Soumrak manželství: Proč se nám nechce do svatby? A proč je tolik rozvodů?

V minulých stoletích měla rodina, potažmo život v manželství hodnotu sám o sobě. Ve dvou se to zkrátka lépe táhlo; ve dvou šlo lépe budovat živnost, tvořit, obdělávat pole, starat se o dobytek, zaopatřit děti, které pak zaopatřily rodiče. Mít „dobrou ženu“ nebo „dobrého muže“ mělo zvuk a cenu.

Na druhou stranu si mnohé z nás umí představit, jak snadno se takový nerozlučitelný svazek mohl proměnit v peklo; stačilo mít za muže autoritativního nevyrovnaného násilníka a neschopného lenocha a s ním mít kvůli absenci antikoncepce 10 dětí. Odejít nebylo kam a ani jak. Rozvody byly tabu, a žena, co utekla od muže, se automaticky ocitla na okraji společnosti. Dnešní doba je k ženám milosrdnější k manželství spíše naopak.

„Kouzlo“ zmizelo

Kdysi bývala svatba opravdovou událostí, obřadem a životní změnou po všech stránkách. Lidé se brávali v kostele, manželství byla svátost a mnozí do něj vstupovali jako panny či panicové, nežili spolu na zkoušku, takřka vše byla premiéra, včetně samostatného bydlení. Toto vše dávalo celému obřadu vážnost a snad i kouzlo. Být vdanou paní či mužem vás automaticky posunulo na společenském žebříčku směrem nahoru. Samozřejmě, že celé uspořádání mělo své mouchy a v žádném případě to neznamenalo, že bude daný pár šťastný.

Avšak pravdou je, že zmíněné kouzlo výlučnosti, svátosti, kroku do neznáma, které potrvá, až do smrti, ze svatebního dne už takřka zmizelo – dnes už se svatbou mnoho nezmění. Manželství je dnes občanská smlouva, úřady posvěcený svazek; nic víc nic míň. Dokonce se zdá, že na manželství lehce zanevřely i vlády některých vyspělých států, které dříve, zvláště v poválečném období, manželské svazky podporovaly (výhodnými půjčkami, bydlením, sociálními výhodami apod.) Nyní je rodinná politika spíše opačná. Navrch mají často ti, co jsou sami.

Zní to pohádkově: Nyní je základem láska, ale…

Možná si to mnozí z nás neuvědomují, ale moderní doba s sebou přinesla v souvislosti s manželstvím něco dříve naprosto nevídaného; lidé se berou výhradně z lásky! Což je na jednu stranu úžasné a našim praprababičkám by se o tom mohlo jen zdát, jenže láska je cit prchavý, nestabilní, proměnlivý a lehce si jej spleteme se zamilovaností a vášní. A když první zamilovanost a vášeň vyprchá, ocitáme se ve vzduchoprázdnu. Nejjednodušším řešením je pak rozvod. Velmi pěkně problematiku v jedné ze svých knih shrnul profesor Anthony Giddnes, který napsal: „V předmoderní Evropě se manželství uzavíralo obvykle z majetkových důvodů, pak se týkalo především výchovy dětí a končilo láskou. Lidé se většinou nebrali z lásky, ale mnohdy se mezi nimi láska časem vyvinula s tím, jak vedli společnou domácnost, vychovávali potomstvo a sdíleli životní zkušenosti. (…) Naproti tomu v dnešním západním světě začíná manželství láskou, pokračuje výchovou dětí (jsou-li jaké) a končí – nezřídka – majetkovými spory v době, kdy je láska už dávno zapomenuta.“

Svoboda nadevše a moře možností

Zatímco v minulém století byla hybatelem a buňkou společnosti rodina, 3. tisíciletí je érou jednotlivce (alespoň v západní civilizaci). Rodina, tedy i důležitost svatby ustupuje do pozadí, důležitý jsem „já – moje svoboda, moje volba, mé hodnoty“. Což s sebou samozřejmě nese větší osobní svobodu (zvláště u nás žen, které ji měly dříve poskrovnu), větší možnost jít životem po vlastní cestě, být nezávislý a neohlížet se tolik na potřeby druhých. Navíc s sebou moderní doba přináší tolik možností: můžeme cestovat, libovolně se vzdělávat, věnovat se sportům, umění, zkrátka zálibám, bavit se – to vše je v manželství o něco komplikovanější (zvlášť, když přijdou děti).

Smetla ho sexuální revoluce?

Jedním z dalších hřebíčků do rakve manželství je možná i dostupnost a vnímání sexu. Už to dávno není aktivita, kterou legalizuje výhradně manželský sňatek a rozhodně není jeho prvořadým úkolem „výroba potomstva“. Sex je pro mnohé (i díky antikoncepci) snadno dostupná zábava, která už dávno nepatří výhradně do manželství.

A jak to bude s manželstvím v dalších desetiletích? Uvidíme, zatím to netuší ani odborníci, které bádání nad lidskými vztahy živí.