Proč muži milují kanadské žertíky

Kanadským žertíkům se kluci učí od dětství. Největší prostor ke kanadě nabízejí tradičně sportovní oddíly, letní či zimní soustředění a také trampské tábory. Ostatně právě tady se tradice kanadských žertů pro Čechy zrodila. Je to trochu paradox, neboť ve světě se podobný způsob žertování nenazývá „kanada“, nýbrž poněkud fádně „praktický žert“. Tím se v zásadě „kanada“ odlišuje od slovního humoru.

Jenže v Česku se pro tento „humorný“ čin hrubšího či ostřejšího vyznění vžil přídomek kanadský, poněvadž byl údajně oblíbený u drsných kanadských zálesáků.

Humor jako blesk

Jestli si zálesáci odcházející do divočiny měnili mouku za piliny a střelný prach za prášek do pečiva, nevíme, nicméně pravdou je, že se k nám tento způsob humoru rozšířil díky trampskému hnutí ve třicátých letech minulého století a od té doby už nezmizel.

A tak první nesmělé pokusy provádějí už kluci na táborech, často ještě v nevinné podobě, jakou je třeba mazání zubní pasty na kliky či strkání kamenů do bot. Ale jak roků přibývá, páni kluci vymýšlejí stále záludnější a drsnější podrazy. A nutno podotknout, že nápaditost českých „hračičků“ podpořená možnostmi moderní techniky je skutečně nekonečná.

Přitom základní charakteristikou tohoto šprýmování je skutečnost, že kanadský žertík jeho oběť nečeká. Není to „vyvedení“ na apríla, který je známý jako svátek všech bláznů, kdy své bližní chceme napálit či nachytat především slovním humorem (v čemž se v poslední době trumfují i média otiskující více či méně zdařilé mystifikace).

Není to však ani halloween slavený v předvečer svátku Všech svatých, kdy mají hlavně děti v anglosaských zemích v popisu práce vystrašit své kamarády či rodiče. Kanadský žertík by měl přicházet jako blesk z čistého nebe v okamžiku, kdy ho vůbec nečekáme. Pokud je dovedený k dokonalosti, může slabším povahám pěkně pocuchat nervy.

Muži nemají zábrany

Proč kanadské žertíky milují mnohem více muži než ženy? Důvod je jednoduchý. Muži sice nemají větší smysl pro humor než ženy, ale více milují humor absurdní, černý či morbidní. Ženy mají totiž schopnost vcítění, a tak jen zřídka používají humor, který by mohl někomu ublížit či ho zesměšnit, zatímco muži pro tyto drobné nuance jaksi nemají cit.

To dosvědčují i psychologové, kteří se na oblast humoru zaměřili. Z výzkumu americké psycholožky Laury Mickesové z kalifornské univerzity v San Diegu vyplývá, že smysl pro humor je u obou pohlaví téměř stejný.

Při měření reakcí mužů a žen na nejrůznější humorné podněty jí
vyšel rozdíl pouhé desetiny bodu na pětibodové stupnici, což je opravdu zanedbatelné. Proč však mají ženy a muži odlišný přístup k humoru? To vysvětluje Regina Bareccová, profesorka anglické literatury a odbornice na teorii feminismu na univerzitě v Connecticutu.

Zásadní rozdíl je podle ní v tom, že ženy se domnívají, že muži mají smysl pro humor jako malé děti a vyžívají se například v takových kouscích, jako je nastražit na druhé prdící polštářky. „Ženy nemají rády hrubé vtipy, nesmějí se tomu, když někdo někoho mlátí po hlavě. A také si nedělají legraci z fyzických či psychických nedostatků druhých,“ upozorňuje profesorka s tím, že muži si dělají legraci ze všeho a často nemají žádné zábrany. Právě nejnovější film britského komika Sachy Barona Cohena Diktátor je toho
jasným důkazem (a zatímco ženské kritičky nemohou filmu přijít na jméno, kritici ze stran mužů ho velebí jako dílo plné osvobozujícího humoru nejvyšší politické i společenské výbušnosti).

Ostatně i Angličané mají rádi tento způsob humoru, což dokázal
Lee Moore z anglického Manchesteru, kterému vadilo příliš hlasité milování jeho sousedů, a tak jejich milostné výkřiky nahrál a umístil je na internet. A navíc poslal link všem obyvatelům domu.

A právě tímto mediálně známým kanadským žertíkem se inspiroval brněnský inženýr Karel (opět si nepřeje zveřejnit jméno). Před rokem šel se svým nepříliš oblíbeným kolegou, jinak známým a úspěšným sukničkářem, na pivo, kde ho poprosil o radu, jak se má vymlouvat manželce, když chce jít za svou milenkou. Kolega nadšený jeho zájmem a důvěrou se rozvyprávěl o desítkách fint, které používá, a samozřejmě přidal i řadu peprných historek. A vůbec si neuvědomil, že mladý praktikant všechno nahrává na telefon a o pár hodin později jeho důvěrné rady pověsí na síť.

Karel má v zásobě ještě jeden drsný vtip. Když byl jeho kamarád z práce (tentokrát oblíbený) jednoho dne na poradě, vzal mu z jeho stolu klíče od auta a přeparkoval jeho vůz o dvě ulice dále. A pak si užíval přítelova rozrušení, když při cestě z práce zjistil, že se auto ztratilo. A zasáhl až ve chvíli, kdy jeho kamarád chtěl
volat na policii, aby ohlásil krádež vozu. „Řekl jsem mu, jestli se nechce ještě pro jistotu podívat za roh, načež mu vše došlo a začal křičet, že mě asi zabije, ale za chvíli se začal smát a přišlo mu to jako povedený žertík,“ vypráví Karel a mimochodem tak vyzdvihuje
jednu důležitou rovinu kanadských žertíků. Provádějte je jen těm, kteří je dokážou přijmout a ocenit. Jinak vám hrozí v lepším případě
pár facek, v tom horším doživotní ztráta přátel či známých.