Pět jazyků lásky: Slova povzbuzení
Každý začátek je těžký
Všichni občas potřebujeme, aby nám někdo poklepal na rameno a řekl: „No ne, to je skvělé. Moc se mi to líbí. To se ti fakt povedlo.“ Obvykle až tak moc nezáleží na tom, jestli oceňovanou věcí je nová halenka, upečená bábovka či výběr filmu.
Bohužel samotná potřeba pochvaly nic neříká o tom, jestli ji umíme přijmout. Sáhněme si do svědomí – jak často chválícího setřeme slovy „To je jenom takový levný kousek z výprodeje,“ „To přece umí každý,“ či „Ale vždyť to nebylo nic složitého.“ Naučme se přijímat chválu. Není to nic složitého. Někdy stačí říct jenom „Děkuju“ a přidat malý úsměv.
Tak jako v tenise i v životě je občas míček na vaší straně hřiště. Teď, když už jste si vyzkoušeli, jaké to je přijmout dobře míněnou pochvalu, je na vás, abyste nebyli pasivní, ale aktivní. Buďte těmi, kdo převezmou iniciativu a začnou dělat a říkat věci, které obohatí život těch ostatních.
Napište si seznam
Možná vám ti připadá směšné. Ale zkuste to. Až se někdy budete nudit, třeba cestou v MHD, zkuste si vzít tužku a papír (dobrá, tak tedy mobilní telefon a tamější poznámkový blok) a vymyslet pár vět, které byste mohli říkat lidem okolo. Například
Vždycky, když tě vidím, tak se usmíváš. Ráda tě potkávám, hned mám pak lepší náladu.“
- „Udělala jsi to skvěle. Děkuju.“
- „Ten film jsi vybrala moc dobře, moc se mi líbil.“
- „Tvoje maily jsou vždycky stručné, jasné a výstižné, takže vím přesně, co se po mně chce. Díky.“
- „Je fajn, že každé ráno, než dojdu do práce, postavíš vodu na kafe, takže já pak můžu přijít k hotovému. Vždycky je to ráno veselejší.“
- „Ta tvoje výdrž na kole mně zahanbuje. Než s tebou příště zase někam pojedu, budu muset pořádně trénovat, abych si netrhla ostudu.“
Nemusíte hned chrlit komplimenty jak na běžícím pásu. Pro začátek stačí, když kupříkladu jednou za týden najdete a využijete příležitost k pochvale. Míst, kde se dá hledat, je spousta – doma, mezi přáteli, na pracovišti. Stačí jen chtít.
Povzbuzení není pochlebování
Nezapomeňte, že všeho moc škodí. Slova povzbuzení rozhodně neznamenají „mazání medu kolem pusy“. Není nutné hned na potkání vykládat protějšku (zejména protějšku opačného pohlaví), jak je úžasný, skvelý, neodolatelný a jak byste to bez něj nezvládla. Ano, jistě, je pár jedinců, kteří vám to „sežerou i s navijákem“, ale většina populace vám věřit nebude. Proč? Prostě proto, že to není pravda.
Vyhněte se natírání trávy na zeleno. Pokud váš syn hraje fotbal a na daném zápase mu to moc nešlo, nemá smysl mu vykládat, jak byl skvělý a nejlepší. Vždyť i vy sami nemáte rádi pokrytecké chválení – takové ty přeslazené slova, z nichž se vám dělá špatně. Hezky to shrnuje Kevin Leman, mezinárodně uznávaný psycholog: „Smysluplné povzbuzování vychází z toho, že si u dětí nebo u svého životního partnera všimnete něčeho pozitivního a řeknete: ‚Tohle je dobré, na tom se dá stavět.‘ “
Když mě nikdo nepochválí, pochválím se sám
Má kamarádka Andrea mi jednou s úsměvem popisovala, jak učila svého manžela, aby ji čas od času pochválil. „No, šlo to ztuha. Ale vždycky, když jsem uvařila něco k jídlu, tak jsem u stolu pronášela výroky typu ‚To je ale dobrá polívka. Tak výbornou rajskou jsem už dlouho nejedla. Kdopak ji asi vařil?‘. Ze začátku se mi dostávalo jen chabé podpory, něco jako ‚Hmm, je to dobrý‘ ,ale teď po letech tyhle slova chvály pronáší manžel a děti už sami.“ A pak že starého psa novým kouskům nenaučíte. Jak se zdá, všechno jde, když se chce.
Příště bude řeč o dávání a přijímání dárků. Možná se zdá, že tento jazyk je nejjednodušší, ale nenechte se zmást, i zde můžete pěkně šlápnout vedle. Nenechte si ujít druhý díl našeho miniseriálu Pět jazyků lásky.
