Miluji kolegu – má to háček, neumí česky (a já maďarsky)
Nejedna láska vznikne tam, kde trávíme většinu svého času – v práci. Stejně tak tomu bylo i v případě slečny Lindy, která ve svém příběhu z pochopitelných důvodů nezmínila obor ani firmu ve které pracuje. Lindin příběh ale není úplně standardní a zatím má otevřený konec ….
Láska na první pohled (a když ne láska, tak určitě velká sympatie)
Linda umí excelentně anglicky a angličtinu běžně využívá každý den ve své profesi, navíc se obstojně domluví ještě francouzsky. Všichni její kolegové jsou na tom podobně, avšak někteří místo angličtiny využívají jiný jazyk. Ve firmě, kde Linda pracuje, se běžně pohybují i stážisté, a právě jednoho z nich, Pétera, Lindě zhruba před půl rokem představila její kolegyně. První stisk ruky, první pohled do očí a lehce podlomená kolena – tak vypadalo první setkání s Péterem. Jak na tom v té chvíli byl štíhlý, nosatý černooký Péter z maďarského Sopronu těžko říct. Koktal cosi napůl německy a napůl anglicky, a zdálo se, že drží Lindinu ruku (i oční kontakt) mnohem déle, než je obvyklé. Tíživou trapnost rozpačitého setkání umocnilo vzájemné vysvětlování, které pomáhala tlumočit kolegyně. Linda umí anglicky a francouzsky, Péter zase německy a španělsky.
„Je vdaná, má děti, přítele?“ ptal se Péter
Lindě sice už dávno není osmnáct, Péterově kouzlu však propadla jako čerstvá osmnáctka. Těšila se do práce, že ho aspoň zahlédne, ráno trávila půl hodiny v koupelně, začala každý den běhat, kila letěla dolů. Kolegové si z ní začali utahovat. Péter úzce spolupracoval s její kamarádkou, která Lindě brzy vyzvonila, že se na ní „ten nosatý Maďar“ velmi opatrně a „děsně nenápadně“ vyptává; jestli je vdaná, zda má děti, přítele, co jí baví, co má ráda. Lidu polilo horko, bude se muset vrhnout na maďarštinu a má na to necelé 3 měsíce, pak Péter zmizí kdesi v Sopronu. Neustále rozechvělou a rozpačitou Lindu a evidentně nesmělého Pétera museli nakonec lehce „pošťouchnout“ kolegové. A jak se Linda později dověděla, zorganisovali kolegové speciálně kvůli nim, firemní turnaj v beachvolejbale smíšených dvojic (Linda hraje za jedno družstvo Amatérské volejbalové ligy) a Péter hrál do 19 let závodně. Dvojice losoval šéf a Linda samozřejmě hrála s Péterem…
Sport boří bariéry, aneb endorfiny pomohou
Byli dobří, opravdu dobří (v tom kolegové prsty neměli), a tak s velkou rezervou skončili první, což si vyžádalo první poněkud zpocené objetí a udýchaný polibek. Péter při hře pokřikoval česká slovíčka, Linda zase maďarská, evidentně se oba dva po večerech nedívali na televizi, ale do učebnic. Po prvních dvou skleničkách zaslouženého vítězného šampusu jí vzal Péter za ruku a česky vykoktal: „Linda, uč mě česky, uč mě zítra večer od šesti. Uděláš to?“ „Igen, holnap“ (ano, zítra) vydechla souhlasně Linda. Týdny do Péterova odjezdu utekly jako voda a Péter odjel zpátky do Sopronu. Za 3 měsíce by měl ale přijet znovu, tentokrát již na rok. Zamilovaná dvojice si každý den píše, učí se maďarsky i česky, posílá si knihy, časopisy, nahrávky. Snad bude mít jejich příběh stejně romantické pokračování, až se znovu setkají.
Zažily jste, milé čtenářky, podobný vztah, kdy vás od lásky dělila jazyková bariéra? Osobně znám kromě Lindina příběhu jen jeden podobný, a ten časem vyšuměl do ztracena. Byla to láska z dovolené, pravidelně si psali, později, když se byli schopní se trochu domluvit, tak si i volali…ale méně a méně. Po roce se opět setkali na dovolené a cyklus se opakoval. Vše trvalo neuvěřitelných 5 let!
