Rozhovor se spisovatelkou Janou Collins: Erotické romány rozvíjejí sexuální fantazii žen | E15.cz

Rozhovor se spisovatelkou Janou Collins: Erotické romány rozvíjejí sexuální fantazii žen

Lucie Lupačová

Jaký je hlavní rozdíl mezi erotikou a pornografií? Erotika nám téma nabídne, ale neukáže všechno, a tím nechává průchod naší fantazii a touze, kdežto pornografie přímočaře vyjadřuje svůj záměr. Nejčastější formou, se kterou se můžeme setkat, jsou romány a novely. Nejznámější erotickou knihu všech dob – Kámasútru, není třeba nijak zvlášť představovat. Erotická literatura je vlastně naším zrcadlem. Na toto téma jsem si povídala se spisovatelkou a autorkou erotické novely Janou Collins.

V dnešní době je erotika všude kolem nás a neexistují téměř žádná tabu. Proč si myslíte, že jsou literární díla s touto tématikou stále tolik oblíbená?

Erotika, sexualita a touha jsou starší než lidstvo samo. Nebýt sexu, tak tady nejsme. Takže zájem o tuto tématiku bude trvat. V poslední době je však zcela jasný trend, a to erotická literatura pro ženy psaná ženami.

Já jsem žila dlouho v Paříži, kde jsem dělala doktorát na Sorbonně a protože byla srovnávací literatura mým oborem, tak jsem četla erotické knihy trochu i z profesionálního zájmu. Sbírala jsem francouzskou erotickou literaturu, četla si ji. Mimochodem ve Francii je tento žánr velmi pestrý.

Žena čte erotické romány a novely buď, když zrovna nemá partnera, anebo když ho právě má a je zamilovaná, anebo jen tak pro relax, inspiraci nebo vzrušení. Nacházíme v erotických knihách různé myšlenky, ztotožňujeme se s hrdinkami příběhů a prožíváme je s nimi, anebo i hledáme odpovědi na otázky našich vztahů.

Takže si myslíte, že může být četba erotických knih i přínosem do našich ložnic?

Rozhodně. V erotických románech a novelách můžeme najít inspiraci, spoluprožívat příběh s postavami. Tou identifikací se čtenářka může i lépe vyznat sama v sobě, ve svých touhách a sexuálních potřebách. Erotické romány rozvíjejí sexuální fantazii žen. Někdy po přečtení zajímavé scény ji rovnou chceme s partnerem vyzkoušet.

Existují nějaké hranice či pravidla při psaní erotického díla?

Myslím si, že úplně stejná jako v jiné literatuře – beletrii. Ve své knize Sex v Praze jsem se snažila vykreslit vztah mezi ženou a mužem v takové té instinktivní a prazákladní rovině. To, co se odehrává mezi nimi, ukázat a odhalit prostřednictvím jejich sexuálních spojení. Zároveň jsem ale chtěla uvést do knihy několik různých rovin, a proto vedle příběhu o Haně a záhadném muži máme rovinu dostaveníček tří kamarádek u kafe, která se opakuje v knize jako refrén.

Podtitul knihy je Erotická novela o nespoutané vášni uprostřed spoutané Evropy, takže nechybí taková zamyšlení - eseje o současné společensko-politické situaci v Evropě a ve světě. Jsou to úvahy konspirační a kontroverzní. Není jich v knize moc, aby neodváděly od hlavního příběhu, ale připadaly mi důležité a bez nich by té knize něco chybělo. Myslím, že právě v psaní máme velkou svobodu, a to mě na něm fascinuje. Autor si může vyfantazírovat, co chce. Vytváří románový fikční svět, ale potom mohou někdy mizet hranice s realitou. Třeba když se Riegrovým sadům na Vinohradech začne říkat Kentaurovy sady.

Můžeme najít inspiraci, spoluprožívat příběh...Můžeme najít inspiraci, spoluprožívat příběh...Autor:

Ženy a muži mohou vnímat erotiku rozdílně. Je nějaký zásadní rozdíl, když je autorem žena a když muž?

Myslím si, že muž se věnuje spíše technickému popisování sexuálního spojení, zato žena se rozepisuje o pocitech a citovém prožívání. Ale to je taková všeobecná pravda, protože dobrý autor a spisovatel může měnit styly i žánry a pokud napíše knihu pod ženským pseudonymem, nikdo to nepozná. Totéž platí pro ženy.

Proč myslíte, že se někteří muži schovávají za ženská jména? Je to dáno tím, že žena zná pocity a potřeby ženy lépe než muž a proto raději šáhneme pro knihu, jejíž autorem je žena? Zvláště pak, jedná-li se o oblast erotiky?

Myslím si, že ne. Důvody mohou být různé, třeba i nevážné. Recese a zábava. Já osobně mám ráda, jak o sexu píší Henry Miller: Tiché dny v Clichy, D.H. Lawrence: Milenec Lady Chatterleyové a Mario Puzo: Kmotr, ale také Anais Nin: Ptáčci (žena) nebo Sylvie Lauerová: Hračka.

Vaše nová kniha je přirovnávaná k seriálu Sex ve městě. Nechala jste se jím inspirovat?

Kultovní seriál Sex ve městě myslím odstartoval ženskou erotickou a sexuální emancipaci. Otevřené rozhovory o sexu mezi čtyřmi kamarádkami, a přitom nechybí trošku nadsázky a parodie. Právě ta nadsázka až parodie odlišuje seriál od těch běžných a konzumních. A víte, co je zajímavé?

Knihu napsala žena, dlouho nic, až knihu objevil člověk, který z ní udělal seriál. Scénář k filmu napsal muž – a byla z toho pecka, kterou sledovaly miliony žen a začaly se podle hrdinek i chovat. Moje inspirace je v té otevřenosti a boření tabu.

Co Vás přivedlo k myšlence napsat knihu plnou erotiky a sexu?

Mám ráda erotickou tématiku, sexualitu, a to i ve filmové podobě. Pokud se ale podíváme, co se zde zájemcům nabízí, více a více jsem viděla, že to je spíše mužský svět, kde žena je objektem uspokojení, ale málokdy je sama uspokojená. Když se podíváte na porno filmy, jsou hlavně pro muže a je v nich mechanický sex, což ženy obecně zase až tak moc nebaví. I když neříkám, že se nepodívám, v těch pornofilmech jsem hledala ženy, kde by byla vidět jejich extáze. Protože žena ať už čtenářka nebo divačka se ráda ztotožňuje. Tak jsem se rozhodla napsat něco, co by bylo vzrušující pro mne a doufám, že stejně i pro jiné ženy.

Chcete tím říci, že to nebyla Vaše poslední erotická kniha? Nebo jste to vzala jen jako zpestření Vaší dosavadní práce?

Už mám v hlavě pokračování, jen to dát na papír. Zřejmě bude začínat kapitolou o vibrátorech. Jedna z ženských postav ho dostane k Vánocům jako dárek od přítele a záhy pozná, že jí žádný chlap tak dobře neudělal, jako ta mašina na baterky. Chtěla bych, aby se ve společnosti bořila tabu a zažitá schémata.

Symbolem moderní doby je vibrátor. Každá ho má. Proč potřebujeme umělé mašiny, aby nás dokonale uspokojily? Není lepší naučit to chlapa? Jenomže my máme zábrany říct si o to, co chceme a co se nám líbí. Předstíráme orgasmy, aby si chlap připadal jako borec a neutrpělo tím jeho ego. Neměly bychom s tím přestat?

Máte s některou ze svých postav něco společného?

Pochopitelně románové postavy jsou možnosti skutečných lidí. Takže si beru inspiraci v realitě, ale potom z toho s pomocí fantazie udělám postavu. Dívám se na přátele a známé, kamarádky a vidím jejich možnosti, které jsou latentní - neprojevené. Baví mě vyrábět možnosti, protože každý člověk má tisíce možností bytí, ale v reálném světě se projeví jen jedna. A tím se inspiruji. Potom to namíchám i s vlastním prožíváním, jak jinak.

Čerpala jste při psaní knihy i ze svého sexuálního života?

Odpovím citátem: V každé fikci se najde zrnko skutečnosti…

Autor: Lucie Lupačová
 

Články odjinud

Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!