Nevěra má své záludnosti

Z  toho důvodu to „příroda“ zařídila tak, aby každý jedinec byl unikát, a proto musí vzniknout součinnosti dvou pohlaví. Tolik příroda.

Člověk si k tomu, co mu nadirigovala příroda, přidal ještě směrnice zvané sociální vazby a v nich je také věrnost jednomu partnerovi. Píše se o tom, mluví se o tom, jen málo je slyšet o těch faktorech, které vztah limitují. Abychom se v tom snáze vyznali, udělejme si přehled o povinnostech mužského a ženského pohlaví tak, jak diktuje příroda:

Muž má za úkol snažit se „prodat“„vlastní výroby“ ženskému pohlaví k dalšímu „zpracování“. Puzení v tom směru je někdy tak silné, že se dopouští  i násilí. Tento násilník tak ale nečiní ze snahy zajistit potomstvo, činí tak pro jisté potěšení. Příroda šla na věc mazaně- starosti o potomstvo by mohly odrazovat, tak nabídla slastný požitek. A člověk- nejen tvor vzdělaný, ale také mazaný- si to ještě vylepšil. K tomu potřebuje „toho nejkvalitnějšího“ muže, jakého může získat pro spolupráci. Proto vidíme, že nejvíc sympatií získávají fyzicky atraktivní muži, případně pro ženské pohlaví i jinak zajímaví. Získá-li žena svůj idol, je předpoklad, že mu bude věrná po celý život.

Toto jsou faktory zjistitelné převážně našimi pěti smysly. Kromě nich je ještě řada dalších mimosmyslových faktorů. Ty vnímáme jen podvědomě- mimosmyslově. Jsou to různé pachy či vůně, různé telepatické pochody. Něco ukazuje i na planetární vlivy. Tyto faktory mají za úkol navzájem k sobě vábit opačná pohlaví. Některé z nich působí stále a pravidelně v relacích určitých věkových obdobích, některé jsou provázeny hormonálními a zdravotními situacemi.

Dojde-li k náhodnému souběhu zvlášť přitažlivých momentů, pak se některý jedinec i při nejlepší vůli přírodnímu tlaku neubrání a jako skutečně hypnotizován koná to, co mu příroda ukazuje. V takovém případě pak může dojít k tomu, co nazýváme nevěrou. Z pohledu civilizace se má za to, že jde o prohřešek proti morálce a že vším je vinen ten, kdo podlehl. Nerozlišuje se aktivní a pasivní podíl, situace se nerozebírá do hloubky, nehledají se možnosti, jak tomu předejít. Někdy však navodí podmínky právě ten, kdo je považován za poškozeného, jindy se nevinně poškozenému pošklebují.  Mluví se o odpouštění či neodpouštění, ale to všechno je až následek čehosi, co bylo zmeškáno v počátečních signálech.

Sledujeme-li případy nevěry odborně a nestranně, narazíme i na případy, kdy nevěra přinesla zdravotní vyrovnání osobnosti. Nelze uvádět bližší podrobnosti, ale jsou případy, kdy v důsledku nedostatečného sexuálního vyžití hrozila internace na psychiatrii  v důsledku nevěry došlo ke změně partnera a k uzdravení. Důkazy o tom jsou nezvratné.

Naopak se stalo, že žena, která z morálního  přístupu na nevěru nepřistoupila, a to i když jí to sám manžel radil, nakonec nevyléčitelně onemocněla. Je-li nedobrý partnerský vztah ještě kombinovaný případnou zdravotní těžkostí nebo nedostatečným partnerským soužitím, vycházejí z toho různé, někdy dost vážné těžkosti. Mylný je názor, že sklon k nevěře nebo naopak, mohou už v dětství pěstovat rodiče. Výchova hraje v této oblasti mizivou úlohu a pokud ano, pak jen dočasně. Zkušenosti ukazují, že hlavním faktorem jsou vrozené dispozice. Tvrzení o absolutním vlivu výchovy je jen účelové mínění těch, kterým se výchova vzhledem k dobrým vrozeným vlastnostem potomků takříkajíc povedla.

V této oblasti je toho tolik, že na všechno sám rozum nestačí, nestačí ani dobrá vůle a často jsme odkázáni takzvaně na osud. Povede-li se najít dobrého partnera a vyjde z toho spokojené soužití, je to hlavní součást lidského štěstí. A často z toho vyjde