Rozvod: Kdy je čas začít znova?

Rozvádět se nechce nikdo, kdo uzavřel manželství. Natož někdo, kdo do manželství přivedl děti, jimž chtěl vytvořit harmonický domov a krásné dětství. Někdy se ale věci zkrátka nevyvíjejí právě tak, jak by si všichni představovali…

„Vdávala jsem se v poměrně zralém věku, bylo mi osmadvacet a s manželem jsem chodila od dvaadvaceti. Opravdu jsem věřila tomu, že se jednak dobře známe, jednak nemáme žádné větší rozpory v pohledu na svět a na život, takže prostě není důvod, abychom se někdy rozešli. Jenže je to jako v tom otřepaném přísloví, člověk míní a život mění,“ vypravuje pětatřicetiletá Veronika z Prahy.

První trhliny v jejím do té doby vzorovém vztahu s manželem Petrem se začaly objevovat po narození syna Péti. „Zní to jako z hloupého románu pro ženy, ale je to prostě tak. Neunesl to, že jsme se stali rodiči, že už jsme nebyli tak bezstarostní jako dřív, že jsme si museli vzít hypotéku, takže si prostě nemohl dovolit odmlouvat šéfovi a taky jsme si nemohli vyskakovat finančně, když jsem měla místo platu jen rodičovský příspěvek. Sice jsem otěhotněla po dohodě a zralé úvaze, pro něj to ale asi přece jen bylo trochu brzy,“ odhaduje Veronika. Petr se doma vyskytoval stále méně a z milujících se partnerů se během pár měsíců stali dva lidé žijící spíš vedle sebe než spolu a řešící pouze technické záležitosti provozu domácnosti.

KDY A PROČ?

Ročně se u nás rozvede asi třicet tisíc manželství, tedy každý druhý sezdaný pár. Nejvíce manželství končí rozvodem ve třetím a čtvrtém roce svého trvání, v tomto případě se většinou jedná o bezdětné svazky, v nichž jejich aktéři zkrátka přijdou na to, že svatba byl omyl.

Dalším krizovým obdobím je pátý a devátý rok, v němž přicházejí na svět děti a rodiče upadají do stereotypu práce – domácnost – děti.

Další vlna rozvodů následuje poté, co se děti osamostatní a rodiče v prázdném hnízdě zjistí, že si vlastně nemají co říct, přitom ale před sebou mají ještě docela dlouhý životní úsek, který by mohli strávit s někým, s kým si budou rozumět.

Podle Českého statistického úřadu uvádějí rozvádějící se manželé jako příčinu rozvodu nejčastěji (ve 40 %) onu okřídlenou rozdílnost povah, názorů a zájmů. Tento poněkud nevypovídající popis často skrývá řadu různých problémů včetně domácího násilí. Pro někoho možná překvapivě se asi jen desetina manželství rozvádí kvůli nevěře, pět procent kvůli alkoholismu jednoho z partnerů a jedno procento kvůli nesouladu v sexuální oblasti.

POUČTE SE PRO PŘÍŠTĚ

Proč se vlastně tolik lidí rozvádí?

„Ve vztazích je nejdůležitější um vybrat si správně životního partnera a umět základy vztahové kompatibility. A to nás ve škole nikdo neučil. Tak jsme všichni vydáni napospas svým pudům a libovůli mozku, který nám velí, koho si najít a s kým založit rodinu,“ vysvětluje vztahový kouč Aleš Kalina.

„Jak se ale ukazuje, mozek není dobrým rádcem, poněvadž se většina našich založených vztahů rozpadne a končí rozvodem, bojem v soudních síních a taháním o děti. Co bylo kdysi na počátku vynikající a vypadalo slibně, se později rozpadá v urputných bojích. A to vše jenom proto, že nás nikdo neučil vztahovému umění,“ dodává s tím, že právě proto je tolik důležité vzít rozchod v současném vztahu jako poučení pro vztahy další

„Je důležité zjistit, proč se tak dělo, co se nepovedlo a udělat si rekapitulaci všeho, co se stalo. Udělat si seznam funkčního a nefunkčního a zajistit, abychom se vztahově vzdělali a opustili vlastní vztahovou negramotnost. Platí pravidlo, že mozek vysílá pocity zamilovanosti a sexuální touhy pouze k těm partnerům, kteří mají sedmdesát procent svého emočního nastavení podobného jako my,“ vysvětluje kouč.

ROZVOD JE STRES

Rozvod představuje pro člověka druhý nejvíce stresující zážitek hned po úmrtí životního partnera. Je tedy mnohem větší zátěží než smrt rodiče, sourozence nebo třeba uvěznění. Proto je třeba poskytnout psychice dostatek času, aby se s touto záležitostí vyrovnala. Problém je však často v tom, že na nějaký klid nebo tiché rozjímání můžeme po rozvodu rovnou zapomenout.

Jsou tu děti, které se s rozchodem rodičů málokdy vyrovnávají lehce, a pak je třeba řešit spoustu praktických záležitostí od bydlení přes finance až po pravidelné předávání dětí. To vše nám naši nově vzniklou situaci bude den co den připomínat a rozhodně nám nedovolí krach manželství prostě jen tak hodit za hlavu. A možná je to dobře, protože všechny stresující záležitosti bychom v sobě měli důkladně zpracovat, abychom se přes ně dokázali opravdu přenést.

LEPŠÍ SAMA, ALE ŠŤASTNÁ

Podle kouče Aleše Kaliny by se zraněná psychika po rozvodu měla uzdravit nejpozději do tří měsíců. „Když se to táhne déle, máme jizvy, které stále krvácejí. A to hlavně proto, že jsme neodpustili partnerovi nebo sobě, máme výčitky a nezbavili jsme se pocitu viny. Pokud se stále vracíme ke starému vztahu a partnerovi a trvá to déle než rok, pak máme problém. V takovém případě jsme v závislosti na někom, kdo už je pryč a možná i s někým jiným. Tahle emoční tyč se prostě musí rozseknout. Jde o rozpojení starých synapsí v mozku, což se dá zvládnout během několika hodin cílené práce s mozkem,“ vysvětluje Aleš Kalina.

Některé ženy ale spíše než závislost na bývalém partnerovi trápí pocit selhání, zejména ve vztahu k dětem. „Musíte si uvědomit, že k selhání došlo na obou stranách, proto není možné vinit jenom sebe. Je potřeba se vědomě posílit, odhodit pocity viny a podívat se na život novou optikou. Je mnohem lepší dát dětem novou životní zkušenost než předstírat, že to, v čem žijeme, je skvělé, i když to tak není. Rozchod či rozpad vztahu je často nevyhnutelný, a i když se dětem v tu chvíli děje něco bolestivého, rozhodně je pro ně do budoucna mnohem lepší vidět mámu samotnou, ale šťastnou, než ohnutou v něčem nefunkčním,“ dodává vztahový kouč.

NENÍ KAM SPĚCHAT

Různými fázemi prožívání rozvodové a porozvodové situace si prošla i Veronika. „Když manžel přišel s tím, že se chce rozvést, protože takhle už žít prostě nechce, překvapilo mě to. I když jsem podvědomě cítila, že k tomu postupně spějeme, protože veškeré pokusy o oživení vztahu včetně romantického víkendu se minuly účinkem, byl to pro mě trochu šok. Nějakou dobu jsem o tom vůbec nechtěla mluvit, a jakmile s tím začal, odcházela jsem do jiné místnosti. Prostě jsem to odmítala přijmout, dokonce jsem se před mými rodiči tvářila, že se nic neděje a všechno je v pohodě,“ vzpomíná Veronika.

„Pak přišel doslova vztek. Nesnášela jsem nejdřív manžela, pak sebe, a takhle se to střídalo. Když se ohlédnu zpátky, jsem moc ráda, že jsem to ukočírovala alespoň ve vztahu k synovi. Zařekla jsem se hned na začátku, že se ho pokusím toho ošklivého uchránit a myslím, že se to celkem povedlo. S tátou má pořád krásný vztah a nevypadá to, že by z našeho rozvodu měl nějaké trauma. Ale mně samotné trvalo ještě několik měsíců, než jsem se smířila s tím, co se stalo,“ dodává Veronika.

Dnes je přesně rok rozvedená a má nového přítele. „Vídáme se tak dvakrát týdně, syn o něm ještě neví. Nechci nic uspěchat, rozhodně v blízké době neplánuji společné bydlení, natož sňatek. Známe se jen pár měsíců a myslím, že mi bude trvat hodně dlouho, než si někoho pustím k tělu tak, jako bývalého manžela. Každopádně teď nikam nespěchám.“

POROZVODOVÝ SCÉNÁŘ

Před bezhlavým vrhnutím se do nového vztahu nebo dokonce manželství varuje i Aleš Kalina. „Léčit vztahový karambol ihned novým vztahem opravdu není dobrá cesta. Nejprve je potřeba zajistit vlastní uzdravení a emoční odblokování. Když rovnou vlítneme do nového vztahu, budeme vlastně vytloukat klín klínem. Zůstaneme stejní a ani v novém vztahu se nikam neposuneme. Podle pravidla sedmdesáti procent nám pak mozek vyšle signál ANO na velmi podobného partnera, jako byl ten předchozí, ale problémy se mohou opakovat,“ říká kouč.

Porozvodový scénář by tedy měl obsahovat především rozebrání chyb v minulém vztahu, vlastní uzdravení z citových a psychických ran, ujasnění si, co v životě chci a nechci a jakého si k sobě představuji partnera, a teprve poté je možné zkoušet budovat nový vztah.

Přijměte rozchod jako výzvu

Aleš Kalina, vztahový kouč: Jak se nejlépe vyrovnat s rozvodem?

Je třeba si uvědomit, že není jediná hvězda na nebi, a pokud rozvod nastal, tak nastal pouze proto, že vztah vyhořel a ztratil na důležitosti. Vždy se ukazuje, že na rozpadu vztahu nesou svůj podíl oba a že na rozvodu lze najít mnoho poučného pro nový vztah. Je nutné vymýtit to, co emočně nefungovalo, zbavit se emočního zranění a načerpat nové síly pro další skvělý vztah. Je lepší udělat tlustou čáru za minulostí, nebo každý z nás potřebuje určitý čas, aby si to vše rozebral?

Tlustou čáru udělejte ihned, stejně je to vše nenávratně pryč. Rozdělte si ale toto období přechodu na dvě části: nejprve uzdravte své jizvy a zrekapitulujte minulé, proč se to stalo a co jste zanedbali. A potom začněte plánovat nové. Sestavte si něco jako objednávku nového partnera. Ujasněte si svůj další život a jeho priority.

Co je tedy podle vás nejlepším lékem na rozvodem zraněnou duši? Nejlepší je uvědomit si, že z chyb se mohu poučit a že se nic nedělo jen tak samovolně. Dům taky nespadne jen tak. O samotě si můžete lépe uvědomit mnoho svých nedostatků a zbavit se všeho minulého. Přijměte proto rozchod jako výzvu a zapracujte na sobě.

JAK TO ZVLÁDNOUT PO ROZVODU

Radujte se z maličkostí. Najděte jakoukoli drobnost, která vám udělá radost, a dopřejte si ji. Věřte si. Nejste v lehké situaci, ale zvládnete to. Zvládla jste toho už dost, ne? Nezavírejte se doma. Jděte mezi přátele, bavte se, vypovídejte se. Nelitujte se. Stovky lidí jsou na tom totiž hůř než vy. Odpočívejte. Řekněte si o pomoc příbuzným nebo kamarádce a dopřejte si zasloužený relax. Vypusťte nepříjemné. Nemyslete na to, co zlého se během rozvodu stalo. Soustřeďte se na budoucnost. Postupujte pomalu. Řešte postupné cíle a nechtějte hned zařídit celý nový život. Jestliže máte pocit, že přes všechnu snahu situaci nezvládáte a pocit zmaru vám přerůstá přes hlavu, vyhledejte odbornou pomoc.

Dílčí fáze smutku po rozvodu:

1. Popírání Pořád nechcete uvěřit tomu, že se to opravdu stalo vám. Byli jste takový dokonalý pár, na rozvod vás dvou by si nikdo z vašeho okolí nevsadil a najednou stojíte před soudem. Tohle přece nemůže být konec, myslíte si a přemýšlíte, co na sobě změnit, aby si to partner ještě rozmyslel. Zkrátka v sobě stále živíte naději.

2. Pocit zmaru Ve druhé fázi na vás definitivně dolehne tíha okamžiku. Pochopíte, že je opravdu konec a zmítáte se v pocitech zoufalství, bezmoci a sebelítosti. Obviňujete střídavě sebe a partnera, máte pocit, že vás už nic pěkného nečeká.

3. Nový začátek Když projdete oběma prvními fázemi, uvidíte světlo na konci tunelu. Pochopíte, že svůj život máte ve svých rukou a začnete myslet na budoucnost. Uvědomíte si, že máte hodnotu jako člověk i přesto, že vám manželství nevyšlo. Přijdete na to, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Několik českých rozvodových statistik:

• Počet rozvodů se mezi lety 1955 a 2010 u nás zvýšil z 10 000 na 30 000 ročně.
• Dvě třetiny návrhů na rozvod podávají ženy, třetinu muži.
• V nevěře jako příčině rozvodů vedou muži (v roce 2010 celkem 1284 případů), ale ženy jim zdatně sekundují (895 případů v témže roce).
• V desetině případů soud příčinu rozpadu manželství nezjistí, manželé si ji nechají pro sebe.
• Nejčastějším důvodem rozvodu je rozdílnost povah.

Článek vyšel v časopise Maminka.