Nakupování: Mít či nemít?
Nechci slevu zadarmo!
Letošní oslavy dne české státnosti jsem místo svatováclavské poutě putovala směrem ke skříním. Babí léto si sice se svým odchodem dává k mé velké radosti na čas, ale já tuším, že je nejvyšší čas provést transformaci letní varianty obutí a oblečení na zimní. Procházejíc svůj šatník a botník, žasla jsem, kolik nesmyslných věcí jsem byla schopna koupit.
Troje boty, které „přece rozšlápnu“ (hádejte, kolikrát jsem je od té doby měla na sobě), sukně, do které „přece ty dvě kila snadno zhubnu“ či „skoro dobrá“ trička, která jsou sice zajímavá, ale už nikoliv úplně nositelná. Společným jmenovatelem většiny těchto nepříliš úspěšných nákupů je některé z magických slov „Akce!“, „Sleva“ či „Výprodej!“.
Po posledním stěhování (podotýkám z většího do menšího) jsem začala usilovně přemýšlet, jak zabránit množení neužitečných krámů. Boj začal u poštovní schránky, pokračuje u papíru s tužkou a končí u pokladny pohledem do peněženky. Tady jsou mé zkušenosti:
- Zapomeňte na reklamní letáky! Pod vlivem slevy často kupujeme věci, které vůbec nepotřebujeme a bez kterých se nám žije líp. Na poštovní schránku proto putoval nápis „nevhazujte prosím reklamní letáky“ a mám klid.
- Plánujte své nákupy! To platí nejen u větších investic, jako je nábytek, ale i u průchodu potravinami. Zkuste si naplánovat dopředu, co budete jíst. Možná budete překvapeni, že mezi kvalitním plánem nákupu potravin a množství zbytků, které následně končí v koši existuje nepřímá úměra.
- Skoro dobré není dobré! Myslíte, že se boty rozšlápnou? Pokud nejsou z pravé kůže, pak na to zapomeňte! Stále věříte tomu, že do daných kalhot/sukně/halenky/saka zaručeně zhubnete? Pokud se vám to podaří, máte můj hluboký obdiv a smekám před vámi. Na mě tato motivace nefunguje. Kupujte jen to, co vám opravdu sedí, sluší a o čem jste přesvědčená, že to vynosíte.
- Nikdy neutratím víc než mám! Hezké motto, že? Debetní platební karty nám v jeho dodržování dělají trochu hokej. Na druhou stranu mít v peněžence omezené množství peněz je jistou brzdou v nakupování věcí, co se „někdy budou hodit“.
Nejsem přece tak bohatá, abych si mohla kupovat levné věci
Při pohledu na plný botník nenositelné obuvi si říkám (pokolikáté už?), že tentokrát budu vybírat pečlivě, oprostím se od ceny a koupím kvalitní boty, které mi vydrží několik let. (Na svou obhajobu musím dodat, že jedny takovéto boty mám a ačkoliv při placení mi krvácelo srdce, dnes jsem opravdu ráda, že je mám).
Tréninkovým polem boje kvality oproti kvantitě se staly již zmiňované nákupy potravin, nebo spíše přesněji – pochutin. Postupně vyměňuji svých šest a více káv rozpustné kávy denně za jeden hrnek kvalitní zrnkové ze specializované prodejny káv (téhle kávy bych opravdu 7 denně vypít nezvládla), obyčejné čokolády za hořké, minimálně 75 % (ač se to nezdá, ale opravdu jich stačí malilinkatý čtvereček a člověku zůstává na patře čokoládová chuť ještě hodně dlouho) a pro víno si zajdu přímo do vinotéky (mám jistotu, že mě druhý den nebude bolet hlava). Někdy méně znamená více.
Mít či být
Nakupujeme proto, abychom žili, nežijeme proto, abychom nakupovali. Banální věta. Dalo by se říct nic nového pod sluncem. Ale přiznejme si, kolik z nás má občas pocit, že jeho život dostane ten správný rozměr teprve až bude mít nový zimní kabát, hezčí auto, lepší sedačku.
Nakupování hromad věcí nikdy nikoho neučinilo šťastným. (Na druhou stranu nám to dovoluje být nešťastným poměrně příjemným způsobem.)
Má poslední rada zní: nepoužívejte nákupní košík jako terapii. Je důležitější být než mít. Nemusíte toužit po vnějších věcech, abyste v sobě zaplnili nějaké mezery. Nehledejte kousky sami sebe v předmětech ve výkladních skříních, v katalozích nebo na reklamách na pohodlný život. Nenajdete se tam.
Autor: Lucie Černohorská
29. září 2009
