase. Budou se i přesto bát, protože „co kdyby“. A ti maličcí budou k neutišení a z plánované zábavy nebude nic. V nejhorším případě pak si ponesou následky prožitého děsu do dalšího života. A to jsme přece nechtěli.

Při řešení výchovných problémů nám lépe pomůže vlídný muž s biskupskou čepicí a mitrou, který vážným hlasem vysvětlí naší ratolesti, že ví, čím se provinila: např. že špatně papá, čůrá do kalhot, neuklízí svoje hračky, nepomáhá mamince… Děťátko přislíbí nápravu a možná se mu podaří slíbené i dodržet, nebude však k smrti vyděšené a po odchodu Mikuláše se s chutí se pustí do dobrot, které mu přinesl.

Uvědomme si, že připravit každoročně dětem poezii mikulášského večera bychom měli, ale s rozmyslem, s ohledem na věk dětí, nikdy by neměla mikulášská návštěva děti traumatizovat.

Vzpomeňme si na vlastní dětské děsy a hrůzy a raději v předstihu naučme děti nějakou pěknou písničku či básničku, kterou mohou za pytlík s dárky Mikulášovi zazpívat či zarecitovat a pochvala, kterou za svůj výkon sklidí, jim přinese další radost a posílí jejich sebedůvěru. Nechceme přece dětem připravovat ponížení při prohlížení rodinného filmu z mikulášské nadílky.

Trocha historie


Před příchodem neobvyklé návštěvy vysvětleme dětem, jak tradice mikulášských nadílek vznikla. Že dávno, v roce 260 našeho letopočtu, se narodil ve městě Patara, na území dnešního jižního Turecka, chlapec jménem Mikuláš, který byl velmi hodný.

V dospělosti, kdy už byl knězem, tajně rozdával zděděné jmění potřebným, aby jim pomohl. Nakonec chudým rozdal celý svůj majetek. Stal se váženou osobou a posléze byl zvolen biskupem. Dál potřebným pomáhal a zachraňoval jejich životy.

Pozdější sv. Mikuláš (v Nizozemsku Sinte Klaas, v anglosaských zemích Santa Claus) je dodnes jedním z nejoblíbenějších světců – i u nás. Předvečer jeho svátku, který připadá na 6. prosinec, je spojen s rozdáváním dárků dětem. Následujme tedy tohoto uctívaného muže a své děti skutečně obdarujme.

Autor: Marie Valasová
5. prosince 2008

Autor: Marie Valasová

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!