Radíte na téma: Životní moudra

Náš seriál s názvem Radíte vy je složen z příspěvků od vás- našich čtenářek, které nám zasíláte vždy k danému tématu. Můžete si tak vzájemně poradit a dozvědět se ledacos nového, co už s úspěchem používá někdo jiný.

Eliška: Co bych komu mohla do života doporučit, to je jedna věc, která, když jsem si ji uvědomila a začala se podle ní řídit, hrozně mi ulehčila život. Jde o to, že všechny věci, které v životě řešíte, často řešíte tak, abyste uspokojili hlavně své okolí, aby to dobře vypadalo před lidma…však to znáte, určitě často používáte větu -„Co by tomu lidi řekli, kdyby….“ Strašně se vám zjednoduší život, když si budete žít po svém, tak, jak to vyhovuje jen vám a vykašlete se na to, co si o tom myslí vaše okolí. Pokud svým chováním nebudete nikoho zraňovat nebo obtěžovat, pak si žijte v klidu a pohodě svůj život. Moje známá si mi nedávno stěžovala, jak ji otravuje, když se musí malovat, když jde jen n nákup…a já ji na to říkám, proč to dělá a ona na to, že by si přece lidi mysleli, jak vypadá hrozně. Když jsem se jí zeptala jací lidi, tak řekla no přeci lidi v obchodě. A já ji říkám, kteří? A ona -no nevím přesně. Tak jsem jí vysvětlila, že lidi chodí do obchodu nakupovat a ne proto, aby ji očumovali, jestli má makeup nebo ne a že každému může být ukradené, jestli má oční stíny, protože mají svých problémů dost. Jsou to takové maličkosti, kterými si ten život komplikujeme a děláme to úplně zbytečně.

Marie: Život je jeden z nejsložitějších, jak řekl klasik, ale ty složitosti se vyrábíme hlavně sami. Já jsem vždycky patřila k těm, kteří chtěli mít všechno perfektní, perfektní manželství, perfektní domácnost, perfektní práci -ráno jsem vstávala o hodinu dřív jen proto, abych pořádně uklidila, přitom jsem měla raději spát. V práci jsem řešila všechno i za kolegy, protože jsem měla pocit, že mě budou mít raději a v manželství jsem všechnu tíhu nesla sama, zatímco manžel ležel u televize….výsledek byl totální vyčerpání a já skončila na neschopence s antidepresivy. Bylo mi jasné, že takto to dál nejde…manžel to naštěstí pochopil a tak jsme překopali život…odstěhovali jsme se na klidný venkov, manžela to chytlo a teď jen kutí a kutí a já jezdím do města jen jednou za 14 dní odevzdávat práci, kterou můžu dělat doma na počítači. Máme míň peněž a menší životní standard než dřív,ale zato klid na duši. Takže moje rada -když se vám zdá, že máte hrozný život, tak udělejte nějakou zásadní změnu a najeďte na jinou životní kolej. A hlavně si nemyslete, že musíte jet na sto dvacet procent, nejste stroj.

Jana: Jednou jsem dostala fakt dobrou rad a té se držím -jednou za měsíc mít svůj den. To znamená mít den sama pro sebe, kdy si dělám co chci a jak chci. Manžel nejdřív mručel, ale pak zjistil, že když si můžu takto skvěle vydechnout a odpočinout si, že mám pak z čeho čerpat a jsem mnohem milejší a pohodovější, takže mi vychází maximálně vstříc. Vezme jednu sobotu v měsíci děti na chatu a já je všechny celý den nevidím. Zajdu si ke kadeřnici a pak se sejdu s kamarádkama, které to doma taky zavedly a společně jdeme na oběd a drbeme a drbeme. Někdy jdeme odpoledne ještě do kina nebo si doma lehnu, hodím nohy na stůl a čtu si. No prostě perfektní den -sice jen jednou za měsíc, zbytek dní zase honička -práce, děti, domácnost, ale vím, že můj den zase za chvíli přijde a to mi pomáhá.

Olina: No nevím, jestli vám řeknu nějakou převratné životní moudro, ale do té doby, co to dělám, se mi nějak žije líp. Skončila jsem s jednou věcí a sice sledováním zpráv. Vždycky jsem byla každý večer přilepená u televize, hezky od sedmi na Primě, pak jsem přepnula na jedničku a pak na Novu, hlavně aby mi nic neuniklo a koukala jsem na ty katastrofy, jak někdo někoho zabil, přejel, znásilnil, jak se někde válčí nebo někde umírají hladem. Jednoho dne jsem si řekla dost, copak se musím každý den přesvědčovat, jaké jsou na tom světě katastrofy? Zprávy v televizi jsem si prostě zakázala, místo toho teď chodím na večerní procházky a pak krásně spím. Měla jsem totiž problémy s nespavostí, nic nepomáhalo, možná to bylo i tím, jak jsem pak přemýšlela nad tím, co bylo ve zprávách. Teď se jdu hezky na necelou hodinku projít, mám vyčištěnou hlavu a spím dobře.