Nemám práci. Vezmu podřadnější?
Ačkoli je dnes pracovní trh jiný než před rokem či dvěma, některé otázky spojené s hledáním nového pracovního uplatnění zůstávají stejné. Představte si, že přijdete o místo. Ihned se snažíte získat nové na stejné nebo podobné úrovni. Hledáte, rozesíláte životopisy, ale stále nic. Nebo v rámci pohovorů zůstáváte mezi odmítnutými.
Člověka pak logicky napadne otázka, zda se raději neucházet o pozici na nižší úrovni. Nabídek bude asi více, nicméně musíte počítat i s tím, že vás možná budou odmítat z důvodu překvalifikování. Co tedy s tím? V první řadě si musíte udělat jasno v prioritách. Zvažte, zda vás tato „podřadnější“ práce bude z dlouhodobějšího hlediska motivovat. Je to jen přechodný „úhybný manévr“, abyste nemuseli trávit další týdny a měsíce na úřadu práce, nebo se jedná o rozhodnutí, s nímž jste se ztotožnili?
Na pohovoru se to totiž dobře pozná. Je také nutné smířit se s tím, že nižší pozice bude asi spojena s nižší mzdou. Člověk dlouhodobě bez práce přijme s povděkem téměř jakoukoli nabídku, byť na nižší úrovni. Pro zaměstnavatele je však přijetí takového člověka velkým rizikem.
Je sice jasné, že práci, která je pod úrovní jeho předchozích zkušeností, zvládne snadno a bude se rychle adaptovat, ale co dál? Vydrží mu entuziasmus a radost z toho, že získal nějaké zaměstnání? Nebo se za pár měsíců bude snažit najít lepší práci? Pro zaměstnavatele je to sázka do loterie, proto se takovému kroku brání a uchazeči o práci pak dostávají informaci, že jsou na danou pozici překvalifikovaní. Někteří lidé uvítají, když jim nová práce, byť za méně peněz, umožní na nějaký čas zvolnit tempo a věnovat se například rodině nebo koníčkům, které do té doby zanedbávali.
Tito lidé nemají problém s tím, že by v rámci své profesní kariéry spadli o něco níže. Jsou však mezi námi i soutěživci, kteří si potřebují dokázat, že na něco mají, a nespokojí se s tím, že by měli dělat práci neodpovídající jejich vzdělání a získaným zkušenostem. Pokud člověk přijímá práci méně náročnou, může to pro něj být pozitivum, ale nese to s sebou i určitá negativa.
Díky předchozím zkušenostem může přicházet s nápady na zlepšení, je výkonnější a nadřízený to může brát jako velkou výhodu, že má v týmu takového zaměstnance. Ne vždycky je však taková aktivita přínosem. Někteří kolegové nemusejí zrovna zářit štěstím, že mají ve svých řadách „Hujera“. Začnou se obávat o své pozice a v týmu může být najednou pěkně dusno. A nedej bože, pokud nováček „kazí“ normy a dokáže, že za pracovní dobu se toho dá stihnout mnohem více. To je pak oheň na střeše.
Je na zvážení každého člověka, zda vyčkat, než se mu podaří najít práci, o kterou stojí, byť například za cenu dojíždění do jiného regionu. Nelze říct, která varianta je správná – zda vzít, nebo nevzít podřadnější práci. Záleží na každém, jaké má hodnoty, potřeby, kam směřuje, co chce dokázat i co je ochoten tolerovat nebo obětovat. Doba bez práce je však ideální pro zamyšlení se nad sebou samým. To pak pomůže usnadnit každé další rozhodování.
Autor: Mgr. Iveta Sigmundová (Moje Psychologie)
