Otec mi zničí každý vztah. Chce mě mít pro sebe
Asi je to všechno tím, že jsem jedináček a maminka je vážně nemocná, a tak se otec bojí, že když mě „ztratí“, bude sám. Myslím, že to všechno snad ani nedělá úplně záměrně a s úmyslem ublížit. Občas se snažím ho chápat; s maminkou nemá vůbec snadný život a částečně ho obdivuji, jak maminčiny dlouholeté deprese zvládá. Mnoho mužů na jeho místě by svou ženu opustilo. Bohužel se můj otec hodně upnul na mě a nevědomky mi tím velmi ubližuje. Před třemi týdny mě kvůli němu opustil přítel, kterého jsem velmi milovala a stále miluji. Vím, že bych se asi měla odstěhovat, ale bojím se, jak by to doma dopadlo.
Ničí mi systematicky všechny vztahy
S Adamem jsem se seznámila v práci. Bylo to romantické i humorné zároveň. Oba jsme byli docela nesmělí, a tak nám mé milé kolegyně různě pomáhaly, abychom se oba odhodlali pokročit od prvních úsměvů někam dál. Vztah s Adamem, mou velkou láskou, vydržel skoro rok, než ho můj otec úplně zničil. Vztahy, které jsem měla před Adamem, obvykle zadusil už na začátku. Do mých šestnácti let u nás byli kluci absolutně tabu. Táta si vše dobře pojistil. Mnoho let jsem hrála závodně tenis a táta jezdil všude se mnou. Na nic než sport a školu nebyl čas. Navíc je táta nepřehlédnutelný, má dva metry, působí jako velký extrovert a bohorovný pohodář – ale není. Jenže to lidé netuší. Táta je sice na jednu stranu fajn chlap, ale velmi autoritativní, se mnou i mámou jedná z pozice moci, nepřipouští žádné argumenty. Prostě se u nás poslouchá, a pak je doma pohoda.
Když jsem se v šestnácti poprvé zamilovala do kamaráda z oddílu, a on to poznal, dotlačil mě k „přiznání“, jestli „něco bylo“. Strašně jsem se styděla. Nebylo nic! Kdy asi? Jenže tím to nekončilo; zavolal také onomu chlapci a promlouval mu do duše. Měla jsem pak v oddíle obrovskou ostudu, všichni si ze mě dělali legraci. Tím skončily mé sportovní lásky.
Cítila jsem, že se mnou táta rozehrál podivnou hru
Platonických lásek jsem měla samozřejmě ještě několik, všechny skončily dřív, než mohl začít nějaký opravdový vztah. Musela jsem být v osm doma, táta mě neustále kontroloval, hlídal, podezříval. Před maturitou jsem chodila měsíc s jedním klukem z gymnázia, které bylo nedaleko naší školy a nějak se mi podařilo odjet s ním na víkend na chatu k jeho rodičům. Dodnes nevím, jak se to táta dozvěděl, ale tentokrát byl rafinovaný.
Onen „kamarád“ se se mnou velmi rychle rozešel. Táta mu totiž ještě na chatu zavolal, že se mu moc omlouvá, ale že mám „bláznivou mámu“, o kterou se musím starat, ale to ať si prý nechá pro sebe, že mu to říká jako chlap chlapovi.
Navzdory nervovému vypětí jsem úspěšně odmaturovala. Táta mě opět dostal „do kolen“ – ale tentokrát jinak. Zaplatil mi dovolenou u moře! Mohla jsem jet sama s kamarádkou, nějak se domluvil na společném dárku za maturitu s jejími rodiči. Nadto se mi ještě omluvil, že „to s tou chalupou“ prostě asi neodhadl. Byla jsem tehdy neskutečně šťastná…a naivní!
Po dovolené na mě čekala skvělá nabídka práce – v níž měl samozřejmě táta také prsty, jako ve všem. Jenže já měla pocit, že život je krásný. Nebyl! Bohužel. Můj otec mi rok na to vzal i mou další, tentokrát opravdu velkou lásku. Adam odešel z velmi podobných důvodů jako přítel, kterého jsem měla před maturitou. Táta na to šel opět chytře, netlačil, nevyhrožoval, ale manipuloval. Zneužíval máminy deprese – telefonoval mi v nevodnou dobu, sjednával si s námi oběma schůzky – prý aby se poradil. Pak si před námi „vyléval srdce“ a jednou dokonce plakal.
Teatrálně žádal Adama o trpělivost a pochopení, neustále se omlouval. Adamovi se vůbec nedivím, když mi napsal: „Zdenko, tohle by neklapalo. Vaše rodina není v pořádku, ani táta, ani máma a bohužel ani ty. Jsi krásná a hodná holka, jestli chceš žít a nejen přežívat, tak se osamostatni a postav na vlastní nohy. Přeji ti vše dobré.“ Větší bolest jsem nikdy nezažila. Zatím nemám sílu rodiče odstřihnout, nevím, jak to mám udělat. Když se odstěhuji, stejně mi bude táta stále volat, navštěvovat mě nebo se dožadovat návštěv. Jsem zoufalá!
Zdena, 24 let
