Nejsem arogantní. Jen se neusmívám!

Nevím, kde a jak přesně se uděje ta proměna. Těm, kteří mě dobře neznají, můj obličej na první pohled říká „jsem arogantní, afektovaná, povýšená kráva, všechny vás odsoudím jedním pohledem zpod přivřených víček, a kdybyste se mě na něco chtěli zeptat, radši si to pětkrát rozmyslete, protože vám věnuji tak jízlivý komentář, že budete mít vyrážku na jazyku do příštího jara“.

Jenže tahle lady ve skutečnosti nejsem já, ta mrcha si jen půjčuje můj obličej ve chvíli, kdy se přestanu soustředit na úsměv a netvářím se prostě „nijak“. Pokud vám lidé bez varování kladou otázky jako „nejsi naštvaná?“ nebo „stalo se něco?“, možná ji znáte také. Tváříte se sice úplně neutrálně, jenže vaše okolí ve vašem obličeji vidí výraz nasupené nebo povýšené madam. Je obecně známá pod jménem „resting bitch face“.

ODE ZDI KE ZDI

Nejhorší obličej jsem u sebe viděla ve chvíli, kdy jsem paradoxně prožívala jeden z nejhezčích momentů svého života: na své první projížďce kolem Ženevského jezera. Hleděla jsem do dáli, absolutně okouzlena kombinací vody, slunce, vinic a hor se zasněženými vrcholky, cítila jsem lásku, klid a mír – a pak mi sklouzl pohled k bočnímu zrcátku spolujezdce. Ne, nevyjekla jsem. Ale skoro ano. Tu paní v zrcátku jasně právě vezou na popravu a její poslední přání je vypadat aspoň chvíli jako Anna Wintour vteřinu předtím, než jednou větou někomu zničí kariéru a život. Proč, proboha, proč vůbec a hlavně proč v tuhle chvíli?

Důvod tak zásadní odlišnosti mezi duševním rozpoložením a výrazem v obličeji je poměrně prozaický: nedokážeme se nepřetržitě soustředit na to, jak se tváříme, tedy aspoň ta mentálně zdravější část z nás. A navíc jsme podvědomě přesvědčeni o tom, že náš obličej vypadá přesně tak, jak se cítíme, což nemusí být pravda. Zejména ve chvíli, kdy jsme uvolnění, zamyšlení a nesnažíme se vyjádřit vůbec žádnou emoci.

A protože není tématu, do nějž by se nepustili američtí vědci, i syndrom RBF má dnes vedle psychologického i seriózní vědecké vysvětlení. Do jeho hledání se pustili dva behaviorální vědci Jason Rogers a Abbe Macbeth, kteří svůj výzkum vedli pro institut Noldus Information Technology. Na deseti tisících lidských obličejů přesně zkoumali osm základních lidských emocí: štěstí, smutek, vztek, strach, překvapení, znechucení, opovržení a – pro syndrom RBF tu nejdůležitější – neutralitu. Společně pak pro každý z pocitů definovali mapu 500 bodů na tváři, přičemž s výrazem, který respondenti označovali jako neutrální, se v nejvyšším procentu shodovaly výrazy tváře znechucení, opovržení a smutku. A je to.

FAKT JSTE PĚKNÁ!

Může být ještě jeden důvod, proč neutrální ženský obličej přitahuje přívlastky jako naštvaná, arogantní nebo povýšená. Jsme totiž zvyklí, že ženy se, aspoň na fotkách, příjemně usmívají, proto to od nich očekáváme i v reálném světě. A zatímco muž s neutrálním výrazem je prostě muž s neutrálním výrazem, žena s neutrálním výrazem na nás automaticky působí jako nasupená fúrie. Jenže výraz RBF je normální, čas od času jej nosíme všechny, a přesto si troufám říci, že jsme všechny krásné. Bez ohledu na to, jak často na naší tváři dostává prostor ta mrcha.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.