Romantika na obrazovce. Jak vám mění život, aniž byste si to uvědomovali?
Pravda, je spíš silnější u žen než u mužů, ale týká se obou pohlaví. Kolikrát mezi každodenními povinnostmi nepomyslíme na to, že bychom druhému mohli dát najevo svou náklonnost, že o něj stojíme, že nám na něm pořád záleží. A touha po květinách a romantických večeřích je vlastně o tom, ujistit se, že partner o nás pořád stojí, že nás pořád má rád,“ vysvětluje oblibu romantických příběhů psycholožka Katarína Lomská Filasová.
Ve filmech a knihách vidíme uskutečnění svých vlastních tužeb a snů a dávají nám příslib, že někde i nás čeká to, po čem toužíme. Osmatřicetiletý kameraman Lubomír vidí v romantických filmech hlavně naději. „Že všechno není tak ztracené, jak se občas zdá z reálného života,“ vysvětluje, čím ho oslovují romantické filmy, a dodává: „Že lze najít kvalitní protějšek a že i v dnešní době lze mít partnerský vztah založený na důvěře bez podvádění, který vydrží déle než pár měsíců nebo let.“ Romantické filmy jsou virtuální svět podobně jako třeba sociální sítě na internetu. Prožíváme v nich všechno to, co bychom chtěli prožívat i v reálném životě, ale jaksi se nedaří. Lidi ani filmy každopádně nelze házet do jednoho pytle.
„Jde o to, že každý film má v sobě nějaké sdělení, atmosféru, propaguje jisté hodnoty a ukazuje určitou hodnotu dobra a zla. Film lze v podstatě vnímat jako podnět k zamyšlení a ukázku určitého postoje k životu, lze ho ale také vnímat jako univerzálně platný a společností uznávaný a vyžadovaný model chování a vztahů. Alternativní a ,úzkoprofilové‘ filmy mívají většinou méně jasné a méně manipulativní sdělení, mainstreamové filmy převážně hollywoodské produkce naopak dávají jen minimální prostor k přemýšlení,“ říká psycholožka Milena Nováková. A dodává, že existuje i početná skupina lidí - mužů i žen -která romantické filmy ani červenou knihovnu ráda nemá.
Přestože většině lidí je naprosto jasné, že romantické příběhy nemají s realitou většinou nic společného, někdy se nás dotýkají víc, než jsme ochotni si připustit. Ovlivňují nás pozitivně i negativně, s tím, že negativa pochopitelně bývají slyšet vždycky trochu silněji. V poslední době pak hlavně negativa vyplývající z vlivu romantických filmů na partnerské vztahy.
Například odborníci z univerzity v Edinburghu, kteří se zabývali tématem partnerských vztahů, analyzovali čtyřicet hollywoodských romantických komedií z přelomu tisíciletí a zjistili, že problémy, kvůli nimž manželé přicházejí do poraden, často vznikaly na základě představ o lásce a vztazích jako v příbězích, které viděli ve filmu.
Zklamané manželky si stěžovaly, že jejich partneři k nim nejsou vnímaví a nedovtípí se, po čem touží. Říkaly terapeutům, že kdyby je jejich muži opravdu milovali, museli by přece jejich přání vycítit.
V rámci studie uskutečnili vědci i další experiment. Skupina sto třiceti studentů sledovala romantickou komedii Lásce na stopě, zatímco druhá skupina se dívala na film, který měl do romantiky daleko. Výsledek byl, že diváci romantické komedie byli náchylnější věřit na osud a náhodu. Páry dokonce měly potíže, když spolu chtěly po filmu efektivně komunikovat.
Psycholožku Milenu Novákovou výsledky této a podobných studií nepřekvapují, podle ní je ale nutné vzít v úvahu jednu důležitou věc. Při posuzování vlivu různých faktorů na partnerské vztahy a manželské soužití hraje hlavní roli vlastní životní zkušenost a osobní zralost. Obecně platí, že čím méně máme zkušeností a zralosti, tím snáze podléháme vlivu okolí a iluzím, které prezentují romantické příběhy.
Nejvíc jsme ovlivnitelní v době, kdy formujeme svou osobnost čili v dětství a dospívání. Tam se učíme o tom, jak fungují vztahy, vytváříme si různé prototypy. Proto když romantické příběhy čtou mladé dívky, může se stát, že později očekávají prince na bílém koni a přehlédnou fajn kluka jenom proto, že neodpovídá přesně vysněnému popisu.
Podobně se mezi krasavicemi s dokonalými těly ztratí, co se postavy týká, sice možná trochu nedokonalá, ale jinak skvělá žena. Na druhé straně se díky tomu zase nespokojíme s prvním člověkem, který nám zkříží cestu. Takže romantické příběhy mají svá negativa i pozitiva.
Muži mohou být romantičtí, ale jen někteří
Dvaatřicetiletý Jan, který pracuje v marketingu, dělí muže na dvě základní kategorie: v první jsou ti, kteří z velké části uvažují žensky, v druhé pak klasičtí chlapáci. „První kategorii zajímají ženská témata včetně filmů, knih, seriálů. Muži z druhé kategorie jsou ti, kteří čumí na fotbal, tuní auta a chlastají v tlupách. Ti budou mít s romantikou obecně problém. Buď tento pojem zcela odmítají, nebo si do něj projektují vlastní životní styl,“ vysvětluje.
Protože jsou muži z první skupiny lépe znalí ženského prostředí a myšlení, dokážou podle něj rozehrát na ženu často mnohem přitažlivější a emocionálně propracovanější part. „Ve vztahu ke konkrétní ženě to však může fungovat jen po omezenou dobu námluv,“ dodává.
Na otázku, co mužům nejvíc vadí na romantických filmech, zpravidla odpovídají, že právě to, co je na nich nejvíc přitahuje - dokonalost ve všech podobách. Jestli jim totiž něco ničí představu o partnerských vztazích a posléze vztahy samotné, je to právě prezentovaný perfekcionismus. „Vezměte si hlavního hrdinu takových filmů -citlivého romantika, zdatného bojovníka a pečujícího otce od rodiny v jednom. Kolikrát se u něj míchají vlastnosti jemné a drsné povahy reálně neslučitelné. Jenže ženy pak takového muže hledají i v reálném životě. A když ho najdou, tlačí nás do pozice pana dokonalého,“ říká další z oslovených mužů, dvaačtyřicetiletý letecký expert Michal. A jeho kamarád Zdeněk dodává: „Ženy chtějí bad boye, který z nich po příchodu domů serve šaty, a zároveň hodného týpka, který se postará o plnou ledničku a děti. Jeden člověk však těžko může být obojím.“
S jejich názory souhlasí i psycholožka Milena Nováková. Obzvlášť ženy ovlivněné jednáním filmových hrdinů žijí v jakémsi iracionálním přesvědčení, že co je jasné jim, musí být přece nad slunce jasnější i jejich mužům. Očekávají, že uhodnou, co si přejí, a když se to nestane, jsou zklamané a vyčítají. Ve skutečném životě přitom jen málokterý muž čte ženě přání ze rtů a zahrnuje ji i po letech manželství spoustou překvapení a dárků „jen tak“, aby se prostě cítila spokojená.
V romantických filmech se obvykle vyskytují krásní lidé
Lidé prezentující společensky upřednostňovaný ideál krásy. „Ani toto není zrovna reálné. Zaprvé každému se líbí zcela jiný typ člověka, zadruhé v každodenním životě jen málokdo chodí spát a vstává namalovaný a s účesem od kadeřníka,“ upozorňuje Milena Nováková. Muži na toto téma zpravidla odpovídají, že téma vzhled není důležité. Tomu každá žena věří pouze do doby, než si v restauraci vyslechne konverzaci na téma prdel jako valach nebo po ránu jsem ji vůbec nepoznal - hrůza.
„Zabývám se tímhle tématem akorát v rovině, proč když to dokáže herečka, odepřít si sladkosti, alkohol, přimět se cvičit, nedokáže to jiná žena. Potkávám desítky těch, které si stěžují na svou postavu, ale pro zlepšení nehnou prstem,“ vypráví devětadvacetiletý novinář Mirek a pokračuje: „Jednou jsem dokonce slyšel argument, že kdyby dostala deset milionů dolarů za roli, taky by se snažila a třeba by zhubla. To rande bylo naše poslední.“
S výše uvedeným úzce souvisí i ovlivnění v rovině mužských a ženských rolí. Ve filmech opět narážíme na ideál, který je společensky žádoucí, leč na hony vzdálený tomu, co všichni žijeme.
„Filmové role jsou natolik jednoznačné, že dávají jen malý prostor individualitě. Navíc tyto role často popírají realitu, i co se týká způsobu života hrdinů - obvykle netrpí finanční nouzí a mají čas věnovat se naplno svému vztahu, dětem a také svému vzhledu,“ spojuje témata Milena Nováková. A konečně, důležitá součást každého dobrého romantického filmu, happy endy. Ty mohou mít i svá pozitiva.
Například člen Britské asociace poradců a psychoterapeutů Philip Hodson kdysi prohlásil: „Nebyli bychom spokojení, pokud by romantické filmy neměly šťastný konec. Potřebujeme žít s příběhy, které nám pomáhají vyrovnat se s tvrdou životní realitou. Idealismus má stále svůj význam - může nás přesvědčit o tom, že bez ohledu na to, jak jsme nešťastní, tlustí, slabí nebo nudní, někde na světě existuje někdo pro nás. Všichni potřebujeme v životě naději.“ Na druhé straně, šťastné konce vytvářejí v divákovi pocit, že každá těžkost nebo problém se dá snadno zvládnout.
Romantické příběhy neovlivňují jen partnerské vztahy, ale i jiné stránky našeho života
Americká profesorka Kim Bardová z univerzity v Portsmouthu zjistila, že když se díváme na film a některá postava je nám opravdu velmi blízká, často podvědomě napodobujeme i její mimiku. Dokázala to na jednom experimentu v kině.
Když hlavní hrdina v rozpačitých situacích zvedal jedno obočí, s podobnou grimasou opouštěli kino i někteří diváci. Podle odbornice však naštěstí nejde o trvalý jev - až dojmy odezní a my je v duši správně roztřídíme, naše psychika se zklidní a na zvednuté obočí si ani nevzpomeneme. Ale existují i další důkazy o tom, že filmy nás opravdu ovlivňují.
Reklamní agentury pracující pro americké obchodní řetězce už dávno dobře vědí, že není lepším spouštěčem nákupní posedlosti než poctivě natočený „slaďák“ nebo „doják“. Plné dojmů jsou zejména ženy schopné zamířit do nejbližšího obchodu a koupit si podobné šaty, jaké měla ve filmu Julia Roberts, byť kdesi vzadu v mozku moc dobře víme, že bez její výšky a hubené postavy na nás nevyniknou a už příštího dne budeme koupě litovat. Muži se zase rozhlížejí po autech a někteří po permanentce do posilovny, případně po lepší kariéře a vyšším výdělku. Jak totiž poznamenal jeden muž: „Dnešní žena možná přežije nesvalovce, ale rozhodně nepřežije chudáka.“
Psychologové se zase shodují v tom, že pod vlivem romantických filmů, ale i knih, časopisů a příběhů známých a jejich známých máme v poslední době mnohem menší tendenci spokojit se s tím, co je zrovna dostupné - hledáme, vybíráme to lepší a ještě lepší - a bohužel často přebereme. Například podle nedávného průzkumu dnešní čeští otcové ve srovnání s předchozími generacemi mnohem více pomáhají v domácnosti, pečují o děti, rodina je u nich na prvním místě. Jenže dnešní manželství paradoxně šťastnější nejsou.
Čím to? Aniž si to uvědomujeme, máme dnes mnohonásobně víc možností, což se mimo jiné týká i výběru partnera. Bohužel šíře nabídky může také za to, že čím dál víc k výběru partnera/ partnerky a vůbec vztahu přistupujeme podobně jako například k výběru nové sedačky nebo auta. Hledáme protějšek, který bude dokonale vyhovovat našim požadavkům - ve filmech to tak přece bývá! Tento konzumní způsob pochopitelně způsobuje pokles ochoty tolerovat partnerovy nedostatky.
Nespokojíme se přece jen tak s něčím, když je tolik jiných možností. Chceme pro sebe jen to nejlepší. A když to nemáme, není dnes nic snadnějšího než se porozhlédnout jinde a nevyhovující vyměnit. Navíc toho v životě přece chceme stihnout víc než „jenom“ spokojený partnerský vztah. Chceme být prostě dokonalí v každém ohledu.
Kolika procenty se na tom podílí psychika rozjitřená romantickými příběhy, o tom lze nanejvýš spekulovat. Klíč ke změně nicméně není v tom, přestat se na ně dívat. Ale občas vypnout televizi a pracovat na své vlastní identitě a sebevědomí neuškodí. Protože jen ten, kdo zná sám sebe a ví, co chce, je méně ovlivnitelný: filmy, reklamou a koneckonců i svým protějškem.
Článek vyšel v časopise Formen
