Mýty o mužích, které vám ničí vztah

Ohlížet se? Ano i ne. V případě mužů se pojetí mýtů může zdát složité. On každý muž si nějakou tu báji může použít pro svou výmluvu a tím se nám poté komplikuje každá ženská snaha něco vysvětlit či vyjádřit. Nebo dát něco do pořádku, například po hádce, je pak pěkná dřina. Proč by muž něco urovnával, když to má podle všeho prostě asi dané… Podle psychologů nám nejčastěji komplikují vztah tyto mýty:

Muž je nadsamec

Už v dávných dobách nám filozofové ve svých knihách, například Artur Schopenhauer byl na to odborník, kladli na srdce, že muž je přírodou a jejím úmyslem již stvořený nadsamec a je mu vše dovoleno, hlavně tedy milovat více žen a být jim nevěrný. A tato báje se mužů docela drží a s chutí se vymlouvají na svou danou a vrozenou živočišnost. A my jsme tudíž více žárlivé.

Ovšem je zajímavé, že po takových dvaceti letech manželství a možná u některých i dříve od zmiňovaného tvrzení rádi upouští a především doma.

Správný muž nevoní

Odkud nám tato smyšlenka vznikla, není známo. Každopádně i naši dědové a pradědové tvrdili, že správní muži jsou ti, co se nemusí vonět, česat se a ani předstírat žádné vybrané chování. Dnes už tato teze je skutečně jen smyšlenkou, mnoho mužů o sebe umí dbát a někdy si na svou tzv. údržbu najdou více času než žena dnešní doby.

Na druhou stranu některé z nás víme a známe také to, že muži nám v domácnosti nadělají spoustu nepořádku a jejich obvyklá výmluva je: „Jsem chlap, nemusím se pořád holit, nemusím se každé ráno česat, proč ti mám pořád vonět a ustlat si postel, vyhodit špinavé prádlo do prádelního koše, uklidit po sobě nádobí nebo cokoli v kuchyni je pro mne ztráta času.“ Tedy i mýtus o muži „čuněti“, nám může nepříjemně zkomplikovat naše úsilí, dočkat se od muže nějakého čistotného činu.

Muž nevaří a neuklízí

Známé dělení prací na mužské a ženské v dnešní době ženské emancipace není „in“, bohužel v našem českém prostředí se stále propaguje, obzvláště v některých domácnostech, kde hlava rodiny, pokud je „hlavou“ muž, si zaslouží péči a odpočinek a domácí práce nemá na seznamu povinností.

I když už známe pár mužů, kteří rádi doma vaří i uklízí, není to pokaždé a není jich mnoho a někteří patří spíše k puntičkářům, především pokud se jedná o úklid, což pak pro ženské ruce také není výhrou.

Muži nepláčou

Ačkoliv stále našim mužům vysvětlujeme, že stydět se za pláč je holý nesmysl, stejně se muži více za slzy stydí a tvář, když ji zdobí slzy, nám ukáží málokdy, mnohdy ani na pohřbu, i když je to naprosto přirozený lidský jev. Navíc soucit z nás přece činí lidi, jelikož žádné zvíře ze soucitu nepláče.

Přesto muže slzy dokáží dost rozhodit a připadá jim to ženské a zbabělé, mnohdy jim slzy stojí i za hádku. Pravděpodobně také ženy si nesou svůj podíl viny, muži jsou sice ješitní, ale mámy a babičky jim říkaly, že kluci přece nepláčou.

Muži nejsou citliví

Báje o mužově drsné slupce se uchytila ve středověku, kdy muži museli bránit své rodiny a pak vzniklo heslo, že pravý chlap je rváč, ovšem proč by rváč nemohl být ve svém jádru „cíťa“ a většinou to tak bývá. Kdo vypadá na první pohled drsně a sebevědomě je ve skutečnosti plachá a bojácná bytost.

Ovšem tvrzení o mužské necitlivosti se dosti přenáší do vztahů, pak nám muži neradi vyjadřují svou náklonnost a málokdy se dovíme, jaké city jimi zmítají, pak spíše tápeme, co se jim honí hlavou a někdy se tak dostaneme až k vztahové krizi. Ještě neuspokojivější je, když smyšlenka o drsné mužné slupce vyvrcholí tím, že muž si stále musí dokazovat, jak moc je opravdovým tvrdým chlapem a nejen že se všude s každým bez příčiny bije, ale ubližuje doma i svým nejbližším.

Muži se málo svěřují

O mužích koluje, že se vůbec neumí svěřovat, sice je hodně takových, co to doopravdy neumí, ale spíše jde o přístup, výchovu a povahu dané osoby, to samé by se mohlo říct o ženách. Pokud muže necháme v tom, že se nám opravdu s ničím nemá svěřovat, tak to dělat nebude, pokud ovšem se občas zeptáme, mnohdy se dovíme i co nevíme.

Důvěra ve vztahu je jeden z nejdůležitějších prvků dlouhodobosti a svěřování k ní patří. Pokud tedy není jeho součástí, může na ní vztah ztroskotat.
Vždy tedy jednejme podle svého uvážení, nikoliv podle mýtů a tvrzení, i když, jak se často tvrdí, se tvrzení často stane daností.