Překvapení jako životabudič

Když byla moje dcera malá, měla radost z dárků, ale stejně velkou a svým způsobem ještě větší z překvapení, jak a kde je v den svých narozenin objeví. Většinou jsem je naaranžovala s pomocí jejích starých plyšových zvířat, ale nikdy dopředu nevěděla, s jakou „akcí“ plyšáci ten rok přijdou. Někdy kolem dvanáctého roku jsem přestala, myslela jsem, že už je na to moc velká a že se víc baví maminka než odrůstající dítě. Nicméně oběma nám zůstaly magické chvíle překvapených zářících očí…

Osvěžující význam překvapení v každodenním životě vysvětluje americká podnikatelka ukrajinského původu Tania Luna ve své knize Překvapení (Surprise: Embrace the Unpredictable and Engineer the Unexpected). Měřeno empiricky – překvapení údajně až o 400 % zintenzivní naše emoce. A díky tomu si překvapení dobře pamatujeme. V tu chvíli totiž výrazně ožijeme a silněji vnímáme – překvapení je neurologická obdoba pauzy na přehrávači.

Tania Luna vysvětluje: „Přerušíme to, čím jsme se zrovna zabývali, překvapení uloupí naši pozornost a donutí nás k soustředění. Bez ohledu na to, jak velké nebo nepatrné je překvapení, v mozku probíhá totéž. Ztuhneme a všímáme si, jsme zaujati, hledáme vysvětlení, snažíme se ho pochopit, pak změníme perspektivu dočasného náhledu a nakonec se o tuto zkušenost podělíme s ostatními.“

PŘEKVAPENÍ VE VZTAHU

Uspokojivý vztah pomáhá člověku najít rovnováhu na životní houpačce. Vztah musí být dostatečně předvídatelný, aby nám poskytoval pocit bezpečí a jistoty, ale vedle toho by mu neměly chybět chvíle překvapení, aby ze vztahu nezmizela hravost. Řečeno jazykem chemika – překvapení produkuje dopamin, který vyvolává pocity příjemna, pocity, které jsou nám například vlastní během počáteční zamilovanosti.

Třeba romantičtí svůdníci jsou fenomenálně tvořiví, co se překvapení týče. S pytlíkem brambůrků a láhví levného vína vytvoří nezapomenutelnou scénu, protože je servírují při západu slunce, s výhledem na údolí, při svíčkách v odstaveném vagonu na opuštěném nádraží…

Dostat něco podobného do vztahu po letech splácení hypotéky může být fuška a výsledek nejistý. Tady překvapení často funguje nejlíp, když není dramatické, když partnera nevykolejí a nevyděsí. Profesor Arthur Aron ze Státní univerzity v New Yorku ve svých studiích hledá odpověď na otázku, jak vrátit vzájemnou přitažlivost partnerům, když po dvou letech (plus minus autobus) původní zamilovanost vyprchá. Stejně jako Tania Luna věří na důležitost překvapení.

V desetitýdenní studii rozdělil páry na dvě skupiny. Jedněm předepsal, aby spolu aspoň jednou týdne hodinu a půl činili něco příjemného, druhým, ať si vyšetří devadesát minut na něco vzrušujícího a neobvyklého. Skupina, která si do každodenního života vnesla překvapení, si zároveň svůj vztah „omladila“, rozpohybovala stagnující vody každodennosti. Přitažlivost zasunutá mezi složenkami, udušená hádkami, pookřála, připomněla dotyčným, proč jsou vlastně spolu.

PŘEKVAPENÍ A PŘEKVÁPKO???

Coby rodina jsme se posledních šest let přemísťovali na chalupu v Čechách z Anglie autem. Začalo to naší nenávistí vůči majiteli nízkonákladových aerolinek Ryanair. Otevřeně deklaroval, že jeho zákazníci jsou tady kvůli němu, a ne on kvůli zákazníkům. Řekli jsme si dost a já se těšila, jak budeme znovu objevovat Evropu. Můj manžel nemohl spát, když zjistil, že nemám zabukovaný jediný nocleh, že „uvidím“ až podle toho, jestli kamarádi ve Frankfurtu budou doma.

Já jsem naopak byla nepříčetná, že on neopustil dům bez toho, aby si všechno naplánoval a zkontroloval nejenom kde, ale i v jakém úhlu bude parkovat na druhé straně světa. Po rodinném putování jsme byli často tak vytočení, že jsme si oba říkali, že od sebe musíme utéct. Mně chyběla romantika nepředvídaného, překvapení nenadálého, on chtěl mít záruku, že se s unavenými dětmi nebudeme marně trmácet od jednoho obsazeného hotelu k zavšivené noclehárně. Ryanair nedávno svou politiku vůči zákazníkům konečně změnil (ukázalo se, že stejně zpruzených byly miliony) a my zase budeme létat.

Ale náš často oboustranně nedobrovolný cestovatelský kompromis vedl nakonec k tomu, že já už netrvám na překvapení za cenu, že šestnáct hodin budu věznit rodinu v plechové kraksně jen proto, že se mi líbila představa zničehonic prozkoumat barokní kostel, aby se pak ukázalo, že tu noc v celém Bavorsku není jediná postýlka volná. Francis mě na oplátku překvapil tím, že přiznal, že byl nakonec rád, že jsem zbourala jeho plynulý harmonogram, a děti tak mohly vidět v Kostnici dům, v němž věznili Jana Husa.

ZPOMALENÝ FILM

Psychologové přišli na to, že když prožíváme něco úžasného, čas nám plyne pomaleji. Moment, když „ten pravý“ vchází do místnosti, se ve filmu objevuje ve zpomaleném záběru. Nové teorie potvrzují, že přesně tak se v mozku zpomaluje naše vnímání času ve chvíli famózního zážitku. Tania Luna tvrdí, že takový okamžik okouzlení je druh překvapení, který je vyvolán krásou, extrémní složitostí, vyvolává ho v nás příroda, skvostný design, architektura, umění.

Ale totéž lze najít v každodenních momentech. Coby potrefená zahrádkářka opakovaně žasnu nad banální, ale přitom křišťálově dokonalou kapkou skvoucí se na černém tulipánu. Neurovědec David Eagleman si všiml, že neobvyklé zážitky se v naší paměti odvíjejí pomaleji než ty samozřejmé. Můžete hodinu trčet v zácpě a vzpomínka na to zapadne, ale povedený polibek se v paměti odvíjí zřetelně a pomalu, jako by trval celý rok.

Zvláště pokud jste workoholici (Luna i já jsme vyléčené workoholičky), vyplatí se vám zastavit se, zadívat se, nadechnout se. Překvapí vás, jak podobným zpomalením si ve skutečnosti prodloužíte moment, zážitek, den a tím i život.

P. S.: Šestnácté narozeniny dcery, musela jsem skrblit víc než obvykle, rozhodla jsem se, že si pomůžu starým dřevěným vláčkem, skupinkou starých plyšaků a náručí polních kytek. Nebyla jsem si tentokrát vůbec jistá, jak můj teenager staronové překvapení – spolu s poněkud mrzkou nadílkou – přijme a nervózně jsem ráno postávala u dveří. Nemusela jsem se tak obávat. Vlaková „loupež“ hraček ji rozesmála a potěšila. Rozzářená si vybavovala překvapení „svých mladých let“. Zarazila jsem se ale já, uvědomila jsem si, že teď budu zase muset s originálním překvapením přijít i příští rok…

Kdy překvapení nefunguje? A kdy funguje?

► Měl to být nezapomenutelný večer. Koupila jsem nesmírně drahé lístky do Shakespearova Globe v Londýně, zařídila jsem hlídání a překvapila manžela, že se po práci sejdeme na představení, při jehož hodnocení se i nejpřísnější britská kritika shodla na tom, že je fenomenální. Nepřeháněla. Nejenže herci hráli jak bozi, atmosféra divadla byla magická a o přestávce byl na dvoře zapadajícím sluncem zbarvený pohled na línou Temži, bublinky šampaňského – a mně bylo do breku. Byla jsem sama. Po šestnáctihodinových šichtách nad nekonečnými zprávami z nově okupovaného Iráku manžel neměl na kulturu ani sílu, ani pomyšlení. Ve snaze o „totální“ překvapení jsem to totálně nezvládla, moje empatie vůči vyčerpanému jedinci byla nulová.

► Opakovaně jsem četla dopis a přitom propadala čím dál větší panice. Psala mi manželka mého milence. Úplně mě zaskočila. Do té doby byla víceméně anonymní ženou, o které jsem chtěla vědět co nejméně. Nepsala „nic víc“, než že měla potřebu udělat nějaký konkrétní krok, zhmatatelnit spojení se ženou, která jí rozvrací domácnost. Byla slušná, prostá a přímá, a možná právě proto mě její dopis úplně zaskočil, rozhodil a nakonec jsem přistoupila na její požadavek navštívit ji u nich doma. Pak se to vyvíjelo jako ve špatném románu. Ona mě identifikovala jako fatální Laru v Pasternakově románu a rozhodla se „mi ustoupit“. Já jsem naopak zjistila, že není tak docela pravda, co mi její manžel říkal, a rozhodla jsem se vycouvat. Výsledkem toho se rozpadly oba vztahy. Když chystáte nezvyklé překvapení, vyplatí se myslet na to, že můžete zaskočit nejenom protivníka, ale i sama sebe.

► Navrhla jsem dceři, která se před maturitou přestala učit, ať školu na rok nebo ještě déle zalomí. Nejsem dobrá herečka a nemohla jsem jí to nabídnout do chvíle, než jsem to myslela zcela vážně. Byla překvapená nejenom samotnou nabídkou, ale i tím, že jsem to jenom ze sebe zbrkle (nebo vztekle) nevyhrkla, viděla, že jsem její případné přerušení školy promyslela do podrobností a že jsem ochotná kvůli tomu podstoupit řadu zásadních změn. Nevědomky jsem ji tak přiměla, aby uvažovala rozumně a zvážila své možnosti, jako by byla dospělá. Vlastně jsem tím nejvíc překvapila sama sebe a obě jsme přešly na konstruktivnější způsob komunikace.

► Když sledujete kvalitní televizní drama, nejzajímavější momenty se odehrávají ve chvíli, kdy postava vybočí z předpokládaného chování. Většinou je to krizový okamžik, který k této změně hrdinku či hrdinu přinutí. Pokud promyšleně začnete mechanicky se odvíjející dny a vztahy prošpikovávat vlastními momenty překvapení, budete na nejlepší cestě vyvarovat se řady banálních krizí.

Článek vyšel v časopise Moje psychologie.