Opustil manželku kvůli mně. Šíleně se bojím, že to udělá znovu!

Pavla jsem poznala přes práci. Pracuju ve firmě, která zařizuje na klíč teambuildingové akce a jednu z nich jsme zařizovali právě bance, ve které působí on. Obvykle platí, že klientům připravujeme program přes den a večer už mají ve své režii, ale tenkrát se sešli výjimečně příjemní lidé a nakonec jsme si s nimi i s mými kolegy povídali skoro do rána.

Pavel mě oslovil sám, protože ho zaujaly sportovní aktivity, které jsem jim připravila odpoledne, a pak jsme strávili podstatnou část večera debatami o sportu. Ukázalo se, že si máme pořád o čem povídat, a já se přistihla, jak přemýšlím, že se mi ten chlap moc líbí a jestli je ženatý. Prstýnek totiž neměl. Navíc se na mě díval takovým tím pohledem, který vám jasně říká, že i vy se líbíte jemu.

Ráno při odjezdu z místa mi ale podával ruku a na ní jsem najednou prstýnek uviděla. Zřejmě si ho předtím sundal kvůli volejbalovému utkání a pak jen zapomněl nandat. Zklamaně jsem se s ním rozloučila a považovala věc za uzavřenou. Jenže asi za tři týdny mi najednou zazvonil telefon a ozval se Pavel. Prý na mě nemůže přestat myslet a rád by mě pozval na večeři. Podotkla jsem, co by na to řekla jeho žena. Chvíli bylo ticho, pak odpověděl, že to záleží na tom, jak ta večeře proběhne. Docela mě takovou odpovědí odzbrojil. Řekla jsem mu, že si to musím rozmyslet, ale naléhal tak dlouho, až jsem nakonec souhlasila.

Na nic jsem se neptala. Až když se blížily Vánoce

No a pak už to šlo poměrně rychle. Během první večeře to mezi námi jiskřilo, během druhé jsem se zamilovala a po třetí jsem ho vzala k sobě a milovali jsme se. Pořád jsem si říkala, ty huso blbá, co čekáš, že z toho bude? On o deset let starší, ženatý, úspěšný, zajištěný, ty mladá holka s holým zadkem. Posloužíš mu jako povyražení a za pár týdnů bude konec.

Jenže proti své vůli jsem ho měla opravdu čím dál raději. Pavel se totiž choval, jako kdybych byla na prvním místě. Nikdy neříkal, že musí už domů za ženou, nevytahoval na mě věty o tom, že mu manželka nerozumí, že je s ní jen kvůli dětem. Spíš to vypadalo, jako by ani žádná manželka nebyla. A já se na ni neptala, strkala jsem hlavu do písku.

Jenže žádná milenka nechce být věčně milenkou. Když náš vztah trval už přes půl roku a blížily se Vánoce, nedalo mi to a začala jsem se trochu vyptávat. Jak je bude trávit, jestli se uvidíme, jestli si dáme dárky… Tehdy prvně se začal maličko kroutit a mě to přimělo vynutit si vážný rozhovor na tohle téma.

Řekla jsem mu, že ho miluju, že je mi s ním dobře, ale že taky chci mít jednou vlastní rodinu a ne mu jen doplňovat tu jeho. A že pokud on chce na další měsíce nebo roky všechno ponechat, jak je, bude lepší se rozejít, i když mě to bude hodně bolet.

Pavel vypadal zaraženě a dlouho mlčel. Pak řekl, že mu to doteď vyhovovalo, ale chce, abych byla šťastná i já. A že si to musí promyslet. Zase jednou mě svými slovy překvapil. Pak se mi ale pár týdnů prakticky vyhýbal a nakonec zavolal, že na Vánoce se neuvidíme, že je stráví s rodinou - tedy manželkou a pětiletým synem. Svátky jsem víceméně probrečela, považovala jsem to za jasné znamení, že to je konec.

Místo abych si užívala, užírám se pochybnostmi

Jenže druhého ledna se u mě Pavel zničehonic objevil. Vypadal dost vyčerpaně, ale zároveň tak nějak uvolněně. A pak mě šokoval. Vánoce strávil s rodinou a hned po svátcích manželce řekl, že se chce rozejít. „Nový rok se má začít s čistým štítem,“ usmál se na mě.

„Původně jsem tohle neplánoval, ale ty sis mě tak omotala, že už si neumím představit, že bych o tebe přišel. Chci žít s tebou, i když jsem si vždycky myslel, že se rozvodu vyhnu. Ale už to neklape, i kdybych to s tebou skončil, doma už šťastný nebudu. To jsem s tebou.“

Byla jsem nejšťastnější člověk na světě. Ale dokud neproběhl rozvod, který se kvůli majetku docela táhl, pořád jsem nevěřila, že Pavel bude opravdu můj. Věřit jsem začala až v den naší svatby. To bylo před necelými čtyřmi lety a já byla v pátém měsíci. Dneska máme tříletého syna a roční dceru a já, místo abych si užívala nejhezčí roky, jsem vlastně nešťastná. Nevím, kdy se to stalo, ale postupně jsem začala trpět úplnou fóbií, že mě Pavel opustí úplně stejně, jako to udělal své první ženě.

Po druhém porodu se mi nedaří dostat tak dobře do původní formy a váhy, když se podívám do zrcadla, vidím hlavně unavenou rozlítanou mámu dvou dětí, ne tu sportovní pěknou holku, kterou můj muž poznal. Nemám žádný důvod si myslet, že mě manžel podvádí, ale přesto se toho pořád bojím a jen silou vůle si musím přikazovat, abych se po tom nezačala nějak pídit.

Chová se ke mně pořád stejně hezky, jenže já si to nějak nedokážu užívat, jsem pořád nervózní, někdy i podrážděná a to se mu samozřejmě nelíbí. Jen si nedokážu pomoct. Neustále přemýšlím, jak mu to fungovalo s první ženou, proč si vůbec něco začal se mnou, když ona byla třeba naprosto fajn. Vím, že takovými úvahami se jen ničím, ale nedokážu si pomoct. Pořád v hlavě mám nějaký hlásek, který mi našeptává, že co jsem provedla někomu jinému, se mi stejně vrátí…

Simona, 32 let