Posedlá svým vzhledem...
Ptali jsme se
!Lenky Černé, odbornice na hubnutí a zdravý životní styl www.life-clinic.cz
V poslední době se zdá, že se lidé dělí na dva „tábory“. Jedni jsou ke svému tělu, zdraví i vzhledu tak lhostejní, že jsou ve čtyřiceti rádi, když přežijí první infarkt či mrtvici. O těch koneckonců čtete v rámci osvěty o zdravém životním stylu asi pořád.
Ti druzí sportují, úzkostlivě si hlídají jídelníček, podíl svalové hmoty v těle, dbají na to, aby za každých okolností vypadali perfektně (dobře nestačí!) a prakticky všechen svůj čas věnují zušlechťování tělesné schránky i ladění šatníku. Přece chtějí žít dlouho, být fit a k tomu vypadat super, no ne? A právě o takových lidech bude dneska řeč.
O těch, kteří péči o sebe samé dovedli nikoli do dokonalosti, ale do posedlosti. Protože jak na úvod říká Lenka Černá z Life Clinic Prague: „Oba extrémy jsou špatné. Pokud nám na vzhledu nezáleží, jedná se o extrémní stav, ve kterém jsme buď proto, že máme nulové sebevědomí a nemáme k sobě vztah, anebo proto, že nám totální ležérnost ulevuje od společenského tlaku. Pokud na sebe dbáme až moc, děláme to pro změnu s motivem strachu, kdy se například obáváme, co si o mně budou druzí myslet.“ Optimální je samozřejmě zlatá střední cesta, jenže, co si budeme povídat, po té kráčí jen málo z nás. Takže zpět k extrémnímu pečování o sebe sama…
Touha po dokonalosti
Pokud se jen trochu zajímáte o to, kdo jste a proč jste právě takoví, jací jste, asi vás nepřekvapí, že prapůvodní základ dospělé touhy po dokonalosti v nás může „položit“ naše rodina, výchova.
„Když mě rodiče od útlého věku upozorňují, že se musím dobře chovat a dělat vše na 100 %, pak mi takové nastavení prostě zůstane. Perfekcionisté by tedy měli hledat kořeny své přehnané snahy v takzvaném emočním naprogramování, které jim způsobuje nutkavou potřebu dělat, vystupovat i vypadat perfektně a které převzali právě v dětství a dospívání,“ souhlasí Lenka Černá a podotýká, že to, co se v nás nastartovalo výchovou, především u nás žen také výrazně podporuje nezdravá mediální „masáž“, která neustále požaduje ženu štíhlou, zdravou, krásnou, perfektně oblečenou, nalíčenou, zkrátka dokonale vyhlížející. „Dámy, které nejsou ‚in‘, se mohou cítit méně oblíbené, a proto se snaží přizpůsobit se celospolečenské představě o tom, jak by měla vypadat jakási ‚superžena‘,“ dokresluje naše odbornice skutečnost, že je honba za dokonalostí nikoli projevem sebelásky, ale touhy splnit požadavky okolí (rodiny i širší společnosti)! A už to je na tom nezdravé. Protože cokoli dělám, měla bych dělat přece pro sebe, nikoli proto, že cítím (ná)tlak! Řekněte, jsem sexy?
Jak už jsme se zmínili, výrazným rysem lidí „ohrožených“ posedlostí po dokonalém vzezření je nedostatečná láska k sobě samým. Paradox! Ti, co se honí z posilovny na kolo a zase zpátky, aby si cestou dali ještě jógu, to nedělají kvůli tomu, že se mají rádi, ale naopak proto, že je jejich vztah k jejich já negativní. Neustále na sobě vidí vady. Že nikdo není dokonalý, absolutně neberou v potaz, a dál se ženou za vizí perfektního člověka. Jak ale upozorňuje Lenka Černá, dosažení takové mety je nemožné, a honba za ní nekonečná, vysilující. Kromě toho jsou takoví věčně nespokojení lidé plně v zajetí hodnocení od okolí.
Asketická sebetyranie
Co se lidem posedlým vlastním vzhledem rozhodně nedá upřít, je při tom všem maximální disciplína. Nemlsají ani nepolevují v tréninkovém plánu. Ale upřímně – kde jsou radosti? Požitky? Sladké i jiné hříchy? Kde je volnost, štěstí, láska? Všechny ty pomyslné pamlsky života, které lidé posedlí svým vzhledem často míjejí jako nepodstatné, protože v jejich plánu dosažení dokonalosti prostě nejsou? Není pak takový život vlastně nesmírně chudý, jakkoli „oblečený“ do skvěle padnoucích módních kousků a lodiček na vysokém podpatku? No řekněte sama, stojí to za to? A než si rozmyslíte odpověď, podíváme se na to, jak to mají lidé ženoucí se za dokonalostí třeba… se vztahy!
Svůj k svému
Samozřejmě, nikdo není rád sám. Jenomže když jsou někteří tak sebekritičtí sami k sobě, jak se asi poperou s nedokonalostí potenciálního partnera? Může vůbec někdo projít jejich přísným „sítem“? Jak uklidňuje Lenka Černá z Life Clinic Prague, může: „Šanci na kvalitní vztah daný člověk určitě má. Je ale pravděpodobné, že ‚dokonalost‘ bude vyžadovat i od partnerky či partnera a určitě si bude vybírat protějšek, který je mu podobný. Nezapomeňme, že partner je naším emočním zrcadlem a ze 70 % je z hlediska emočního naprogramování stejný!“ Možná proto si nedávno krásní lidé otevřeli na internetu seznamku pouze pro krásné lidi. Každý nový člen tam musí projít přísným výběrem stávajících členů, a pokud není shledán hezkým, má smůlu (a pošramocené sebevědomí). Projde-li, může se probírat nabídkou krásných lidí, kteří se navíc rozhodli být štědří i k nehezkým spoluobčanům a otevřeli spermobanku plnou potenciálních krásných dětí od krásných dárců… Vážně se vám to zdá v pořádku? No, pak se vám asi na stránkách www.beautifulpeople.com bude líbit! My ostatní se budeme dál podivovat a ptát se, kam se vytratila krása duše…
Fyzično vítězí?
Ne, nikdo nechce tvrdit, že stačí být milý a laskavý, pojem krásy hraje mezi lidmi důležitou roli od nepaměti. Jen se nám to jaksi nesmyslně hrotí! „Krása lidstvo fascinovala již od dávnověku a bude podle mého názoru posuzována stále i v budoucnosti,“ souhlasí Lenka Černá a pokračuje: „Ale je důležité uvědomit si, že vnější krása nestačí a vždycky bude mít spojitost s tou vnitřní. Co z nás vyzařuje, je to, co si o sobě myslíme my sami.“ Ano, takže nakonec vlastně jako ženská s lehkou nadváhou můžete připadat světu přitažlivější než slečna s velikostí 36 – jen proto, že vy máte sebevědomí a sebelásky na rozdávání, zatímco ona na tu svou pidivelikost hubla a hladověla jen proto, že by ji podle její domněnky okolí jinak nepřijalo. A opět paradoxně se tak dostala do situace, kdy ji okolí přes maximální snahu vypadat „nějak“ nepřijímá, protože ona prostě není v pohodě sama se sebou! A tak jsme vlastně opět u „jádra pudla“. Za vším musíme hledat (ne)dostatek sebelásky.
Zastavte to včas!
Všechno se samozřejmě dá zastavit, napravit. Posedlost lze zmírnit ve zdravý životní styl a zálibu v hezkém oblékání. Ale ten, koho se to týká, se musí chtít změnit, a to budou samozřejmě trable! Nicméně, jde to. To potvrzuje i Lenka Černá, když říká: „V případě posedlosti vlastním vzhledem jde o určitý celoživotní návyk, kterého se můžeme zbavit pomocí přeprogramování našeho emočního podvědomí. Je to samozřejmě otázkou delšího časového období (asi půl roku intenzivního koučinku). Asi nejvíce se přitom perfekcionisté bojí, že se z nich stanou, s nadsázkou řečeno, umouněné a nezajímavé osobnosti. Proto je pro ně překonávání touhy po dokonalosti opravdu hodně psychicky náročné.“ Takže naděje existuje. A pokud ji právě vy potřebujete, držíme palce!
Autor: Jana Potužníková (Dieta)
