Od mluvy k pomluvám

Efekt lavinové koule

Na počátku stačí slovo. Jedno, malé, vhodně či méně vhodně utrousené. Pamatuji si, jak jsem jednou svou v žertu míněnou poznámkou („Kam jde Jirka s tou kytkou?“ „Přece požádat Martinu o ruku…“) spustila příval dohad, domněnek, zaručených polopravd a nesmyslných otázek typu „Hele, slyšel jsem, že prý …“.

Naštěstí oba zúčastnění tehdy projevili velkou dávku smyslu pro humor, dokonce ony fámy místy i přiživovali, čímž několik měsíců udržovali konstantní hladinu napětí. Dovedu si však představit situaci, kdy jedna neopatrná poznámka může vyvolat efekt slona v porcelánu a poničit mnoho vztahů. Inu, i tady platí staré známé: „Mluviti stříbro, mlčeti zlato.“

Co nevím, to vymyslím

Říká se, že podhoubí pro šíření pomluv je složeno z nedostatku práce (nudící se člověk má čas vymýšlet drby) a z nedostatku informací (vždycky se dá počátek příběhu vhodně rozvinout).

Dle psychologů jsou k této činnosti přirozeně náchylnější ženské kolektivy a lidé s nižším IQ. Pohybuji se v ženském kolektivu a danou pravdu mohu potvrdit - velmi rychle jsem pochopila, že v některých budovách i stěny mají uši. Co teď s tím?

Vhodná strategie: základ vítězství

Ať chceme či nechceme, pomluvy tu byly, jsou a budou. To je prostě fakt, se kterým se musíme nějak vyrovnat. Způsoby onoho vyrovnání se jsou různé a hrůzné. 

Někdy se problémy řeší nejlíp tím, že se neřeší. Prostě pomluvy přišly, tak je nechte se prohnat jako vichřici a pak případně zameťte střepy.

V některých případech můžete zkusit uvést do praxe známé motto „S úsměvem jde všechno líp!“ a pokusit se zvědavou osobu rozesmát, pobavit anebo alespoň zarazit. Účelné může být vygradování dané pomluvy ad absurdum: „Hele, slyšel jsem, že prý spíš s šéfem, co je na tom pravdy?“ „Jednom s naším šéfem? Dyť já přece spím i s jeho nadřízeným, pak taky s chlápkem od vedle a nesmíš zapomenout na poslíčka, co chodí s dopisy. No vážně, vedu si na to notýsek … ohromně zábavné.“

Tahle strategie chce ovšem pevné nervy a dostatek odvahy. Nezapomeňte, že zejména v kolektivech osob s nižším IQ váš vtip může zůstat nepochopen a snaha pobavit může přinést více škody než užitku.

Jak se vyhnout jedovatým šípům pomluv

Je-li někdo do hlouby nitra zasažen šípy pomluv, snadno to poznáte. Je na něm patrna hluboká zahořklost. Někdy je každá rada drahá a každá situace je trochu jiná. Je čas bojovat o vztahy a je čas vztahy zanechávat za sebou a vyklidit pole. To je ale ovšem spíše otázka pro psychologa – o uzdravování zraněné duše bude řeč někdy jindy.

Co tedy může dělat člověk, z něhož si okolí udělá terč? Především musí předstírat, že žádné šípy nevidí. A to i navzdory tomu, že šípy dopadají přímo u něj. Dále se musí naučit velmi rychle uhýbat. A konečně, musí předstírat, že se nic, ale vůbec nic nestalo.

Chcete-li se vyhnout zásahům, pak mám pro vás tři jednoduché rady:
za prvé: nikdy se nesnažte poučit o módní a snadno zvládnutelné disciplíně střílení šípů pomluv.
Za druhé: vyhýbejte se společnosti všech, kteří se touto disciplínou zabývají.
A za třetí: držte svá ústa pevně zavřená.

Jedině tímto způsobem lze dosáhnout toho, že se vás šípy pomluv nikdy nedotknou.

Autor: Lucie Černohorská
23. října 2009