Opustila mě, jak žít dál?
Kdyby zavolala, Roman by za ní okamžitě běžel. V březnu to bude rok, co se rozešli. Rozchod přišel z jejího popudu. Prý potřebovala být sama a urovnat si, co dál se svým životem. Tak šel dál i on. Jenže celých těch dvanáct měsíců spíš kulhá, než aby vzpřímeně kráčel vstříc budoucnosti… ONA mu tak zoufale chybí!
Určitě už jste taky někdy zaslechli, že muž má jedinou lásku a tou je svět. Zato žena má prý jediný svět - lásku. Podle obecného mínění jsou ženy na mužích závislejší než muži na ženách, a tak vše, co souvisí s láskou, prožívají ženy mnohem intenzivněji a bolestněji. Že to může být zkreslený pohled na věc dokazuje nejen příběh Romana, ale také vědci. Badatelé z Univerzity Winston-Salem v Severní Karolíně přišli na to, že muži jsou podle všeho citovější, než se zdá, a že při milostných karambolech - zejména rozchodech - trpí víc než ženy. Proč tomu tak je?
Studie publikovaná v časopise Journal of Health and Social Behavior tvrdí, že muži bývají víc soustředění na partnerku, zatímco ženy mají mnohem širší okruh lidí, s nimiž jsou ve spojení. Rozchod tak mužům způsobuje hlubší pocit sociální izolace a může vést k trvalému emočnímu stresu. Psycholožka a sexuoložka Laura Janáčková má ve své praxi několik opuštěných mužů. Nad výsledky studie pokyvuje hlavou, ale dodává, že všechny muže nelze házet do jednoho pytle: jejich prožívání rozchodu závisí na tom, jestli je opustí „pouze“ milenka, přítelkyně, nebo dlouholetá manželka, na délce vztahu, věku a dalších okolnostech.
„Muži mají v repertoáru dvě základní strategie: pro dlouhodobý a pro krátkodobý vztah. Opustí-li muže manželka, do které investoval city a zdroje, je to pro něj náročnější, než když ho opustí milenka v rámci krátkodobé avantýry. Roli hraje ale i kvalita vztahu a jeho délka. Zásadně pak psychické prožívání rozchodu ovlivňuje to, jestli jsou ve vztahu děti,“ říká odbornice. Obvyklé představy o mužích coby necitelných a netečných osobách vyvrací i psycholog Zbyšek Mohaupt: „Rozchod pro muže (ale i pro ženy) znamená prožitek ztráty: životní stability, zázemí coby protiváhy exponovaného pracovního prostředí, statusu, zdroje ocenění, obdivu a uznání, stabilní sexuální partnerky. Pokud nás partnerka opustí, říká nám tím, kromě jiného, že pro ni nemáme dostatečnou hodnotu pro život - devalvuje nás tím. A to bolí.“
Jak se s tím vyrovnat?
Každý rozchod je náročný a je jasné, že nikdo z dvojice se při něm necítí dobře. Ať už to byl nakonec kdokoli, kdo zapříčinil rozpad vztahu… Psychologové většinou rozlišují tři fáze reakce na rozchod. Mix různých pocitů střídá nejprve snaha popřít realitu: ten druhý to přece nemůže myslet vážně! Jenže většinou to vážně myslí a je nutné se s tím smířit. Ve druhé fázi se objevuje ukřivdění, někdy i touha po pomstě, nebo naopak pocit ublížení. Teprve ve fázi třetí přichází pocit smíření a cosi jako snaha o odpuštění. Je samozřejmě rozdíl mezi rozchodem z čistého nebe a takovým, který je důsledkem dlouhodobé krize způsobené například nevěrou. Jestliže má opuštěný možnost znát konkrétní příčinu, která je pro něj navíc pochopitelná a dává vlastně logický smysl, jsou vyrovnávací mechanismy s nastalou situací efektivnější.
Podle psychologa Zbyška Mohaupta pomáhá najít si záhy po rozchodu čas a prostor pro truchlení a odžít si ho. „Vzpomínat, tesknit, oplakávat, snít, zkrátka truchlit po bývalé partnerce je přirozené a zdravé, podobně jako je přirozené hledat bývalou ženu v jiných a nacházet ji v mnoha dalších tvářích,“ říká. Když partnerka práskne dveřmi, doporučuje mužům přerušit s ní veškeré kontakty a soustředit se sám na sebe: dobré je ujasnit si, co pro vás bylo v minulém vztahu nejvýznamnější a co potřebujete i nadále - a to pak hledat u nových žen. Někdy jsou rozchody jen potvrzením toho, co člověk kdesi vzadu tuší už dávno: že vztah vyčpěl a jediné, co ho drželo pohromadě, byla neochota činit zásadní rozhodnutí. Někteří muži tak po čase svým partnerkám vlastně děkují: udělaly za ně to nepříjemné, a i když to zprvu velmi bolelo, daly jim šanci začít nový život. Nicméně není výjimečné, když se ve fázi vyrovnávání se s rozchodem u muže objevuje touha vrátit čas zpátky a sebe do náruče partnerky. Někdy to znamená, že si jen nechce připustit konec, ale často touží pootočit ručičky hodin opačným směrem jenom proto, aby partnerství mohl ukončit on sám: aby nebyl opuštěným, ale opouštějícím.
V náruči převaděčky
„Vím, že to mezi mnou a Irenou nebude trvat dlouho,“ říkal mi kdysi jeden můj kamarád. „Ona je fajn, ale já teď nejsem na vážný vztah připravený. Irena je vlastně taková náplast, která mi má pomoct zapomenout na rozchod. Je to převaděčka.“ Když jsem se tak poptávala ve svém okolí, téměř každý se minimálně jednou v životě nechal takzvaně převést od úžasné Bývalé nebo Bývalého k lepším Budoucím. Podle odborníků to není ideální řešení. Po rozchodu byste měli zůstat nějaký čas sami - to platí pro muže i pro ženy stejně. Jednak aby se zacelily rány a jednak abyste si ujasnili představy o budoucnosti. Vrhnout se hned do něčeho nového, i když nevážného, není ta nejlepší cesta.
„První tři měsíce po rozchodu se u muže střídá smutek s nadějí a depresivní ladění se vztekem. Tato psychická labilita se pak odráží i v jeho chování. Muži jsou náchylní ke krátkodobým vztahům, myslí si, že jim takové partnerství dá zapomenout, ale většinou je to opravdu jenom náplast na ránu. Na chvíli možná zapomenou, ale rána potřebuje čas, aby se zahojila,“ říká psycholožka Laura Janáčková. Muž by se měl nejprve vypořádat s pocity selhání a zanalyzovat svou situaci. Poté je podle odbornice třeba zvážit, co dál se životem (Chci teď vůbec trávit čas v dalším vztahu? Jaká by měla být moje partnerka? Co mohu nabídnout já?), a teprve když jsou všechny důležité otázky zodpovězeny, může se začít rozhlížet po nové partnerce.
Jak dlouho by měla trvat samota a s ní pojící se rozvažování? Je to individuální, ale obecně odborníci doporučují půl roku až rok. „Ve většině případů to trvá celý rok, než je muž opět schopen hledat pevný a dlouhodobý vztah,“ říká Laura Janáčková. Řada mužů má po rozchodu tendenci udělat tlustou čáru za minulostí hodně rychle. Jenže pocit „jsem v pohodě“ si nelze naordinovat na povel. Převaděčky muže krátkodobě sice utěší, ale nic za ně nevyřeší. Nepomohou vyrovnat se s rozchodem a srovnat si všechno v hlavě. Proto - z pohledu druhé strany - jít do vztahu s člověkem, který se zrovna vzpamatovává z rozchodu, nebývá šťastnou volbou. Jen těžko můžete očekávat, že se do vztahu vrhne s nadšením a dá mu maximum.
Návrat? Nemožné!
Jednotlivé fáze vyrovnání se s rozchodem prožívá každý muž jinak: jeden brečí, druhý prohlašuje, že žádnou ženu už nechce do smrti vidět, třetí si naplno užívá svobody - co den, to jiná náruč. Každé začátky jsou obtížné a ty porozchodové zvlášť. Když už ale trvají příliš dlouho a muž není schopen vykročit ze vzpomínek směrem k budoucnosti, je něco špatně. Někteří lidé si rádi pěstují vzpomínky, je to takový jejich fantazijní svět. V zásadě proti tomu nelze nic namítat, ale je potřeba udržovat zdravé hranice - představy nesmí mít navrch, protože jinak se přestaneme snažit v reálném životě, a nic nám tudíž nebude fungovat.
„Když má muž dlouhodobou tendenci na bývalou ženu nejen vzpomínat, ale dál se snaží ji kontaktovat, rozvíjí představy o společné budoucnosti nebo má i po roce od rozchodu pocity neukončenosti, dluhu, nespravedlnosti, neuzavřenosti, chybějící druhé šance a v důsledku toho není schopen navázat a udržet nový vztah, stojí za to, zvážit konzultaci s odborníkem,“ tvrdí Zbyšek Mohaupt a pokračuje: „U odborníka se muž může připravit na 3P: pátrání (ve vlastním sebeobrazu, nevyjádřených potřebách, minulých vlivech), porozumění (vzorcům svého chování a prožívání) a pouštění (včetně ukončovacího rituálu).“ Dřív nebo později by se měl muž s rozchodem vyrovnat a na svou expřítelkyni začít pomýšlet skutečně jako na bývalou. Na první pohled to možná vypadá jako jednoduchý úkol.
Ale jen odborníci a muži, kteří něco podobného prožili, skutečně vědí, jak dlouho se hojí rány na duši. Každopádně k tomuto tématu je nutné dodat i stručnou poznámku pro ženy: některé se totiž nerozcházejí s muži z žádných závažných důvodů, ale z obyčejného trucu. „Žena, která doufá, že když opustí muže, ten bude sám a hladový sedět v neuklizeném bytě, na sobě špinavé prádlo, se hluboce mýlí,“ říká psycholožka Laura Janáčková a dodává: „Jestliže má muž zdroje, dřív než vůbec stačí přijít na to, proč ho jeho partnerka opustila (aby zjistil, že bez ní nemůže žít), přijde žena jiná a ta se o něj ráda bude starat.“ Když k tomu připočteme, že opuštění muži v jakémkoli věku mají větší šanci najít si kvalitní partnerku, je přes všechny těžkosti mužského rozchodu nakonec zcela namístě se ptát: pro koho opuštění v konečném důsledku vlastně představuje větší hrozbu?
Autor: Jana Benešovská (Moje Psychologie)
