Rodinná záložna

Hanka půjčila své sestřenici padesát tisíc korun. Splátkový kalendář byl dohodnut, a tak se zdálo, že vše proběhne bez potíží. Koneckonců půjčku zprostředkovávala teta a sestřenka zůstávala stydlivě v pozadí. Ale po třech prvních splátkách se to nějak zadrhlo. Sestřenka „zmizela“, a tak Hana oslovila tetu, zda by nedohlédla na plnění dohody. Ta sice slíbila pomoc, ale po další splátce se zase několik měsíců nedělo nic…

Ti, kteří se již s finančními transakcemi v rámci rodiny spálili, mi zcela jistě dají za pravdu. Část těch, kteří si ještě pozici „rodinné záložny“ nevyzkoušeli, možná bude oponovat: „Kdo jiný by měl půjčit než někdo z rodiny, rodina má přece za všech okolností držet pohromadě a má si pomáhat, od toho člověk přece rodinu má…“

Na rozdíl od prvního rčení je tohle jednoznačně optimističtější úhel pohledu na řešení finančních peripetií. Ale jeho zneužití v rodinných půjčkách je nabíledni. Obzvláště pak, je-li ten, kdo půjčuje, považován za toho, komu „drobná půjčka nic neudělá“. Mnohé na začátku jasně dohodnuté a definované půjčky se po prvních realizovaných splátkách nenápadně stávají „jakýmsi“ dárkem, který není třeba už více zmiňovat, natož pak o něm dále jednat.

Ten, kdo půjčil, se tak rázem mění na dárce bez vlastního souhlasu. A když se to vstřícnému dobrákovi, který se snažil pomoci, nelíbí, je vystaven nepříjemnostem spojeným s domáháním se svého práva soudně. „Řekněte sami, copak se to ve slušných rodinách dělá?“ Asi opravdu nedělá, ale mělo by! Finanční transakce v rámci rodiny jsou velmi citlivou oblastí. Proto je třeba si hned na začátku upřesnit, zda se jedná o půjčku nebo o dar, který není třeba vracet. V tom by obě strany měly mít skutečně jasno.

Ten, kdo se rozhodne půjčit, by si měl opravdu velmi dobře rozmyslet, jak se zachová v případě, že dlužník splácet nebude. Až bude mít konkrétní strategii, o které bude přesvědčen, že ji dokáže s čistým svědomím prakticky aplikovat, může s klidným srdcem peníze půjčit. Ale běda, pokud se nechá tak trochu zahnat do rohu jako naše Hana. Nezbude mu než nejrůznějšími měkkými pákami tlačit na zbývající část rodiny, aby pomohla zjednat nápravu. Troufám si odhadnout, že to příliš velký úspěch mít nebude. Hana bude svádět nekonečný a trýznivý vnitřní boj o to, jestli se má cítit spíš jako podvedený trouba, nebo necitelný nelida a lakomec.

Nejsem finanční poradce, ale přece jen bych měla pár drobných rad. Budete-li požádáni o rodinnou půjčku, dbejte vždy na to, aby byla brána jako regulérní finanční závazek, který má pevná a jasně definovaná pravidla. Zvažte i možnost snížení žádané částky na takovou sumu, která v případě nevrácení nebude velkou ranou do vašeho rozpočtu. A ještě drobné upozornění – vždy zpozorněte, nejste-li o půjčku požádáni přímo, ale za pomoci jiného člena rodiny jako prostředníka. Takový postup může naznačovat neschopnost jednat o nepříjemných věcech. Ve chvíli, kdy se splátkový kalendář zadrhne, může se dlužník začít ztrácet z povrchu zemského. K půjčce je třeba se stavět čelem, a k té rodinné zvlášť. V rodinných půjčkách se neriskují pouze peníze, ale ještě něco daleko cennějšího – vzájemné vztahy.