Sexuální násilí v Čechách. Proč je tohle téma stále tabu? A jak se obětem pomáhá?

Znásilnění se oběti (ne)líbí

Nejen v laické, ale někdy i v odborné veřejnosti panují např. v oblasti znásilnění četné mýty. Zažitou mylnou představou je např. názor, že většina znásilnění probíhá přepadením cizí osobou na ulici či v parku. Oproti tomu realita ukazuje, že velká část znásilnění se odehrává v soukromí a je páchána osobou blízkou – příbuzným, manželem, druhem či parterem.

„I to může mít nezanedbatelný vliv na rozhodnutí oběti čin nahlásit,“ konstatuje známý sexuolog MUDr. Radim Uzel a zároveň uvádí na pravou míru představy o tom, že se znásilnění oběti líbí a často o něm sní či dokonce k němu provokují svým oblečením: „za násilný akt nese zodpovědnost vždy sexuálně agresivní jedinec.“

I prostitutku lze znásilnit

Anja Hareskov Jensen z dánského Centra pro sexuální napadení při Universitní nemocnici v Aarhusu zdůrazňuje, že sexuální násilí zdaleka nelze redukovat pouze na znásilnění. Patří do něj např. také sexuální obtěžování či nechtěné sexuální návrhy, sexuální zneužívání dětí, nucené sňatky, mrzačení ženských pohlavních orgánů či nucená prostituce atd.

Lucie Šídová, ředitelka organizace Rozkoš bez rizika, pak poodkrývá další související skulinku zažitých mýtů a předsudků: „Negativním stereotypům, které se váží na jejich profesi, musí čelit např. sexuální pracovnice. Panuje např. falešná představa, že prostitutku nelze znásilnit. Sexuální pracovnice mají z důvodů předsudků obavy oznámit polici, pokud se stanou obětí sexuálního násilí či v takovém případě vyhledat pomoc.“

Nezůstávat sami

Vlastní zkušenost se sexuálním násilím má herečka Kristýna Leichtová, která se stala patronkou mezinárodní konference na téma sexuální násilí, pořádané občanským sdružení In IUSTITIA: „Sama jsem čelila sexuálnímu napadení neznámým mužem, když mi bylo 12 let. Byla to velmi traumatická zkušenost. V té době mi moc pomohlo, že jsem měla okolo sebe lidi, se kterými jsem mohla svůj zážitek sdílet. Chtěla bych proto touto cestou podpořit ženy i muže, kteří se stali obětí sexuálního násilí, aby našli sílu a o své pocity s někým podělili.“

Malou naději na lepší přístup veřejnosti i činných orgánů skýtá obětem sexuálně násilných činů nový zákon o obětech trestné činnosti: „Zákon posiluje práva obětí v předprocesním stádiu i v rámci trestního řízení. Všechny subjekty přicházející do kontaktu s obětí mají povinnost předcházet sekundární a opakované viktimizaci. Výslech obětí sexuálních trestných činů musí být veden citlivě a proškolenými osobami, neměl by být opakován a nesmějí být pokládány otázky směřující do intimní oblasti. Oběti sexuálního násilí mají nárok na bezplatnou odbornou a právní pomoc. V průběhu trestního řízení mohou být doprovázeny důvěrníkem, který jim poskytne zejména emoční podporu,“ vysvětlila Mgr. Klára Kalibová, právnička a ředitelka sdružení In IUSTITIA.