„Říkají nám úchyláci“ aneb BDSM v Čechách…
„U BDSM se jedná se o sexuální odlišnosti nikoliv o poruchy, jak si někteří často myslí. Velice často se setkávám s názory, že lidé s tímto zaměřením mají psychické problémy či byli v dětství zneužíváni. Že tato tvrzení nejsou pravdivá, mám ověřeno hned z několika zdrojů. Dokonce spousta lidí v životě lehké BDSM praktikoval, aniž by si to uvědomili. Například hrou na paní a sluhu či zavázání očí nebo silnějším poplácáním po zadečku.“ konstatoval jeden „bdsmák“ hned na úvod.
V komunitě „úchylů“, jak se občas s nadsázkou sami označují, je všeobecně rozšířen fakt, že BDSM je převážně o důvěře, odevzdání se a zkoumání hranic jak svých tak partnera.
Cíle BDSM jsou naprosto jasné. Jediné, o co jde, je udělat sobě i partnerovi dobře. „Každý má své vlastní BDSM.Pointa je v tom že žádná domina nebo subinka se nenarodila v latexu s bičem či s pouty na rukou. Každý z nás si svůj koníček pěstoval od malých krůčků. Já například začal s provazem z obchodu pro kutily. Partnerku jsem měl sdílnou a nevinná hra se změnila v doživotní koníček.“ říká další z účastníků a dodává: „Základem pro začínající bdsmholiky je komunikace. Nikdy se nesnažte svého partnera do něčeho nutit, pokud to není vyloženě domluveno. Jen ho tím odradíte a každý také není na čuňárny stavěný. Ovšem pokud se partneři dokážou sladit, otevřou se nevídané možnosti. Všeobecně se dá asi říci, že nasednout do vlaku stojí nějaké úsilí, ale pak už se člověk veze.“
Bezpečnost především. Hodně rozšířený termín je SSC (Safe, sane, consensual). Zkratka poukazuje na bezpečí fyzické, psychické a možnost hru kdykoliv ukončit, což může být třeba s roubíkem a pouty zapeklitá situace. „Pro tyto případy je třeba svého partnera dobře znát a vyvarovat se alespoň zpočátku třeba alkoholu a podobně. Jakákoliv forma nátlaku je velice náročná na energii proto i když jde o psychický nátlak, dbejte na to, aby měl partner vždy možnost možnost si odpočinout.“zní jedno z důležitých pravidel.
BDSM srazy jsou v dnešní době již velice rozšířenou záležitostí. Člověk neznalý hned mylně pomyslí na šílené orgie jako z knihy 120 dnů Sodomy* - pro někoho bohudík, pro někoho bohužel. Většinou se ovšem jedná o takzvané „kecací“ srazy. Většinou se lidé baví u stolu jako jakákoliv jiná společnost, jen s tím rozdílem, že se nebaví o práci či politice, nýbrž o svém koníčku. Občas se někdo pochlubí novým obojkem či předvede na svém partnerovi, jak umí vázat uzly nebo podobně.
Takovéto srazy se většinou konají tajně, jelikož málokdo si dokonce i v dnešní době může dovolit, aby se jeho zálibě dozvěděla veřejnost, proto ani v našem článku nenajdete konkrétní jména.
Kouzlo těchto srazů tkví pro účastníky především v tom, že člověk může otevřeně mluvit o svých zážitcích či snech. Submisivní jedinec může klečet své paní u nohou, aniž by sklidil posměch nebo na ně někdo soucitně hleděl. „Latexáci“ předvedou svůj šatník a místo údivu sklízí obdiv.
Praktickou stránkou srazů je možnost pobavit se o kvalitě, ceně a dostupnosti různých hraček. Když už se člověk rozhodne investovat třeba do kožených pout. Zjistí zde jak se o ně starat nebo kde se dají nechat vyrobit.
Sraz, který jsem navštívil, byl výjimečný, byl totiž uspořádán pro nováčky. Velice mne potěšil přístup a pečlivost organizátorů. Ostřílení „bdsmáci“ byli označeni a ochotně všem se zájmem říkali mnohaleté zkušenosti ze svých dejme tomu oborů. Jeden dokonce představil svoji knihu. Každý měl možnost se ptát na to, co jej zajímá. Nejsem sice žádný odborník, ale samotného mne udivilo, kolik nových informací jsem se dozvěděl.
„Ještě bychom chtěli vysvětlit, že je veliký rozdíl mezi komerční akcí typu Hell party a klasickým srazem. Není zrovna jednoduché se na náš sraz dostat, když neznáte někoho, kdo se za váš zaručí. Tak se nezlobte, když se na ně nedostanete, pouze chráníme své soukromí.“, dodávají závěrěrem členové BDSM komunity.
* pozn. redakce: Románové vyprávění proslulého markýze de Sade o hrůzných děních na zámku Silling. Detailně popisuje všemožné sexuální úchylky a anomálie, líčí lidskou krutost a morální zvrácenost.
