Přítel si nechal narůst vousy a já je nesnáším!

Mužské vousy prožívají svou renesanci a v některých případech jsou nedílnou součástí svérázného životního stylu daného muže. Například australská organizace Beard Season propaguje řádný „dřevorubecký“ (námořnický, zlatokopecký, vikinský) vous coby ochranu před stále častěji se vyskytujícím melanomem pokožky obličeje a krku. Jenže co se líbí a vyhovuje pánům, nemusí se líbit dámám…

Odjížděl s rašícím strništěm, vrátil se s vousy na prsa

Jinak vypadá žena s dlouhými vlasy, jinak když se nechá ta samá dáma ostříhat na ježka. Ještě markantnější je však rozdíl mezi oholenou mužskou tváří a stejným obličejem s vydatným krakonošovským vousem – najednou máte doma jiného člověka. A jiného člověka má doma i Kamila, jejíž přítel se vrátil s dvouměsíční horolezecké výpravy v Jižní Americe změněný k nepoznání. Do And odjížděl s rašícím strništěm, zpět se vrátil s vousy na prsa, které si nehodlá oholit. Ostříhat si nechal pouze vlasy na skráních a ze sportovně působícího mladíčka se stal muž s puncem kanadského dřevorubce. A zatímco některé dámy z toho mužného stylu „šílí“, Kamilino šílenství má velmi rozdílné ražení.

Radost i bezmoc paní Kamily: Vypadal jak dobře oblečený bezdomovec

„Když jsme se setkali ve vestibulu letiště, měla jsem co dělat, abych ho vůbec poznala, vypadal jak dobře oblečený bezdomovec, tak moc ho vousy změnily. Navíc, ač má přítel tmavě hnědé vlasy, vousy už mu jemně prokvétají šedinami – toho jsem si vlastně nikdy nevšimla, nebo spíš neměla možnost všimnout. Po dlouhé době odloučení jsem samozřejmě vousy moc neřešila. Ne že bych si jich nevšimla, to opravdu nešlo, ale byla jsem v tu chvíli nadšená, že ho po dvou měsících opět vidím, slyším a cítím v náručí. Vousy jsem vlastně v tu chvíli brala asi jako dlouho neměněný obvaz na ruce – stačilo by strávit chvíli v koupelně a budou pryč! Ale nebyly…“

Bezmoc paní Kamily: Možná trpím pogonophobií!

„Jenže z koupelny vykoukl vymydlený vousáč, který mi srdnatě oznámil, že ty vousy jsou naprosto super, a že si je nechá! Vím, zní to asi malicherně, že něco takového řeším, ale já vousy prostě bytostně nesnáším. Jsou mi strašně nepříjemné. Mám pocit, že se v nich zachytávají pachy a zbytky jídla, navíc šimrají, škrábou – vousy jednoduše nenávidím a jsou mi odporné! Za všechny tyto pocity se však stydím, dokonce jsem trochu pátrala, zda neexistuje nějaká fobie z vousů, podobně jako existuje třeba arachnofobie, strach z pavouků.

A existuje! Pogonophobie je označována jako strach, hnus až odpor k vousům – nemyslím si, že mám tuto úzkostnou poruchu, ale cítím se, jako bych stála na jejím prahu. Polibek je pro mne utrpením (jsem vděčná, když jsem nastydlá a mám se na co vymluvit) – začínám být naprosto znechucená sama sebou. Přítele nechci ztratit, mám ho moc ráda, ale myslím, že mé pocity plně nepochopil. Prý si určitě zvyknu, on si prý také zvykl na mé zrzavé vlasy (nedávno jsem se obarvila z blond na zrzavou).“

Zoufalství paní Kamily: Kvůli vousům k psychologovi?

„Strašně se za své pocity stydím, o svém problému nedokážu mluvit s kýmkoliv blízkým, cítila bych se strašně povrchní. Jenže vše nějak řešit musím, nebo přítele ztratím. Buď mu mé pocity otevřeně popíšu (a propadnu se při tom studem a zároveň mi ho bude strašně líto, protože vím, že své nové vousy miluje), nebo půjdu k psychologovi – jenže kvůli vousům?“