Milující despota
Láskyplný despota, to je diagnóza. Nejdřív vás okouzlí tím, kolik času a péče vám věnuje. Ptá se. A dokonce vás i poslouchá. Není mu jedno, z čeho zaplatíte nájem, zajímá se o to, jestli jíte dost vitaminů, kam a s kým chodíte a jestli jste tam nešla s odhaleným krkem, když už je venku taková zima…
Říkáte si, haleluja, konečně mám chlapa! Ne malého sebestředného kluka, který se v první řadě sobecky stará jenom sám o sebe a od vás automaticky očekává, že mu budete foukat na jeho bebíčka. A když náhodu máte bebíčko vy? Jste otravná ženská, která mu svou ufňukaností a neschopností vyrovnat se s vlastním životem leze na nervy…
Tento starostlivý muž na to jde jinak. Opřádá vás svou péčí, láskou a pozorností jako tlustý pavouk křižák. Pouta, která vám nasazuje, jsou zprvu něžná a příjemná, takže mu ruce do želez sama strčíte. Jenže pouta jsou pořád pouta, byť by byla utkaná z hedvábí a zdobená diamantem. Když se vám rozsvítí a budete chtít ucuknout, najednou zjistíte, že řetěz je příliš krátký. Milující despota se dobytých pozic nevzdává. Nikdy. Myslí to s vámi dobře, takže vás ve vašem zájmu doma klidně přiváže za nohu ke kuchyňskému stolu. A v těch nejhorších případech vás pro vaše dobro i zfackuje.
MODEL V AKCI
Přiznám se, že kolegyni Magdě jsme jejího přítele kolektivně záviděly. Zatímco my jsme přešlapovaly na tramvajové zastávce v severáku a mrazu, v němž se i otužilému grafikovi Pepovi lámala cigareta u úst, on elegantně přibrzdil svým teréňákem u ostrůvku, otevřel dveře u spolujezdce a Magdu si naložil jako vzácný klenot. Všude ji vozil, všude vyzvedával, jen špitla, že by něco potřebovala, už to měla. Kdyby byl aspoň ošklivý jako starý vypelichaný opičák! Jenže on nás vedle starostlivosti provokoval i svým vzhledem – vysoký, urostlý, ramenatý, černé vlasy, modré oči. Učiněný Muž roku!
První trhliny dostal hollywoodský obrázek jejich soužití až o vánoční párty, kdy se z Magdy po láhvi vaječného koňaku začaly sypat postřehy, jež modelovu image světce narušily. Vzdorně snědla druhý chlebíček s vlašákem a vysočinou, prohlásila, že už přetahuje večerku, troufale si vypnula mobil a pustila se do vyprávění. Tak například se u nich doma dodržoval přesný časový režim včetně večerky. Z práce hned domů, nemusí se přece zdržovat nějakými pochůzkami po městě, vždyť on ji vyzvedne a na nákup zajedou rovnou spolu. Pak příprava večeře v parním hrnci, protože o zdraví se musí dbát a Magda to s těmi svými salámy a chipsy přeháněla už dost dlouho. A pak zásadní bod večera – 22 hodin na budíku je signálem k ulehnutí. To vše s jediným cílem, aby se Magda dala do pořádku, „vyčistila“ si tělo a mohli spolu počít dítě.
Před příchodem svého spasitele totiž novinářka Magda žila příliš bohémským životem, tedy podle jeho názoru. Chodila po večírcích, do noci psala a překládala texty a do kanafasu uléhala bůhvíkdy. A jak ví každé malé dítě, ponocování člověku nesvědčí. Magda tuhle péči vydržela tři čtvrtě roku. Pak začala znovu tajně polykat antikoncepci, vypínat si mobil a vzdorně chodit i na tiskovky konané po 17. hodině. A když se jí naskytla příležitost odjet na půl roku na stáž do Bruselu, přehodnotila svůj vlažný vztah k Evropské unii a svému něžnému tyranovi ujela za hranice.
NÁVNADA PRO RYBKU
„Cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly – na máloco sedí tahle lidová moudrost tak přesně jako na dobráky, kteří vše dělají z lásky a pro vaše blaho. Jen si nevšimnou, že vás tím svým blahem dusí a pomalu zbavují svéprávnosti a vlastní identity,“ podotýká partnerská terapeutka Jana Tomačáková. Vztah s takovým „láskyplným“ despotou vás zpočátku může lákat. Dá vám falešný pocit bezpečí a stability, za který ovšem zaplatíte vlastní svobodou.
Muž–vládce zprvu vystupuje jemně a s porozuměním, vše dělá s ohledem na vaše zájmy a potřeby. Alespoň to tak prezentuje. Je si dobře vědom toho, že ryba se nechytá na to, co chutná rybáři, ale na to, co chutná rybě. Šikovně vás manipuluje tam, kde vás chce mít. „Když se proti jeho jednání ohradíte, vše vám podá tak, že se mu nakonec ještě omluvíte. Vždyť on to dělá pro vás! A místo díků se od vás dočkal odsudku. Vzbudí ve vás špatné svědomí, vy skloníte hlavu, omluvíte se a on vás má přesně tam, kde vás od počátku chtěl mít. Manipulátoři si svým jednáním potvrzují svou pozici, skrývají tak vlastní nejistotu a strach,“ vysvětluje psycholožka.
Tak například Kristýně její partner vytrvale rozmlouval návštěvu autoškoly. Strašil jí hustotou dopravy v Praze, statistikami nehodovosti i smrtelnými úrazy. A aby ji přesvědčil, že mít vlastní řidičák je zbytečnost, všude ji oddaně vozil. Ta jeho dobrota však měla jeden háček – jeho cílem bylo mít pod kontrolou, s kým a kde se Kristýna schází. A vlastní auto by jeho milé dalo příliš velká křídla…
PSYCHOPAT NA SCÉNĚ
Rozdíl mezi partnerem, který si jen hraje na domácího vládce a nakonec stejně udělá to, co chcete vy, a opravdu problémovým násilnickým typem je někdy těžko rozpoznatelný. A naletět může i schopná, vzdělaná a úspěšná žena. Zvlášť když tyran skvěle ovládá roli milujícího muže. Tak jako partner české podnikatelky řeckého původu Kateriny Kaltsogianni. O to horší bylo, když mu tahle maska spadla.
„Vysprchovala jsem se, lehla si a pak přišla vichřice. Prostě vletěl do dveří, skočil na mě a začal mě škrtit. Nemohla jsem dýchat, bolelo to, prosila jsem, ať mě nezabíjí. Křičel něco v tom smyslu, že se nenechá ode mne shazovat, a zrovna před podřízeným. Pak mě pustil a začal skákat v prostoru mezi postelí a skříní, pěsti zatnuté jako zápasník, mezi vyceněnými zuby mu visel jazyk,“ popisuje podnikatelka jednu z mnoha situací, kdy na ni její partner brutálně zaútočil. Na počátku byla péče, starostlivost a rozmazlování ze strany partnera, kterou však vystřídalo ponižování, hádky a domácí násilí. Svou bolestnou zkušenost Katerina přetavila do knihy s výmluvným názvem Psychopat, jež by měla být povinnou četbou pro všechny ženy, které ještě pořád omlouvají urážky a facky, jež dostávají od svých mužů.
Co to vlastně v nás je, že tolik toužíme ovládat a kontrolovat druhé? Podle psychologů nás k tomu vede vlastní strach a nejistota. „Téměř všechno, co v životě děláme, vychází z naší potřeby ovládat druhé ze strachu, že někdo bude ovládat nás. Ovládání je způsob, kterým si naše ego hraje na boha,“ vysvětluje manipulační strategie psycholog Bob Mandel.
PŘEPEČLIVÝ TATÍNEK
Chlapský despotismus se však může projevit i ve spojení otec vs. dcera. Moje spolužačka ze základní školy měla přesně takového tatínka. Pavla byla vytoužené dítě, po dvou synech a mnoha letech snažení konečně přišla holčička. A tak měl otec o dceru velký strach. Nikam nesměla chodit bez něj, všude číhalo nebezpečí. Jít po škole ven s kamarádkami? Nemyslitelné. Když si s nimi chtěla hrát, mohly přece přijít k nim domů. Došlo to tak daleko, že otec, invalidní důchodce se spoustou času, ji vodil do školy a zpět ještě ve čtvrté třídě. Když se vzepřela, sledoval její návraty alespoň dalekohledem z okna v pátém patře jejich panelákového bytu. Nejrůznějšími omezeními a zákazy byl její život doslova prošpikovaný.
Výsledek? Pavla v pubertě několikrát utekla z domova, neučila se a natruc začala kouřit a pít jako duha. Protože je nadprůměrně inteligentní, časem pochopila, že touto revoltou ubližuje víc sobě než otci. A i tu vysokou školu nakonec vystudovala. Její vztah s tátou se časem uklidnil, dokázala mu odpustit, přesto Pavla tvrdí: „Dodnes mám problém normálně fungovat v partnerských vztazích. Na jednu stranu se bojím omezování, na druhou ale, když se mě přítel nevyptává a nestará se, kde a co dělám, mám pocit, že mu na mně až tak nesejde. Prostě si myslím, že už mě nikdo nikdy nebude milovat tolik, jako mě miloval můj táta.“
Nejcennější vlastností je hrdost. Tak nikomu nedovolte, aby vám po ní šlapal ve vojenských kanadách. Je to na vás. Ostatně už Eleanor Rooseveltová říkala: „Nikdo vás neponíží bez vašeho souhlasu.“ Ano proto říkejte jen opravdové lásce a „láskyplné“ tyrany bez milosti žeňte od svých dveří.
Autor: Lada Černá (Juicy)
