Můj muž flirtuje s každou na potkání

Už 17 let řešíme neustále to samé, je to tak strašně otravné, únavné, neustále dokola – manželova komunikace s opačným pohlavím je jeden velký nikdy nekončící flirt. Všechny moje kamarádky z něho už mají legraci. Žádná mu neřekne jinak než „pan Kohoutek“, protože se prostě chová jak jeden kohout v hejnu slepic. Někdy jsou vtípky na jeho adresu decentní, jindy ne. Stále častěji se při nich cítím trapně a nepříjemně. „Holky, spaste duši, jde sem pan Kohoutek!“ vykřikovala nedávno kamarádka, když jsme seděli u ní na zahradě a manžel mě přišel vyzvednout. Jenže když muž dorazil, najednou bylo z pobavených a „vtipných“ kamarádek hejno kvokajících slípek. (Manžel je pohledný muž a většina dam, se kterými flirtuje, reaguje vstřícně.)

Prodavačka, sousedka i spolužačka naší dcery!

Nedávno se mě kamarádka ptala, jestli byl takový vždycky, i před svatbou – nebyla jsem jí schopná odpovědět. Buď jsem si toho, když jsme spolu chodili, nevšimla, nebo jsme prostě byli oba po uši zamilovaní. Z období těsně po svatbě si ale už vybavím mnoho momentů, které mě překvapily, šokovaly, rozplakaly, až mě nakonec jen strašně štvou.

Muž totiž s ženami flirtuje a laškuje naprosto všude. Jdeme nakoupit a u pokladny si vyslechnu: „Slečno, jak můžete s tak jemnýma rukama pracovat tady?“. Potkáme sousedku: „Zdeničko, opravdu nepotřebujete odnést ty bedny do sklepa? Nebo bych vám alespoň mohl posvítit na cestu, abyste se tam sama nebála.“ Naposledy mě vytočil, když decentně oždiboval spolužačku naší sedmnáctileté dcery! Tokal, jak jí to sluší. Stála jsem za plotem zahrady a koukala jak z jara. Holčina se chichotala a „pan Kohoutek“ se natřásal. Večer jsme se pohádali, snažila jsem se mu vysvětlit, jak mě jeho chování ponižuje, zraňuje i zesměšňuje. Nejdřív dělal, že nechápe, o čem mluvím. Pak tvrdil, že jsem paranoidní. Nakonec začal s pohádkou o přirozenosti mužů, o věčném lovu o odvěké hře, kterou prý hraje každý zdravý a normální chlap.

Cítím, že se ve mně naplnil pomyslný pohár trpělivosti a tolerance

Nejparadoxnější je, že kromě neustálého flirtování a „tokání“ nevím o tom, že by mi byl skutečně nevěrný. Upřímně si myslím, že fyzicky nevěrný mi není a nebyl. V intimní oblasti nám to klape normálně. Mám pocit, že jsme oba spokojení. Kupodivu nikdy nebyl žádným nespoutaným náruživcem – prostě úplně normální muž. Vůbec nechápu, co si tím vším dokazuje, nebo jestli ho to prostě jen baví.

Měla jsem kamarádku, jejíž manžel byl impotentní a choval se velmi podobně, jako ten můj. Prostě si honil ego, když na nic jiného neměl. Další kamarádka měla také „čilého“ a neustále flirtujícího panáčka, ale potom, co se provalila série nevěr, velmi rychle manželství ukončila. Upřímně – vůbec nevím, co s ním. Rozvádět se nehodlám, ale cítím, že se ve mně naplnil pomyslný pohár trpělivosti a tolerance, kdy jsem přehlížela, jak se muž otáčí za každou sukní, jak se culí, kulí očima a cukruje.

Ach ty geny…

Před měsícem mi osud zprostředkoval zajímavé setkání. Poprvé jsem se setkala s otcem mého muže, se kterým se manžel víc než dvě desetiletí neviděl. Jeho rodiče byli rozvedení, otec se s ním v dětství vídal velmi málo, později takřka vůbec. Když nedávno zemřela manželova maminka, přišel na obřad i tchán a já pochopila, jak neuvěřitelnou moc mají geny. Přede mnou stál můj manžel v seniorském věku. Na rozdíl od mého muže byl tchán naprosto perfektně a evidentně velmi nákladně oblečený, na svůj věk velmi pohledný, elegantní, vysportovaný, decentně voňavý a bezvadně ostříhaný – přiznávám, že byl velmi šarmantní a přitažlivý. Dá se říct, že vedle tchána „kope“ můj muž ve flirtování druhou ligu, ne-li okresní přebor. Muž je prostě celý jeho otec, a já tuším, že není síla, která by ho změnila. Kéž bych měla alespoň energii na to, abych jeho zálibu nějak zkultivovala. Ať si klidně flirtuje, natřásá a „toká“, když to k životu potřebuje, ale proboha už ne přede mnou a mými přáteli!

(Z.L., 42 let)