Nebaví mě sex! No a co?
„Je mi jednatřicet let, žiji v Praze a pracuji jako asistentka ředitele v jedné realitní kanceláři. Kdybych měla popsat svůj život, řeknu, že jsem vcelku normální holka svého věku. Mám pár dobrých kamarádek, se kterýma občas zajdeme na víno anebo někam zatančit. Dva roky a čtvrt mám přítele. Jmenuje se Viktor, ačkoli je také z Prahy, bydlet jsme spolu začali až na jaře. I náš vztah působí jako každý jiný vztah, který má sice to nejlepší období už za sebou, ale i přesto stabilně funguje na vzájemné důvěře, lásce a úctě jednoho k druhému. Občas se pohádáme, ale nikdy nejde o zásadní problémy. Viktor je o pět let starší než já a pracuje jako inženýr v jedné stavební firmě. A řekla bych, že je v našem vztahu spokojený. Dokonce ani netuší nic o mém „problému“.
Přibližně rok a půl totiž sama v sobě řeším fakt, že mě přestal bavit sex. Není nic, co by mě doopravdy vzrušovalo, není milování, na které bych se těšila, natož, abych si někdy večer začala s milostnými hrátkami sama. Iniciativa je už pouze na partnerovi a já celý akt prakticky jen tak nějak přečkávám. Občas vyvinu nějakou aktivitu, zavzdychám nebo řeknu, že to bylo dobré. Ve skutečnosti to tak ale necítím. Dělám to kvůli Viktorovi. Miluji ho a nechci ho jako partnera ztratit, což je vlastně i důvodem, proč se mu bojím o těchto svých pocitech říci. Který muž by totiž chtěl ženu, jež nebaví sex?
Ilustrační foto
====Nikdy to nebylo o moc jiné====
Můj sexuální život začal v šestnácti. První milostný zážitek nebyl sice nijak okouzlující, ale také ani nijak špatný. Abych řekla pravdu, až tak jsme ho neprožívala. A to i přesto, že jsem byla do svého tehdejšího partnera opravdu hodně zamilovaná.
Následně jsem prožila druhý vztah, který trval stejně jako ten první necelé dva roky. Já si vždy totiž potrpěla především na dělší vztahy, které se tvářily vážně již od samého začátku. Bohužel jsem ale v žádném vážném a déle trvajícím vztahu nevydržela se sexem spokojená. Jeden čas jsme o sobě dokonce veřejně (přátelům, kamarádkám, spolužákům) říkala, že mě sex nebaví. A už tehdy si všichni takříkajíc klepali na čelo, zda jsem opravdu normální.
Já naopak zase nechápala ostatní holky. Zhruba polovina mých kamarádek má podobný problém jako já - tedy problém v tom smyslu, že ne vždy dosáhne orgasmu. Jen někdy se to podaří. Ale fakt je, že mě to nebaví ani tehdy, když je sex se vším všudy.
====Střídat partnery mě bavilo====
Jediné období, kdy mě sex vcelku bavil, byla půlroční „divoká pauza“, kdy jsme neměla žádného partnera a navíc jsem si řekla, že si budu v životě hodně užívat, byla to doba v prvním ročníku na vysoké škole. Tehdy se hodně chodilo na různé párty, hodně se tančilo, pilo a také se hodně střídali partneři.
Jenže takhle člověk nemůže žít pořád. I mě to po čase přestalo bavit a v duchu jsme se modlila, ať už se objeví zase nějaký stálý vztah. Já ke svému životu totiž nutně potřebuji lásku. Ne sex, ne užívání si, ne orgasmus. Potřebuji mít ale vedle sebe někoho, komu můžu věřit, o koho se můžu starat, vařit mu, jezdit s ním na výlety, být mu oporou. Zároveň ale svému partnerovi nechci lhát a nic předstírat. Ale já už mu takto poměrně dlouho lžu. Hraji na něho, že je v posteli úžasným a že se na milostné večery těším. Opak je ale pravdou. Raději bych jen usnula v jeho objetí, než s ním měla sex. A není to rozhodně jeho vina. On se snaží, abych byla spokojená, aby sexuální život byl pestrý. Ale já na to zkrátka nejsem. Napadá vás, jak bych tuto situaci měla řešit? Každého asi hned napadne, že bychom si měli promluvit a že to Viktor jistě pochopí, neboť mě přece miluje. V to já ale nevěřím, že by to náš vztah nepoznamenalo. Stačilo, když mi Viktor jednou vykládal o svém kamarádovi, který podvádí svou manželku. „Tak co má chudák dělat, když ta jeho je taková divná. Ona na sex moc není, no. Tak co potom, no,“ pronesl jednou Viktor. A to je jen o důvod navíc, proč raději nechci žádné rozhovory na toto téma.“
Vyjádření psychologa
Podle psychologa Vojtěcha Bendy není jarka zdaleka jedinou ženou, která má podobný problém. Většinou nechutenstvím k sexu a nízkou vzrušivostí trpí ženy mladšího věku. Po třicítce se může sexuální život i sexuální touhy ženy zcela otočit. A stejně tak může změnu přinést i první dítě.
Na druhou stranu však není důvod k panice. Nejedná se opravdu on žádnou poruchu nebo nemoc. „Takovýto přístup k sexu, když to člověka takříkajíc nebaví, není nic extrémního. Je to prostě osobní postoj, názor. Ten se může časem změnit. Ale také nemusí. Léčit se není nutné, v ničem vás to neomezuje, dá se s tím žít,“ vysvětluje na účet čtenářky Jarky psycholog Benda.
Autor: Ivanna Benešová
27. října 2010
